Válečné právo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 1:
'''Válečné právo''' je druh [[Mezinárodní právo|mezinárodního veřejného práva]] a jeho předmětem je kontrola [[Válka|válečných konfliktů]]. Základní dělení, se kterým se v rámci válečného práva pracuje je tzv. právo na válku (''[[
| příjmení = Bílková
| jméno =
Řádek 15:
}}</ref> {{Právní odvětví}}
==
Právo ozbrojených konfliktů bývá dále děleno na tradiční válečné právo a humanitární právo. Pojem mezinárodní humanitární právo byl zaveden po [[Druhá světová válka|2.světové válce]] a jeho vymezení bývá chápáno některými teoretiky v širším slova smyslu a některými v užším slova smyslu. O tom, jestli je název humanitární právo synonymem označení práva ozbrojených konfliktů nebo je jeho svébytnou součástí se vedou diskuze.
Řádek 36:
Odpovědnost za ochranu ustanovuje povinnost každého [[Stát|státu]] chránit své [[Obyvatelstvo|obyvatele]] před válečnými zločiny, [[Genocida|genocidiem]] a zločiny namířenými proti lidskosti. Při selhání státu v této povinnosti, jsou touto povinností vázány státy mezinárodního společenství. Jejich posláním je využít všechny mírové prostředky ochrany, není-li možný tento způsob, je využito humanitární intervence. Zatímco odpovědnost za ochranu je svým principem preventivní, humanitární intervence svým charakterem odpovídá krajnímu řešení. Problematika výjimky zákazu využití silových prostředků, která je v institutu humanitární intervence obsažena, spadá do oblasti zájmu ''ius ad bellum.'' Mezinárodní humanitární právo je založeno na právu [[Haagské úmluvy|haagském]] a [[Ženevské úmluvy|ženevském]]. <ref name=":0" />
==
V rámci zákazu použití síly jsou uznány výjimky stanovené [[Charta Spojených národů|Chartou OSN]]:
* Donucovací opatření Rady bezpečnosti, o kterém pojednává čl. 42 a které vymezuje předpoklady a způsoby silových prostředků v případě, kdy předchozí mírová opatření Rady nejsou účinná a současně vedou k obnovení mezinárodního míru.
Řádek 53:
}}</ref>
==
Akt [[vyhlášení války]] v [[Ústava České republiky|Ústavě České republiky]] neexistuje, mluví se zde o tzv. Vyhlášení válečného stavu [[Parlament České republiky|Parlamentem]], které je vždy a pouze odpovědí na vnější napadení. S rozhodnutím musí souhlasit nadpoloviční většina všech [[Poslanec|poslanců]] a [[Senát|senátorů]].<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 123:
}}</ref>
==
Pojmy ''ius ad bellum'' a ''ius in bello'' se začaly používat ve 20.stol. Koncepční řešení válečného práva však sahají už do doby starověku a středověku. Vznik novodobé podoby válečného práva se váže k 19.století, kdy byl ozbrojený konflikt v mezinárodních vztazích nezakázaným řešením a právo na vedení války (''ius ad bellum'') neexistovalo. V této době bylo hlavním předmětem zájmu právo ozbrojených konfliktů (''ius in bello''), které ošetřovalo všechny zúčastněné strany konfliktu a jejich rovnoprávnost. Koncepce práva na válku souvisí s tzv. přirozenoprávní koncepcí spravedlivé války (''bellum iustrum'').
Řádek 149:
}}</ref>
==
* Charta OSN
* Ústavní zákon ČR čl. 43, odst.1
| |||