Petr Kropotkin: Porovnání verzí

[[Kníže]] '''Petr Alexejevič Kropotkin''' ({{Vjazyce2|ru|''Пётр Алексеевич Кропоткин''}}; {{JULGREGDATUM|9|12|1842|Link=1}}, [[Moskva]] – [[8. únor]]a [[1921]], [[Dmitrov]]) byl ruský [[Revoluce|revolucionář]] a [[Publicistika|publicista]], [[geograf]] a [[geolog]] a zároveň jednímjeden z předních ruských [[anarchismus|anarchistů]] a jeden z prvních zastánců a teoretiků [[Anarchokomunismus|anarchokomunismu]]. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a jeho důležitosti jako anarchisty byl koncem 19. a začátkem 20. století nazýván „Anarchistický kníže“. [[Oscar Wilde]] ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání [[Encyclopædia Britannica|Encyclopædie Britannica]] z roku [[1911]].

Narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra. Jeho bratranec Dmitrij byl později zavražděn revolucionářem [[Grigorij Goldenberg|Grigorijem Goldenbergem]]. V 15 letech nastupujenastoupil na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v [[Petrohrad]]u, po jehožjejichž dokončení se stal komorníkem cara [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II]]. V roce [[1868]] získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjíždíodjel na pět let na [[Sibiř]], kde se zabývázabýval vědeckou a společenskou činností (účastníúčastnil se geografických expedicí). UrčujeUrčil směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severovýchod.<ref name="Hudeček12">{{Citace monografie

}}</ref> Poté vystupujevystoupil s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evropy.<ref name="Hudeček12" /> Roku [[1867]] odjíždíodjel do [[Petrohrad]]u, kde nastupujenastoupil do zaměstnání na univerzitě, a o rok později jebyl zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku [[1872]] se po cestě do [[Švýcarsko|Švýcarska]] se v [[Jurská federace|Jurské federaci]] setkávásetkal s následovníky svého krajana [[Michail Alexandrovič Bakunin|Michaila Bakunina]] a přecházípřechšel na pozice [[anarchismus|anarchismu]], s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do [[Rusko|Ruska]] se věnujevěnoval anarchistické propagandě, vstupujevstoupil do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení jebyl zatčen a uvězněn v [[Petropavlovská pevnost|Petropavlovské pevnosti]]. V roce [[1867]] uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v [[exil]]u se z něho stal jeden z nevýznamnějšíchnejvýznamnějších činitelů anarchistického hnutí - vystupujevystupoval na schůzích, účastníúčastnil se kongresů anarchistické Internacionály a veřejných akcí, píšepsal propagační publikace a zakládázaložil noviny. VstupujeVstoupil do [[První internacionála|První internacionály]] v roce [[1872]]. Roku [[1881]] jebyl pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to jebyl, ač nevinen {{Fakt/dne|20170203132429|}}, odsouzen k pěti letům vězení, ale v roce 1886 jebyl pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjíždíodjel do [[Anglie]]. V následujících letech vycházejívyšla jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především [[geografie]]) tak i anarchistické teorie. Od roku [[1892]] přispívápřispíval po deset let do anglického periodika ''[[Nineteenth Century]]'' do rubriky ''Recent Science'', kterou před ním vedl [[Thomas Henry Huxley]].<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Po [[Únorová revoluce|únorové revoluci]] [[1917]] se vracívrátil do Ruska, avšak jeho působení na ruský lid jebylo brzy omezeno bolševickou vládou – jebyl vystěhován z Moskvy do DimitrovaDmitrova. Ve svých dopisech se ještě snažísnažil varovat dělníky v Evropě před bolševickou diktaturou – ale marně. Záhy na to umírázemřel. Jeho pohřeb se stávástal s Leninovým povolením posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku až do rozpadu [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]].