Batolecí vzdor: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz
ShadowRobot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.42b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem)
Řádek 6:
Podle [[Zdeněk Matějček|Matějčka]] a Dytrycha<ref name="Matějček, Dytrych" /> jsou vzdor a zlost [[Batole|batolete]] důsledkem nezralé [[Osobnost|osobnosti]] a nevyspělého nervového systému, který se ještě nedovede vyrovnat se změnami situace či zvládnout konflikt ústící z toho, že po něčem dychtivě touží, ale nemůže toho dosáhnout. S postupným vyzráváním a vyspíváním se však i tento nervový systém „naučí“ zátěže přijímat a nepříjemnostem odolávat. S přibývajícím věkem dítěte záchvaty vzteku pozvolna ustávají, jejich četnost i intenzita se neustále snižuje.<ref name="Matějček" /> S Matějčkem,<ref name="Matějček" /> který vzdor označuje za nervovou slabost, zkratkovité jednání, které je nepatřičné, neúčinné a nezávislé na vůli dítěte, polemizuje [[Pavel Říčan|Říčan]].<ref name="Říčan" /> Podle něj se jedná o často oprávněnou reakci dítěte, je to bouření se proti moci, kterou nad ním vychovatel má. Batole se snaží prosadit svou vůli ani ne tak proto, že by o něco stálo, ale spíše samoúčelně (vzdor kvůli vzdoru). Toto období [[Pavel Říčan|Říčan]] pojímá jako kořeny formující se osobnosti, má velký význam pro vývoj individuality. S tím, že batolecí vzdor má velký význam, souhlasí i Haswellová, Hocková a Wenar.<ref name="Haswell" /> Ti uvádějí, že se jedná se o důležitý milník v kognitivním a emocionálním vývoji dítěte; vzdor signalizuje uvědomění si sebe sama jako samostatné identity a je vyjádřením rostoucí potřeby nezávislosti a boje za autonomii. Vzdor batolete je sice krajně nepříjemný pro všechny osoby podílející se na jeho výchově, ale je velmi důležitým a podstatným aspektem v raném vývoji dítěte s dalekosáhlými důsledky pro vývoj pozdější.
Je potřeba si uvědomit, že batolecí vzdor je naprosto normální, přichází skoro se stejnou pravidelností jako [[Puberta|puberta]] a jen málokterá rodina se mu vyhne.<ref name="Matějček" /> Ve věku 3–4 let má většina dětí záchvat vzteku průměrně jednou za den.<ref name="Potegal" /> Nejedná se tedy o žádnou patologii, postižení či špatný charakter. Rodič se nemusí obávat, „aby to dítěti nezůstalo“. Není to ani důsledek nepřátelského postoje vůči vychovateli.<ref name="Matějček" /> Podle [[Zdeněk Matějček|Matějčka]] a Dytrycha<ref name="Matějček, Dytrych" /> jej nelze považovat za agresivitu, ale spíše za známku toho, že dítě je již schopno do svých přání věnovat dostatek energie. Afekt hněvu a vzteku souvisí s rozvojem sebeuvědomování a sebeprosazování.<ref>Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I.: Dětství a dospívání. Praha: Karolinum.</ref>
 
Rodičům potýkajícím se s dítětem v období negativismu může pomoci, pokud pochopí, že batolecí vzdor má i pozitivní význam. Lze jej vnímat jako usilování o nezávislost a způsobilost spíše než pouhou paličatost. Tento vývoj autonomie má později podstatné pozitivní konsekvence: schopnost myslet a pracovat samostatně. Často se u dětí objevuje i roztomilý, hravý a kreativní způsob opozice vůči dospělému a vychovateli by vědomí toho, že se jedná o všeobecný a důležitý jev, mohlo pomoci toto ocenit.<ref name="Haswell" />