Vysočany: Porovnání verzí

* jižně od [[nádraží Praha-Libeň]] průmyslová a administrativní zóna kolem ulic ''K Žižkovu a Pod Šancemi'' a obytná oblast ''Pod Balkánem'' kolem ''[[Vysočanské náměstí|Vysočanského náměstí]]'' a přilehlé části ''Spojovací ulice'';

 

Vysočany jsou stará [[Románský sloh|románská]] osada, připomínaná již v roce [[1239]] jako soukromý majetek. Roku 1325 se zde uvádí [[Poplužní dvůr|poplužní]] dvůr, vedle něhož později vznikly ještě další dvorce. Tehdy byla půda vysočanská značně rozdrobená. Koncem [[15. století]] se část pozemků dostala do držení [[Špitál|špitálu]] sv. Pavla, který byl na území dnešního Karlína, jiná část byla v majetku kláštera karlovského, další v majetku [[Kostel svatého Apolináře (Praha)|kostela sv. Apolináře]] (v 16. století). Z významných soukromých držitelů se v [[17. století]] připomíná [[David Jindřich Černín z Chudenic|David Jindřich]] [[Černínové z Chudenic|z Černína]], který tu měl statek o sedmi dvorech. Ten mu byl roku [[1634]] zabaven a odevzdán [[Maxmilián z Trauttmansdorffu|Maxmiliánu]] J. [[Trauttmansdorffové|Trauttmansdorffovi]]. V 18. století vlastnil část vysočanských nemovitostí [[Romedius z Thunu|Romedius]] hrabě [[Thun-Hohensteinové|Thun]] z Choltic. Vysočanské statky byly předmětem neustálého střídání majitelů a tím se vysvětluje rozdrobená pravomoc, o níž se v různých dobách dělili a nebo ji postupně získávali Staroměstští, Novoměstští, úřad hor viničných a [[kapitula]] sv. Apolináře v Praze II. Ještě na počátku 19. století byly Vysočany idylickou vesnicí s tvrzí s 15. století, která je zachována ve dvoře č. p. 52. Stály zde dvorce [[Balabenka (nová usedlost)|Balabenka]], [[Hytlovka]], [[Krocínka]], [[Flajšnerka]] a [[Jetelka]] (č. p. 72 a 79). V roce [[1902]] byly Vysočany dekretem [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] povýšeny na město s právem užívat městský znak.