Mehmed Spaho: Porovnání verzí

MehmedůvNarodil otecse do rodiny [[Hasan Spaho|Hasan-efendijaefendiji SpahoSpaha]] (1841–1915), bylpředního znalcemznalce [[Šaría|islámského práva]], aprofesora v(1885–1905) letecha ředitele (1905–1912 vedl) [[Šarí‘atská soudní škola|Šarí‘atskouŠarí‘atské soudní školuškoly]] v Sarajevu.

SpahoZákladní navštěvovalškolu školya gymnázium navštěvoval v [[Sarajevo|Sarajevu]],. později vystudoval práva veNa [[VídeňVídeňská univerzita|VidniVídeňské univerzitě]]. Oovystudoval ukončení studiípráva, v rocetomto oboru získal i doktorát. po návratu ze studií [[1906]] pracoval v advokacii (1906–1908 jako tzv. [[Auskultant|aukultant]] a nato 1908–1910 [[advokátní koncipient]]), nato působil jako tajemník vlivné obchodní a živnostenské komory. Tam začala jeho cesta k politice. Roku [[1914]] stal zastupitelem v Sarajevu a podílel se na činnosti vlivných muslimských spolků. V následujících letech získal nemalý společenský vliv a stal se jedním z mála muslimských politiků, kteří se prosadili na politické scéně [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]], resp. Království Jugoslávie.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kamberović|jméno=Husnija|příjmení2=|jméno2=|titul=Mehmed Spaho (1883–1939). Politička biografija|vydání=|vydavatel=Vijeće Kongresa bošnjačkih intelektualaca|místo=Sarajevo|rok=2009|počet stran=|strany=13–23|isbn=}}</ref>

Roku [[1918]] přijal za svou myšlenku jihoslovanského státu, načež roku [[1919]] spoluzaložil [[Jugoslávská muslimská organizace|Jugoslávskou muslimskou organizaci]] (JMO). Strana roku [[1919]] krátce působila ve vládě [[Národní radikální strana|radikála]] [[Stojan Protić|Stojana Protiće]] a pak znovu za úřadování [[Národní radikální strana|radikála]] Nikoly Pašiće (od 1921). Při rozkolu strany roku [[1922]] zastával názor, že je třeba odejít do opozice vůči centralizované státní moci v [[Bělehrad|Bělehradě]] a pro svůj postoj dokázal získat většinou podporu. Stávající předseda JMO [[Ibrahim Maglajlić|Ibrahim-efendija Maglajlić]] ze strany odešel a založil vlastní hnutí.

RokuKdyž JMO roku [[1924]] JMO nakrátko vstoupila do vlády o[[Demokratická strana (Srbsko)|demokrata]] [[Ljubomir Davidović|Ljubomira Davidoviće]], Spaho získal do kompetence resort průmyslu. Poté následovalnásledovala krátkádelší pauza vyplněná opoziční činnosti, kterou roku [[1927]] opět vystřídal návrat do vlády pod vedením [[Národní radikální strana|radikála]] [[Velimir Vukićević|Velimira Vukičeviće]]. Roku [[1929]], kdy král [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandr I.]] vyhlásil diktaturu, načež byla JMO stejně jako další politická hnutí úředně rozpuštěna. Spaho se nadlouho se svými příznivci stáhl do pozadí a prosazoval taktiku tiché rezistence. Do vládynejvyšší politiky se vrátil roku [[1935]] po parlamentních volbách a setrval v ní až do své smrti. Jako ministr dopravy zasedal v kabinetech [[Milan Stojadinović|Milana Stojadinoviće]] a [[Dragiša Cvetković|Dragiši Cvetkoviće]].

JakoNa pozici předseda JMO získal nemalý kredit mezi tehdejšímmuslimským obyvatelstvem v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] a ve volbách se mu dařilo porážet mnohé protivníky ve straně i mimo ni. Spaho zastával postoj lavírování mezi [[Srbové|Srby]] a [[Chorvati|Chorvaty]], což mělo [[Bosňáci|muslimy]] uchránit před rozdělením [[Bosna a Hercegovina|Bosny a Hercegoviny]] a jejich případnou společenskou i politickou marginalizací.<ref>[http://www.cotf.edu/earthinfo/balkans/bosnia/BNtopic3.html Článek o meziválečné politice Jugoslávie (anglicky)]</ref> Resort dopravy si udržel Spaho i v poslední vládě, které se účastnil, tedy v kabinetu národní shody [[Dragiša Cvetković|Dragiši Cvetkoviće]], nicméně roku [[1939]] ho zastihla předčasná smrt.<ref>{{Citace periodika