Zruč nad Sázavou (zámek): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+kat |
m →Historie: odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 25:
[[První písemná zmínka]] o zručském hradu pochází z roku 1335 a nalézá se v [[Přídomek|predikátu]] Heřmana ze Zruče, o kterém se předpokládá, že již neobýval [[Zruč nad Sázavou (hrad)|tzv. Starý zámek]].<ref name="durdik"/> V roce 1355 byl majitelem Petr z Kolovrat a roku 1364 je připomínán Ješek z Kolovrat, který měl syny Václava, Jana a Alberta. Václav se stal knězem a hrad zdědili oba zbývající bratři, kteří ho prodali svému strýci Mikuláši Kolovratovi ze Zruče. Zemřel v roce 1405 nebo 1406 a jeho synové Mikuláš a Aleš několik let společně hospodařili, ale v roce 1410 se o majetek podělili, a hrad připadl Alešovi. Posledním zmínka o něm pochází z roku 1417.<ref name="sedlacek"/>
Během [[Husitské války|husitských válek]] hrad patřil Zručským z Chřenovic, kteří patřili k rodu Kolovratů. Posledním příslušníkem rodu ve Zruči byl Zdeněk z Kolovrat, který hrad v roce 1547 prodal Jindřichu Střelovi z Rokyc a přestěhoval se do [[Dalkovice|Dalkovic]]. O rok později se majitelem stal [[Jan Černčický z Kácova|Jan Černčický z Kácova]] a od roku 1553 Jiří z Kalenic. Jeho syn Adam z Kalenic hrad roku 1560 prodal Janovi Staršímu z Kalenic.<ref name="sedlacek"/> Někdy v té době byl starý hrad renesančně přestavěn.<ref name="durdik"/> [[Kalenicové z Kalenic|Kalenicům]] zámek patřil až do [[České stavovské povstání|stavovského povstání]], po kterém byl Bavoru z Kalenic zabaven a v roce 1623 jej koupil Arnolt Perglas z Losentic.<ref name="sedlacek"/>
Mezi dalšími majiteli byli Markéta Mecerodová z Dobrohoště, od roku 1657 Albrecht Kryštof Hložek ze Žampachu, od roku 1664 Lambert František Hřevenář z Hrachu, o dva roky později Vit de Nathermann, od roku 1671 [[hrabě]]nka Johanka Eusebie Millesimová ze Žďáru, po ní hraběnka Cecilie Eleonora Breunerová, hrabě Maxmilián Ludvík Breuner a od roku 1693 Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk. Ten Zruč postoupil v roce 1700 Janu Václavovi Valkounovi z Adlaru, po němž následovali bratři Jan Ludvík a Ferdinand Bohuslav Serins z Eichenau. Zadlužení bratři museli zámek v roce 1749 prodat Rausům z Rausenbachu, po kterých se v jeho držení vystřídala řada dalších rodů.<ref name="sedlacek"/> V roce 1781 však zámek vyhořel a dochovanou podobu získal při novogotické přestavbě na počátku devadesátých let devatenáctého století.<ref name="durdik"/>
| |||