Mexická revoluce: Porovnání verzí

Od roku 1876 vládl v Mexiku diktátor Porfirio Díaz. Odpor k jeho vládě rostl a Díaz veřejně přislíbil demokratické volby, ve kterých nebude kandidovat. Slib však nesplnil a favorita voleb vykázal do Evropy. To zapůsobilo jako rozbuška. Opozice vyhlásila 20. listopadu 1910 povstání. Do jejíhojeho čela se postavil Francisco Madero, který bývá označován za [[Liberalismus|liberála]], avšak k jeho rétorice patřil i boj proti zahraničnímu kapitálu a pozemková reforma. Revoluční jednotky poměrně rychle a snadno zvítězily. V květnu 1911 byl Madero zvolen novým prezidentem. Tím skončila první fáze revoluce. Za součást revoluce však bývají označovány i děje, které následovaly, byť se historikové na datu konce revolučního procesu většinou neshodnou.

Madero se pokusil v čele země realizovat pozemkovou reformu, avšak čelil kritice zprava i zleva. Nakonec ho smetl pravicový vojenský převrat. Začátkem roku 1913 byl zavražděn, a to na příkaz vojáka a konzervativního politika [[Victoriano Huerta|Victoriano Huerty]]. Ten se také postavil do čela země. Odpor proti HuertovyHuertovi je považován za druhou fázi revoluce. Opozice měla tentokrát více center. Jednomu dominoval guvernér státu [[Coahuila]] Venustiano Carranza (tzv. Konstitucionální armáda), dalšímu voják Álvaro Obregón a levicovým skupinám velel Pancho Villa. Další centrum bylo na jihu země, zde rolnické povstalce vedl Emiliano Zapata (heslo "[[Viva Zapata]]" je dodnes populárním). Huerta měl podporu [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], které v roce 1914 v jeho prospěch vojensky [[Intervence|intervenovaly]] (okupace [[Veracruz (Veracruz)|Veracruzu]]).<ref>Haley, P. E. ''Revolution and Intervention: The diplomacy of Taft and Wilson with Mexico, 1910–1917.'' Cambridge, 1970.</ref><ref>Quirk, Robert E. ''An Affair of Honor: Woodrow Wilson and the Occupation of Veracruz.'' Louisville: University of Kentucky Press 1962.</ref><ref>Teitelbaum, Louis M. ''Woodrow Wilson and the Mexican Revolution.'' New York: Exposition Press 1967.</ref> Vměšování Američanů vzbudilo nevoli v celé zemi a spíše sjednotilo protihuertovskou opozici. Huerta tlaku povstalců odolával do roku 1914, poté prchl do USA. To byl konec druhé fáze revoluce.

Další vývoj se už vyznačoval mimořádnou nepřehledností. Mezi huertovskou opozicí totiž začaly ozbrojené střety. Zapata uzavřel spojenectví s Villou a zahájil boj proti Carranzovi s Obregónem. Levice ovládla načas i [[Ciudad de México]]. Carranza se však spojil s dělnickým hnutím a odbory (tzv. rudými pluky) a v roce 1916 byli Zapata s Villou poraženi. Časem byli oba i zabiti (Zapata roku 1919). V roce 1917 pak byla ve městě [[Santiago de Querétaro]] přijata nová Ústava, která část půdy předala malým rolníkům, dala sociální práva zejména dělníkům (osmihodinová pracovní doba atp.) a zakazovala cizincům nabývat v Mexiku majetek. Přijetí ústavy je dalším mezníkem, kterým někteří ohraničují konec revoluce.

Poté však začaly spory i mezi Carranzou a Obregónem. Carranza byl zvolen prezidentem, zatímco Obregón se cítil upozaděný. V roce 1920 měli proti sobě kandidovat na prezidenta, avšak Obregón ještě před volbami (údajně kvůli obavám z volebních machinací) provedl vojenský převrat, během nějž byl Carranza obregonovci zavražděn. Obregón se ujal prezidentského úřadu. Svým [[Ekonomický nacionalismus|ekonomickým nacionalismem]] výrazně zhoršil vztahy s USA, avšak ty se mu kolem roku 1923 podařilo urovnat. Trvale zlé byly téžnaopak vztahy s [[Vatikán|Vatikánem]], kterému se nelíbilo, že Ústava z roku 1917 provedla jednostrannou [[Odluka státu a církve|odluku státu a církve]], omezila přístup [[Katolická církev|katolické církve]] do škol a také k majetku. Vatikán svou kritiku, na rozdíl od USA, stále zesiloval, což vedlo ke vzniku hnutí radikálních katolíků, zejména na venkově (tzv. ''cristeros''). Odpor ''cristeros'' mimořádně zesílil, když roku 1924 vystřídal Obregóna v prezidentském úřadě další voják [[Plutarco Elías Calles]], který nasadil ještě ostřejší kurz proti katolické církvi. Roku 1927 již odpor ''cristeros'' přerostl v regulérní další fázi občanskéobčanskou válkyválku. Obregón v roce 1928 znovu kandidoval na prezidenta, ve volbách vyhrál, ale než mohl do úřadu nastoupit, byl zavražděn katolickým radikálem. Tím zmizela ze scény poslední velká postava Mexické revoluce.