Mexická revoluce: Porovnání verzí

Od roku 1876 vládl v Mexiku diktátor Porfirio Díaz. Odpor k jeho vládě rostl a Díaz veřejně přislíbil demokratické volby, ve kterých nebude kandidovat. Slib však nesplnil a favorita voleb vykázal do Evropy. To zapůsobilo jako rozbuška. Opozice vyhlásila 20. listopadu 1910 povstání. Do jejího čela se postavil Francisco Madero. Revoluční jednotky poměrně rychle a snadno zvítězily. V květnu 1911 byl Madero zvolen novým prezidentem. Tím skončila první fáze revoluce. Za součást revoluce však bývají označovány i děje, které následovaly, byť se historikové na datu konce revolučního procesu většinou neshodnou.

Madero byl začátkem roku 1913 zavražděn, a to na příkaz konzervativního politika [[Victoriano Huerta|Victoriano Huerty]]. Ten se také postavil do čela země. Odpor proti Huertovy je považován za druhou fázi revoluce. Opozice měla tentokrát více center. Jednomu dominovali Venustiano Carranza, Álvaro Obregón a Pancho Villa. Druhé centrum bylo na jihu země, zde rolnické povstalce vedl Emiliano Zapata (heslo "[[Viva Zapata]]" je dodnes populárním). Huerta tlaku povstalců odolával do roku 1914, poté prchl do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], o jejichjejichž podporu se opíral. To byl konec druhé fáze revoluce.

Další vývoj se už vyznačoval mimořádnou nepřehledností. Mezi huertovskou opozicí totiž začaly ozbrojené střety. Zapata uzavřel spojenectví s Villou a zahájil boj proti Carranzovi s Obregónem. V roce 1916 byli Zapata s Villou poraženi, časem byli oba zavražděni (jejich porážku [[Komunismus|komunistická]] historiografie většinou označovala za konec revoluce). Poté však začaly spory i mezi Carranzou a Obregónem. Carranza byl zvolen prezidentem, zatímco Obregón se cítil upozaděný. V roce 1920 byl Carranza obregonovci zavražděn. Obregón se ujal prezidentského úřadu. V roce 1928 byl však i on zavražděn [[Katolicismus|katolickým]] fanatikem.

Krvavé zvraty skončily až ve druhé polovině 30. let, kdy se moci ujal [[Lázaro Cárdenas]], který prohlásil, že nastoluje tzv. "revoluční režim", čímž revoluce definitivně zvítězila. Revoluční režim trval v Mexiku až do roku 1997. Součástí režimu byla ideologie zvaná revoluční nacionalismus a její sopučástísoučástí byl zase oficiální výklad revoluce, v němž byla upozaděna postava Franciska Madery a vysoko byly naopak vyzdviženy postavy Pancho Villy a Emiliana Zapaty. Po roce 1997 začalo přibývat alternativních výkladů revoluce, takta však zůstává klíčovou naracíjádrem moderní mexické národní identity.<ref>http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/sto-let-od-mexicke-revoluce--817649</ref>