Pražská německá literatura: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m dopl.
Řádek 108:
Dalším pražským autorem, kterého lze přiřadit k literárnímu expresionismu, je spisovatel, [[dramatik]] a [[dramaturg]] Paul Kornfeld, příslušník generace ''Café Arco''. V roce 1914 se odstěhoval do [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]], kde se mu podařilo prorazit s tragédií ''{{Cizojazyčně|de|Die Verführung}}'' (''Svedení'') uvedenou ve zdejším městském divadle mezi přední expresionistické dramatiky.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Haumann | jméno = Wilhelm | titul = Paul Kornfeld: Leben - Werk - Wirkung | url = https://books.google.cz/books?id=bt4_7x6D3vgC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ViewAPI&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false | vydavatel = Königshausen & Neumann | místo = Würzburg | rok = 1995 | počet stran = vii, 754 | edice = Studien zur Literatur- und Kulturgeschichte ; Bd. 7 | kapitola = Kornfelds Leben | strany = 48 | isbn = 3-8260-1061-2}} (německy) (omezený přístup)</ref> Toto pětiaktové drama je obžalobou bezduchého světa z pohledu nešťastného hrdiny Bitterlicha, jenž je nevyhnutelným osudem vláčen k tragické smrti. Kornfeldův protest proti materialismu jeho doby, proti pouhému psychologizování v naturalistickém umění či životu bez vyšších ideálů je zformulován v jeho eruptivním, programovém eseji ''{{Cizojazyčně|de|Der beseelte und der psychologische Mensch}}'' (''Oduševnělý a psychologický člověk'') z roku 1918, který je považován za jeden z nejlepších manifestů expresionismu.<ref>MAREN-GRISEBACH, Manon, Kornfeld, Paul. In: ''Neue Deutsche Biographie 12 (1979)'', s. 591 [http://www.deutsche-biographie.de/ppn118565494.html Dostupné online] (německy)</ref> V letech 1918–1919 vytvořil Kornfeld pro vídeňský [[Burgtheater]] své druhé velké mysteriozní drama ''{{Cizojazyčně|de|Himmel und Hölle}}'' (''Nebe a peklo''), které sice bylo [[Hermann Bahr|Hermannem Bahrem]] přijato, nakonec zde však nesmělo být uvedeno.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bahr | jméno = Hermann | odkaz na autora = Hermann Bahr | titul = Tagebücher 1921/23 : Liebe der Lebenden. Bd. 2 | vydavatel = Borgmeyer | místo = Hildesheim | rok = [1925] | počet stran = 317 | strany = 63, 89}} (německy)</ref> Ve svém dalším díle se potom Kornfeld od expresionismu distancoval a v následující komedii ''Der ewige Traum'' (''Věčný sen'') z roku 1922 svůj styl obrátil v [[Satira|satiru]].<ref>MAREN-GRISEBACH, Manon, s. 591.</ref>
 
Obraz expresionistického desetiletí by zůstal neúplný, kdyby byla opomenuta významná stopa pražské německé literatury a vůbec nejrůznějších pražských motivů v expresionistickém filmu. Vedle průkopnického filmu z roku 1913 ''{{Cizojazyčně|de|Der Student von Prag}}'' (''[[Pražský student]]''), ve kterém si zahrál a na režii spolupracoval německý herec a režisér [[Paul Wegener]],<ref>{{Čsfd osoba|10146|Paul Wegener}}</ref> v tomto období vznikla golemovská trilogie: ''{{Cizojazyčně|de|Der Golem}}'' (1915), ''{{Cizojazyčně|de|Der Golem und die Tänzerin}}'' (''Golem a tanečnice''; 1917) a ''{{Cizojazyčně|de|Der Golem, wie er in die Welt kam}}'' (''Jak Golem na svět přišel''; 1920) opět zahraná a režírovaná Wegenerem. Od roku 1914 hrál s úspěchem v divadle a expresionistickém filmu Ernst Deutsch<ref>{{Čsfd osoba|53507|Ernst Deutsch}}</ref> z generace ''Café Arco''. Konečně hlavním autorem scénáře k jednomu z nejslavnějších filmů této epochy ''{{Cizojazyčně|de|Das Kabinett des Doktor Caligari}}'' (''[[Kabinet doktora Caligariho]]''; 1920<ref>{{Čsfd film|9756|Kabinet doktora Caligariho}}</ref>) byl spisovatel [[Hans Janowitz]], bratr básníka Franze Janowitze.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou''. Kapitola Putování opuštěnou literární krajinou, s. 408–411.</ref>
 
=== Nová věcnost ===