Žofie Alexejevna: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie
→‎Život: car Fjodor
Řádek 6:
Postavení ženy v Rusku na přelomu 17. a 18. století nebylo příliš slavné. Ženy byly považovány za hloupé, neinteligentní a velmi naivní tvory, v nichž dřímalo již od narození zlo. Neměly žádná práva a běžnou součástí jejich života bylo bití, nejprve od otce, následně také od manžela. Situace příslušnic panovnického rodu vypadala trochu lépe, avšak zářivá budoucnost ruské princezny také nečekala. Žily v ''[[Těrem|těremu]]'', což byla uzavřená část paláce, kde se věnovaly různým ručním pracím, povídaly si či hrály karty. Romanovci své princezny dokonce ani neprovdávali, protože by tím mohla být ohrožena moc dynastie. Žofii tedy pravděpodobně čekal nevábný život uzavřený ve zdech paláce, bez dětí a bez manžela.
[[Soubor:Sofia Alekseevna.jpg|náhled|304x304pixelů|Mladá Žofie Alexejevna]]
Roku [[1676]] zastihla Rus velmi smutná zpráva, car Alexej Michajlovič zemřel. Novým panovníkem se stal devatenáctiletý [[Fjodor III. Alexejevič]], čímž se moci chopili Miloslavští. Avšak jejich triumf netrval příliš dlouho. Mladý car měl chatrné zdraví, po třech letech vlády onemocněl [[Tuberkulóza|tuberkulózou]] [[Mízní uzlina|lymfatických uzlin]] a roku 1682 skonal. Byl zde však ještě Fjodorův vlastní bratr Ivan, s nímž ale Miloslavští příliš počítat nemohli, poněvadž trpěl slabomyslností a byl téměř slepý. Jeden zahraniční diplomat o něm dokonce řekl: ''„Vypadá tak ohavně a ošklivě, že každého, kdo se na něj podívá, zabolí.“'' Moskvané si za nového cara nakonec zvolili desetiletého Petra, kterého patriarcha Joakim prohlásil novým carem Rusi. Reálně však měla vládu v rukou jako regentka jeho matka Natalie Naryškinová. Tuto událost můžeme tedy považovat za první palácový převrat v dějinách Romanovců.
 
Žofie věděla, že její dny na výsluní carské moci pomalu, ale jistě končí. S tím se však panovačná princezna nechtěla smířit, a tak začala organizovat druhý palácový převrat. Svůj plán svěřila pouze těm nejvěrnějším – příbuzným Miloslavským a Tolstým, knížeti [[Vasilij Golicyn|Vasiliji Golicynovi]] a vojevůdci knížeti [[Ivan Andrejevič Chovanský|Ivanu Andrejeviči Chovanskému]]. Kde však měla získat vojáky, tu nejpotřebnější sílu k převratu?