Nebanice: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Cat-a-lot: Přesunuto do kategorie Vesnice v okrese Cheb
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m oprava odkazu; kosmetické úpravy
Řádek 30:
}}
 
Obec '''Nebanice''' (německy ''Nebanitz'') nacházející se v okrese [[Okres Cheb|okrese Cheb]], kraji [[Karlovarský kraj|Karlovarském]], leží devět kilometrů severovýchodním směrem od města [[Cheb]] (něm. ''Eger''). Obec je v současné době známa pro chov [[Starokladrubský bělouš|kladrubských koní]]. Žije zde asi 350 obyvatel.
 
== Zeměpis ==
Řádek 40:
[[Soubor:Nebanitz-Oswaldkirche.jpg|thumb|left|upright|Kostel sv. Osvadla v Nebanicích]]
 
Roku [[1566]] přestoupili obyvatelé Nebanic k [[protestantismus|protestanství]] a až v průběhu [[třicetiletá válka|třicetileté války]] se roku [[1628]] opět vrátili k víře [[katolictví|katolické]]. Zdejší kostel, do té doby filiální kostel farnosti v [[Kopanina (Nový Kostel)|Kopanině]] (něm. ''Frauenreuth''), byl roku [[1661]] podřízen přímo farnímu [[Kostel svatého Mikuláše (Cheb)|kostelu sv. Mikuláše a sv. Alžběty]] v Chebu. Duchovní správu zde v této době a až do roku [[1770]] vykonávali chebští jezuité. Roku [[1711]] byla v Nebanicích založena samostatná farnost, k níž náležely vsi [[Loužek (Cheb)|Loužek]] (něm. ''Au''), [[Potočiště]] (něm. ''Dürnbach''), [[Vokov (Třebeň)|Vokov]] (něm. ''Wogau''), [[Třídvoří]] (něm. ''Dreihöf''), [[Vrbová]] (něm. ''Förba''), [[Hněvín (Nebanice)|Hněvín]] (něm. ''Knöba''), [[Hájský Mlýn]] (něm. ''Gahmühl'') a [[Obilná]] (něm. ''Kornau''). Od roku [[1722]] patřil k farnosti také filiální kostel v [[Milhostov|Milhostově]]ě (něm. ''Mühlessen''). Se zřízením místní farnosti zde byl roku [[1716]] vystavěn nový barokní kostel sv. Osvalda a roku [[1721]] také dřevěná farní budova. Svatbou s Marií Justinou von Mühlbach získal v 18. století Nebanice Christoph Ernst von Bigatto, jenž v západní části svého zdejšího poplužního dvora nechal vystavět jednopatrový barokní zámek. V průběhu 19. století se tvář obce výrazně měnila. Roku [[1840]] byla stržena již nevyhovující fara a o rok později dostavěna nová prostorná zděná farní budova. Roku [[1864]] obec také dostala novou školu, jež nahradila původní školní budovu zřízenou jezuity roku [[1725]]. Prodloužením [[Buštěhradská dráha|Buštěhradské dráhy]] z [[Karlovy Vary|Karlových Var]] (něm. ''Karlsbad'') do Chebu získala obec železniční spojení. Dne 19. září [[1870]] byla v místě společně se zahájením provozu trati otevřena železniční stanice Mostov-Nebanice (něm. ''Mostau-Nebanitz''). Když byla trať mezi Chebem a Karlovými Vary roku [[1891]] rozšiřována o druhou kolej, zakoupila železniční společnost od obce školní budovu stojící v těsné blízkosti nádraží a upravila ji na byty pro drážní zaměstnance. Nová školní budova byla vystavěna blíže středu obce nad železniční tratí.
 
Až do roku [[1848]] stálo v Nebanicích 25 domů, z nichž bylo 24 poddáno městu Cheb a pouze jedno stavení [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou]]. Roku [[1850]], kdy byly zřizovány obecní úřady, staly se také Nebanice samostatnou obcí, k níž náležely ještě vsi Vrbová, Hněvín a [[Hartoušov]] (něm. ''Hartessenreuth''). Tento stav trval až do konce [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Ze sčítání obyvatel roku [[1930]] vyplývá, že obec (včetně přináležících vsí) tehdy čítala 435 obyvatel, z nichž se pouze 57 hlásilo k české národnosti. Tuto menšinu tvořili především státní zaměstnanci a jejich rodiny. Na základě [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] se obec roku [[1938]] ocitla uvnitř [[Nacistické Německo|Německé říše]] a její zpětné připojení k [[Třetí Československá republika|Československu]] roku [[1945]] tak znamenalo vyhnání téměř veškerých obyvatel obce.