Odpor prostředí: Porovnání verzí

 

== Velikost odporové síly ==

 

Příkladem může být pomalý pohyb koule v nekonečném prostředí. Pokud můžeme proudění kolem koule považovat za [[laminární proudění|laminární]], tzn. při nevelkých rychlostech, pak platí '''Stokesův vztah''' pro odporovou sílu

:<math>F = k\eta lv \,</math>,

kde <math>k</math> je konstanta úměrnosti, <math>\eta</math> je [[dynamická viskozita]], <math>l</math> je [[charakteristický rozměr]] tělesa a <math>v</math> je rychlost pohybu.

 

Jiným příkladem může být pohyb čtvercové desky vyšší rychlostí, která je orientovaná [[Ortogonalita|kolmo]] na směr pohybu. Tato deska před sebou musí odsouvat tekutinu, která jí brání v pohybu. Pokud má deska [[obsah|plochu]] <math>S</math> a pohybuje se rychlostí <math>v</math> tekutinou o [[hustota|hustotě]] <math>\rho</math>, pak za [[čas]]ovou jednotku bude deskou odtlačena tekutina o [[hmotnost]]i <math>Sv\rho</math>. [[Práce (fyzika)|Práce]] za časovou jednotku, která je nutná k překonání odporové síly, musí být rovna [[kinetická energie|kinetické energii]] tekutiny, která byla pohybem desky uvedena do pohybu, tzn. <math>Fv = \frac{1}{2}Sv\rho v^2</math> odkud pro odporovou sílu dostaneme

Tento vztah bývá nazýván '''[[Isaac Newton|Newtonovým]] zákonem odporu'''. Zobecnění na těleso libovolného tvaru se provádí zavedením ''[[součinitel odporu|součinitele odporu]]'' <math>C_x</math>, který zohledňuje tvar a kvalitu povrchu tělesa. Předchozí vztah pak zapisujeme ve tvaru

:<math>F = C_x\frac{1}{2} \rho v^2S</math>

 

Pohybuje-li se tekutinou nesymetrické těleso, vzniká kromě odporu působícího proti pohybu také [[síla]], která působí [[Ortogonalita|kolmo]] na směr pohybu. Taková síla se označuje jako ''[[dynamický vztlak]]''.

 

Vliv [[stlačitelnost]]i se výrazněji projevuje teprve při vyšších rychlostech a to především tak, že dochází ke zvětšování [[tlak|tlakových]] rozdílů kolem obtékaného profilu.