Boris Andrejevič Pilňak: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Odstraněn Pahýl a Pracuje se. Rozšířeno, doplněno, zdroje.
Řádek 31:
První časopisecký příspěvek mu byl uveřejněn roku 1909. Profesionálním spisovatelem byl od roku 1915, kdy začal pod pseudonymem Boris Pilňak přispívat do časopisů a almanachů. Prvních knižně vydaných děl С последним пароходом (S posledním parníkem, 1918) vyšlo v roce 1918 a Былье (Minulost, 1920) si povšimli i lidový komisař pro vzdělání [[Anatolij Lunačarskij]] a [[Maxim Gorkij]]; Pilňak se stal slavným. Ve dvacátých letech cestoval po Evropě a pokračoval v publikaci svých knih.
 
Okolo roku 1924 napadali proletářští spisovatelé ve Svazu sovětských spisovatelů Pilňaka kvůli jeho cestám i stylu psaní. Pilňak se proto vrátil k sovětským námětům. KnihaPovídka ''Nezhašený měsíc'' (Повесть непогашенной луны, 1924) byla zjevně inspirována nevysvětlenou smrtí Michaila Frunzeho.<ref group="p">Pilňak ovšem v úvodu uvedl, že Frunzeho znal osobně málo, nezná podrobnosti o jeho smrti a cílem nebylo napsat o této smrti reportáž.</ref> V té samé době se však začínaly šířit pověsti obviňující Stalina z Frunzeho smrti. Časopis, ve kterém dílo vyšlo, byl zabaven a vydavatelé se museli omluvit.<ref group="p">Dílo vyšlo v Sovětském svazu znovu samostatně až v roce 1989.</ref> Jiná jeho díla však byla vydávána až do roku 1936.
 
V roce 1929 byl vyloučen z vedení Svazu spisovatelů za to, že v zahraničí vydal svou knihu ''Красное дерево'' (''Mahagon''),i když se jednalo o státem legalizované vydání. V ní popisuje návrat trockisty do malého ruského města deset let po revoluci, kde se setkává s komunistickými idealisty zklamanými narůstající byrokratizací země. Dílo bylo označeno za kontrarevoluční, později přepracováno jako součást ''Stavíme přehradu - Volha se vlévá do Kaspického moře'').