Výpočet data Velikonoc: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Metoda výpočtu: doplnění klas. výpočtu: Metonův cyklus, nedělní písmena, a proč 35
→‎Historie: rozšíření
Řádek 49:
 
== Historie ==
VTradiční prvních[[židovský stoletíchkalendář]] nepanovalaje jednota[[Lunisolární vkalendář|lunisolární]] otázcea rok začíná jarním měsícem [[nisan]]. [[Pesach]] se slaví 14. dne měsíce nisan, kdy je býtMěsíc 14 slavenodní ukřižovánístarý a zejménatedy zmrtvýchvstání Kristav [[Úplněk|úplňku]]. Církve založené [[Jan Evangelista|sv. apoštolem Janem]] se držely obyčeje konat Paschu ve stejnémv termínu jakojarního židé (tito křesťané byli označováni jako kvartodecimániúplňku, „čtrnáctníci“). Židovský svátek ([[Pesach]]) se slaví 14. dne měsíce [[nisan]]u bez ohledu na to, na který den v týdnu připadajípřipadá. Tito křesťané byli označováni jako kvartodecimáni, „čtrnáctníci“.
 
Brzy vypukly mezi křesťany o datum slavení Velikonoc vážné spory, shodovali se však na souvislosti data s jarním úplňkem. Část křesťanů přenesla svátek na [[Neděle|neděli]], den Kristova zmrtvýchvstání, a aby jej odloučila od židovského pesachu. Datum jarního úplňku ale zůstalo závislé na židovském kalendáři, samostatně je začali křesťané vypočítávat ve 3. století, ale odlišně v hlavních centrech křesťanství, v [[Alexandrie|Alexandrii]] a [[Řím]]ě.
Teprve na [[První nikajský koncil|Prvním nikajském koncilu]] roku [[325]] bylo potvrzeno a upevněno pravidlo konat křesťanskou Paschu až po židovském Pesachu a byla stanovena metoda výpočtu užívaná do současnosti.
 
Jednotné slavení Velikonoc se ustanovilo až na [[Arleská synoda (314)|synodě v Arles]] 314 a na [[První nikajský koncil|Prvním nikajském koncilu]] roku [[325]], kde bylo rozhodnuto, že výpočet bude provádět biskup alexandrijský a datum vyhlašovat [[Papež|biskup římský]]. Koncil však nestanovil metodu výpočtu a neshody mezi alexandrijským a římským datem pak přetrvávaly i nadále. Teprve v 6. století zcela převládl způsob alexandrijský.<ref>[[Gustav Friedrich]]: ''Rukověť křesťanské chronologie''. Paseka, Praha/Litomyšl 1997. ISBN 80-7185-118-3 [Reprint z 1934]. S. 36–37</ref>
 
== Metoda výpočtu ==