Otevřít hlavní menu

Změny

→‎Police ve středověku: doplnění k Nevhlasovi z Police, zdroj
 
=== Police ve středověku ===
V roce 1343 se po Polici psal jistý Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), kteréhovladyka (neboz jehorodu potomka)erbu najdemetří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi [[Havraníky]] [[Loucký klášter|louckému klášteru]].<ref>Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, 2017, druhý svazek, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, dizertační práce, s. 92-93</ref> V roce 1348 se Nevhlas psal (nebo jeho potomek) také vpo Lesonicích. V roce 1360 v pramenech vystupují bratři z Lesonic, z nichž jedním z nich je [[Ješek z Brtnice]]. Sourozenci z Lesonic tehdy koupili od Tvocha z Brtnice zboží ve Zhořci a v Brtničce u Stonařova. Markvart, bratr Ješka Schössla z Brtnice, se psal roku 1361 po Lesonicích. V roce 1364 zmiňovaný NevlasNevhlas z Oponešic a Lesonic byl s [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schösslem)]] v příbuzenském vztahu.<ref>Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratři: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Neplach z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45</ref><ref>Historie Lesonic na www.lesonice.cz</ref> V roce 1349 se po Polici psal vladyka Filip s bratrem Hrzkem / Heršem, farářem ze [[Stonařov|Stonařova]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530</ref>
 
V roce 1351 zakoupil Filip zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]] a ve stejném roce se psal po [[Plaveč (okres Znojmo)|Plavči]] na Znojemsku, kde zakoupil od svého příbuzného kněze Alše, který se roku 1358 psal po Polici, (tak jako zprvu i jeho syn Odolen, (r. 1361 už po Plavči), jeho díl v Dolní Plavči a téhož roku, kdy se Filip psal po Menharticích, vyměnil se Zdeňkem z Plavče celé své zboží v [[Menhartice|Menharticích]] s osmi lány v [[Louka (Jemnice)|Loučce]] a vším příslušenstvím za zboží v Dolní Plavči s lesy, lukami, vinicemi, všemi právy i s právem patronátním. V roce 1353 vyplatil Filip Pešlínovi, Ješkovi a Závišovi, bratrům z Vajtmíle, a Albrechtovi z Police tři sta hřiven grošů moravské váhy z věna vdovy po Vavřincovi z Plavče, které měla pojištěno v zemských deskách na části zboží v dolní Plavči i s církevními lény a se dvěma pluhy pole, se dvorem a polnostmi vzdělanými a nevzdělanými, s lesy, pastvami, vrbinami, vinicemi, s mlýny a mlýnskými struhami a hrázemi i s vodou. V roce 1354 zakoupil Filip ves Loučku, podle které se taktéž psal, a v roce 1358 další zboží v [[Brtnice|Brtnici]], [[Střenč|Střenčí]]Strenčí (zaniklá ves) a ves [[Sokolíčko|Falknov]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref>
 
V roce 1356 se stal Nevhlas z Uponěšic ([[Oponešice|Oponešic]]) poručníkem Alšových dětí z Police a Mikšovi z Horní Plavče (von Oberplabcz) odprodal dva lány v Dolní Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police a Plavče, vymazat své věno 150 hřiven na Plavči. aPodruhé podruhébyla se provdalaprovdána za Markvarta ze [[Šenkenberk (hrad)|Šenkenberka]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> Filipovými syny byli Petr z Police a Jindřich z [[Louka (Jemnice)|Loučky]]. Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou [[Ješek z Brtnice|Ješkova (Schössel)]] bratra Lanclina. Jindřich z Loučky se v roce 1365 dohodl na společném majetku s Oldřichem ze [[Želetava|Želetavy]] (z rodu Ranožírovců, erbu jeleního parohu) a roku 1374 odprodal po otci zděděný [[Sokolíčko|Falknov]] a nakonec také Loučku. Jindřichovou chotí byla roku 1366 Markéta z Falknova.<ref>Pilnáček Josef: Staromoravští rodové, Svazek 1, 1930, s. 256</ref>
 
Filipův bratr Hrzek (Hereš, Herso), farář ze Stonařova a Filipův bratr, držel rodové majetky také na Jemnicku. V roce 1358 odprodal své zboží v Polici Tvochovi, bratrovi Ješka (Schössel),. jehožTvochovou chotí byla Eliška (r.roku 1365) Eliška.<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401, MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref> Roku 1360 zapsal Mikuláši, rychtáři z [[Jemnice]], a jeho ženě Elišce nechal v roce 1360 zapsat na Polici a [[Louka (Jemnice)|Loučce]] 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Mikulášova choť Eliška byla dcerou Hostěje, který Heršoviv aroce 1358 svým dcerám Budce a Elišce va roce 1358Heršovi zapsal dvůr s příslušenstvím v [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Loukovicích (Laukowitz, nyní Slavíkovice)]]. V roce 1360 prodal Hrzek za 300 hřiven grošů pražských zboží Hradiště u Jemnice, SedliceSedlec (zaniklá ves u Louky) a Luka[[Louka i(Jemnice)|Louku]] se zbožím, které tam měl i Filip z Police, Hynku Tluksovi z [[Janštejn|Janštejna]], jeho dědicům a Ješkovi z [[Batelov|Batelova]] a [[Pacov|Pacova]]. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel ze [[Stonařov|Stonařova]] a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> V roce 1368 je zmiňován Tvoch z Police ve společnosti Seidlina z [[Lubnice]], kterému přenechal část polického majetku, snad z důvodu sňatku s Tvochovou dcerou.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref>
 
Gotickou tvrz v Polici držel v roce 1371 vladyka Smil s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> V roce 1386 zapsal Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz část polického majetku své choti Dorotě ze Slatiny / Dorothea v. Latein a taktéž učinil i Filip z [[Kostníky|Kostník]] pro svou choť Dorotu. V roce 1390 je na Polici zmiňován další potomek vladyky z Kostník Jan (1390 – 1437), který se oženil s Dorotou, sestrou Pelhřima z Police.<ref>MZD 1 Brno 145/505, r. 1385</ref> Smilův syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn|Cornštejně]], listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z Lichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref>, roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana z Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtemburka<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> V úzkém kontaktu k Lichtemburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref>