Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 3 393 bajtů ,  před 2 lety
→‎Historie: doplnění historie ve středověku, zdroje, prolinky, drobné úpravy
 
== Historie ==
Nejstarší písemná zmínka o Polici se datujetraduje k roku 1020, kdy ji měl držetmít ves v držení zprvu zámožný majitel, kterýpozději se měl později oddávatoddávající loupežím a vykrádání kostelů, za což byljej měl [[Konrád I. Brněnský|KonrádemKonrád]], knížetemkníže [[Znojemský úděl|znojemského údělu]], uvězněnuvěznit. OdKolem roku 1037 mělse snaddo vPolice místě státumísťuje i klášter jeptišek, který bylměl být podle vyprávění za bratrovražedných bojů v [[Přemyslovci|knížecí rodině]] ke konci 11. st. vyloupen. Vypráví se, žepřičemž se jeptišky zachránily útěkemskrze podzemní chodbouchodbu útěkem do [[Bítov (hrad)|Bítova]].<ref>Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2</ref> V roce 1052 se nacházela jistá ves ''Pulin'' mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými [[Přemyslovci|kníže Břetislav]] obdaroval kostel ve [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi / Alt Bunzlau]].<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 479</ref> Podle historika [[Jiří Kacetl|Jiřího Kacetla]] tvořila Police v [[Raný středověk|raném středověku]] hospodářské zázemí [[Bítov (hrad)|bítovského hradu]] a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.<ref group="pozn.">V roce 1343 je zmíněn Nevlas/Neblas z Police, 1349 Filip z Police a jeho bratr farář Heršík/Herso ve [[Stonařov|Stonařově]] (MZD 1 Brno, s. 8/505, č. 150, SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí, s. 82), 1351 Filip a jeho choť ve spojení se Ctiborem z Ratibořic (MZD 1 Brno, s. 14/505, č. 24), 1355 Filip z Police ve spojení s Bohunkem z Volfířova (MZD 1 Brno, s. 25/505, č. 93), 1350-1360 bratři farář Heršík/Herso a Filip a Eliška, sestra Filipa z Kostník (MZD 1 Brno, s. 32/505), 1356 Anežka z Police s chotěm Simonem z Nové Vsi (MZD 1 Brno, s. 28/505, č. 165), 1358 Aleš s chotí Johankou (MZD 1 Brno, s. 33/505 č. 293 a 294), 1358 Twoch a farář Heršík (MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401), 1358 Smil z Police, vnuk Margarety z Našiměřic (MZD 1 Brno, s. 35/505, č. 339), 1360 Heršík z Police ve spojení s rychtářem Mikulášem/Niklasem z Jemnice a s jeho chotí Eliškou, dcerou Hostěje (MZD 1 Brno, s. 41/505, č. 516, CDM IX, s. 146–147, č. 201), 1365 Twoch z Police s chotí Eliškou (MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333), 1368 Aleš z Police ve spojení s Newhlasou z Oponešic (MZD 1 Brno, s. 63/505, č. 369), 1368 Filip z Police, Anka s chotěm Lanclinem z Brtnice a Filipův syn Petr (MZD 1 Brno, s. 73/505), 1368 Twoch z Police a Seidlin z Lubnice (MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25), 1371 Smil z Police s chotí Kačnou a Smilův otec Pešík ze Zahrádek (MZD 1 Brno, s. 86/505, č. 298), 1376 Anežka/Agnes v. Pullitz a její choť Wilhelm/Vilém v. Pullitz (MZD 1 Brno, s. 118/505, č. 329), 1378 Pešík/Peslin z Police, 1379 Smil z Police a Vilém Babka z Police (MZD 1 Brno, s. 141/505, č. 725), 1381 Vilém a jeho 2. choť Doubrava (MZD 1 Brno, s. 151/505, č. 907), 1385 Pešík/Peslin s chotí Kačnou (Filipovou sestrou), (bratr Agnes: MZD 1 Brno, 167/505), 1385 Smil z Police (MZD 1 Brno, s. 163/505, č. 182 a 183), 1380 Filipův syn Jan z Kostník a 1385 s chotí Dorotou (MZD 1 Brno 145/505).</ref>
 
=== Police ve středověku ===
V roce 1343 je zmíněn Nevhlas z Police a z Lesonic, který je na tvrzi v Lesonicích připomínán s bratry Ješkem (Schössel) a Rackem (Lanclinem) z [[Dlouhá Brtnice|Brtnnice]].<ref>Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratry: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Neplach z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45</ref> V roce 1349 se po Polici psal Filip s bratrem Hrzkem/Heršem, farářem ze Stonařova. Filip v roce 1351 zakoupil zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]], roku 1354 [[Loučky (Vílanec)|Loučku]], podle které se také psal, roku 1358 zboží v [[Brtnice|Brtnici]], [[Střenč|Střenčí]] a ves [[Sokolíčko|Falknov]]. Jeho syny byli Petr z Police a Jindřích z Loučky. Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou Ješkova (Schössel) bratra Lanclina. Jindřich z Loučky se v roce 1365 dohodl na společném majetku s Oldřichem ze [[Želetava|Želetavy]] a roku 1374 odprodal po otci zděděný Falknov a nakonec také Loučku. Jindřichovou chotí byla roku 1366 Markéta z Falknova.<ref>Pilnáček Josef: Staromoravští rodové, Svazek 1, 1930, s. 256</ref>
V roce 1343 se po Polici psal jistý Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), kterého (nebo jeho potomka) najdeme v roce 1348 také v Lesonicích. V roce 1360 v pramenech vystupují bratři z Lesonic, z nichž jedním z nich je [[Ješek z Brtnice]]. Sourozenci z Lesonic tehdy koupili od Tvocha z Brtnice zboží ve Zhořci a v Brtničce u Stonařova. Markvart, bratr Ješka Schössla z Brtnice, se psal roku 1361 po Lesonicích. V roce 1364 zmiňovaný Nevlas z Oponešic a Lesonic byl s [[Ješek z Brtnice|Ješkem (Schösslem)]] v příbuzenském vztahu.<ref>Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, zámků a tvrzí. Praha 2001, s. 342. Bratři: Ješek Schössel z Brtnice, Racek či Lanczlin z Brtnice, Tvoch z Brtnice, Neplach z Lesonic a Markvart z Bohušovic uvádí Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 44-45</ref><ref>Historie Lesonic na www.lesonice.cz</ref> V roce 1349 se po Polici psal vladyka Filip s bratrem Hrzkem / Heršem, farářem ze [[Stonařov|Stonařova]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530</ref>
 
V roce 1351 zakoupil Filip zboží v [[Horní Dubňany|Horních Dubňanech]] a ve stejném roce se psal po [[Plaveč (okres Znojmo)|Plavči]] na Znojemsku, kde zakoupil od svého příbuzného kněze Alše, který se roku 1358 psal po Polici (tak jako zprvu i jeho syn Odolen, r. 1361 už po Plavči), jeho díl v Dolní Plavči a téhož roku, kdy se Filip psal po Menharticích, vyměnil se Zdeňkem z Plavče celé své zboží v [[Menhartice|Menharticích]] s osmi lány v Loučce a vším příslušenstvím za zboží v Dolní Plavči s lesy, lukami, vinicemi, všemi právy i s právem patronátním. V roce 1353 vyplatil Filip Pešlínovi, Ješkovi a Závišovi, bratrům z Vajtmíle, a Albrechtovi z Police tři sta hřiven grošů moravské váhy z věna vdovy po Vavřincovi z Plavče, které měla pojištěno v zemských deskách na části zboží v dolní Plavči i s církevními lény a se dvěma pluhy pole, se dvorem a polnostmi vzdělanými a nevzdělanými, s lesy, pastvami, vrbinami, vinicemi, s mlýny a mlýnskými struhami a hrázemi i s vodou. V roce 1354 zakoupil Filip ves Loučku, podle které se taktéž psal, a v roce 1358 další zboží v [[Brtnice|Brtnici]], [[Střenč|Střenčí]] a ves [[Sokolíčko|Falknov]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref>
Filipův bratr Hrzek/Hereš držel rodové majetky také na Jemnicku. V roce 1358 odprodal své zboží v Polici Tvochovi, bratrovi Ješka (Schössel), jehož chotí byla Eliška (r. 1365).<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401, MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref> Roku 1360 zapsal Mikuláši rychtáři z Jemnice a jeho ženě Elišce v Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Mikulášova choť Eliška byla dcerou Hostěje, který Heršovi a svým dcerám Budce a Elišce v roce 1358 zapsal dvůr s příslušenstvím ve [[Slavíkovice (okres Třebíč)|Slavíkovicích]]. V roce 1360 prodal Hrzek za 300 hřiven grošů pražských zboží Hradiště, Sedlice a Luka i se zbožím, které tam měl Filip, Hynku Tluksovi z [[Janštejn|Janštejna]], jeho dědicům a Ješkovi z [[Batelov|Batelova]] a [[Pacov|Pacova]]. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel ze [[Stonařov|Stonařova]] a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> Tvoch z Police v roce 1368
 
V roce 1356 se stal Nevhlas z Uponěšic ([[Oponešice|Oponešic]]) poručníkem Alšových dětí z Police a Mikšovi z Horní Plavče (von Oberplabcz) odprodal dva lány v Dolní Plavči. V roce 1365 nechala vdova po Alšovi z Police a Plavče vymazat své věno 150 hřiven na Plavči a podruhé se provdala za Markvarta ze [[Šenkenberk (hrad)|Šenkenberka]].<ref>Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420</ref> Filipovými syny byli Petr z Police a Jindřich z Loučky. Petr se roku 1368 spolčil s Ankou z Horky, manželkou [[Ješek z Brtnice|Ješkova (Schössel)]] bratra Lanclina. Jindřich z Loučky se v roce 1365 dohodl na společném majetku s Oldřichem ze [[Želetava|Želetavy]] (z rodu Ranožírovců erbu jeleního parohu) a roku 1374 odprodal po otci zděděný [[Sokolíčko|Falknov]] a nakonec také Loučku. Jindřichovou chotí byla roku 1366 Markéta z Falknova.<ref>Pilnáček Josef: Staromoravští rodové, Svazek 1, 1930, s. 256</ref>
Gotická tvrz je v roce 1371 zmiňována v držení vladyky Smila s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> V roce 1386 zapsali část polického majetku Pelhřim z Police/Pilgrim v. Pullitz své choti Dorotě ze [[Slatina (okres Znojmo)|Slatiny]]/Dorothea v. Latein a Filip z Kostník taktéž své choti Dorotě. V roce 1390 je zmiňován další potomek vladyky z Kostník Jan, který se oženil se sestrou Pelhřima Dorotou.
 
Filipův bratr Hrzek/ (Hereš, Herso), farář ze Stonařova, držel rodové majetky také na Jemnicku. V roce 1358 odprodal své zboží v Polici Tvochovi, bratrovi Ješka (Schössel), jehož chotí byla Eliška (r. 1365).<ref>MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401, MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333</ref> Roku 1360 zapsal Mikuláši, rychtáři z [[Jemnice]], a jeho ženě Elišce v Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516</ref> Mikulášova choť Eliška byla dcerou Hostěje, který Heršovi a svým dcerám Budce a Elišce v roce 1358 zapsal dvůr s příslušenstvím vev [[Slavíkovice (okres Třebíč)|SlavíkovicíchLoukovicích (Laukowitz, nyní Slavíkovice)]]. V roce 1360 prodal Hrzek za 300 hřiven grošů pražských zboží Hradiště, Sedlice a Luka i se zbožím, které tam měl Filip, Hynku Tluksovi z [[Janštejn|Janštejna]], jeho dědicům a Ješkovi z [[Batelov|Batelova]] a [[Pacov|Pacova]]. Při této obchodní transakci ručili jeho příbuzní Nevhlas z [[Oponešice|Oponešic]], Ješek Schössel ze [[Stonařov|Stonařova]] a Aleš z [[Plenkovice|Plenkovic]].<ref>Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54</ref> V roce 1368 je zmiňován Tvoch z Police vve rocespolečnosti 1368Seidlina z [[Lubnice]], kterému přenechal část polického majetku, snad z důvodu sňatku s Tvochovou dcerou.<ref>MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25</ref>
V roce 1407 Smilův syn Jakoubek z Oponěšic spolupečetil s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtemburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtemburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref>, roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana z Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtemburka<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> V úzkém kontaktu k Lichtemburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref>
 
Gotickou tvrz v Polici držel v roce 1371 vladyka Smil s chotí Kateřinou, který třetinu majetku přepsal na Viléma Babku, jehož chotí byla Anežka.<ref group="pozn.">Starý moravský rod Babků z [[Horní Meziříčko|Meziříčka]], Vilém z Police držel také [[Lechovice]] a [[Němčičky (okres Znojmo)|Němčičky]] (MZD 1 Brno, s. 167/505).</ref> V roce 14071386 zapsal Pelhřim z Police / Pilgrim v. Pullitz část polického majetku své choti Dorotě ze Slatiny / Dorothea v. Latein a taktéž učinil i Filip z [[Kostníky|Kostník]] pro svou choť Dorotu. V roce 1390 je na Polici zmiňován další potomek vladyky z Kostník Jan (1390 – 1437), který se oženil s Dorotou, sestrou Pelhřima z Police.<ref>MZD 1 Brno 145/505, r. 1385</ref> Smilův syn Jakoubek z Oponěšic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z [[Plenkovice|Plenkovic]], purkrabím na [[Cornštejn|Cornštejně]], listinu bratří Jana a Aleše [[Bítovští z Lichtenburka|Bítovských z LichtemburkaLichtenburka]], poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z LichtemburkaLichtenburka.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.</ref> Dále je syn Jakoubek zmiňován v roce 1414<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.</ref>, roku 1417 ve společnosti Jana ml. z Bítova, Mikšíka z Plenkovic, Jana z Bítovského a Jana Cornštejnského z Lichtemburka<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.</ref> V úzkém kontaktu k Lichtemburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel tvrze Jan z [[Kostníky|Kostník/Gößling]] (erb srnčí hlavy) s s chotí Dorotou.<ref>Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408-1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.</ref>
Polické majetky postupně odkoupil Adam z [[Bačkovice|Bačkovic]] (erb jeleních parohů). Jeho synové Jan a Hynek v 2. polovině 15. století započali s pozdně gotickou přestavbou tvrze a na přelomu 15. a 16. století sídlil na Polici Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a [[Bačkovice|Bačkovic]] také [[Jaroslavice|Jaroslavice/Joslowitz]] a [[Nový Hrádek (Lukov)|Nový Hrádek]].
 
=== Police v 15. - 17. století ===
Polické majetky postupně odkoupil Adam z [[Bačkovice|Bačkovic]] (erbu jeleních parohů), který na Polici seděl v letech 1437 – 1463. Jeho synové Jan (majitel v letech 1463 – 1466) a Hynek (majitel v letech 1466 – 1522) započali v 2. polovině 15. století s pozdně gotickou přestavbou tvrze. Na přelomu 15. a 16. století na Polici sídlil Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a [[Bačkovice|Bačkovic]] také [[Jaroslavice|Jaroslavice / Joslowitz]] a [[Nový Hrádek (Lukov)|Nový Hrádek]]. Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka [[Vilém Kuna z Kunštátu starší|Viléma Kunu z Kunštátu]]. Roku 1524 prodali manželé „''Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic''” panu Janovi Tavíkovskému z [[Tavíkovice|Tavíkovic]] (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal nad příjezdovou bránou do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a [[Raabs an der Thaya (hrad)|Puchheimu]] nad příjezdovou bránou (r. 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán r. 1562 a r. 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic ([[Valdštejnové|Valdštejnová]]), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu / Georg Christoph Teufel v. [[Guntersdorf]] († 1608).
 
Jiří Kryštof Teufel prodal tvrz, ves Polici i s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky / Orsolya (Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou [[Jan Čejka z Olbramovic|Jana Čejky z Olbramovic / Wolframitz]]. Ten se v roce 1613 psal po Polici, [[Syrovice|Syrovicích]] a [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici]].<ref>Landtafel Brünn XXIX, 24, Gerichtliche Vorladungsbücher (Půhoň) Brunn XXXVI, 1, XXXVIII, 211, Hosák, s. 173</ref> Za účast na [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři.<ref>Josef Pilnáček: Staromoravští rodové, Band 1, s. 272</ref> Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu [[Nyáryovci|Nyáryovců]] z Bedegu / Nyáry család bedeghi přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky / Miklós Loránth de Inke [[Bzenec|bzenecké]] panství. Zároveň byla v přízni přes uherský rod [[Zay z Čemer|Zay von Csömör]] / Zay z Čemer v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).<ref>Majitelé bzeneckého panství na - [http://www.starybzenec.cz/majitele-panstvi/#zBedegu www.starybzenec.cz]</ref><ref>Genealogie rodu - [http://genealogy.euweb.cz/hung/zay1.html#LO Zay von Csömör]</ref><ref>Genealogie rodu - [http://genealogy.euweb.cz/hung/nyary1.html Nyáry de Bedegh]</ref> V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer / Erzsébet Zay de Csömör uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova / Benedek Palásthy et Keszihócz, pán na [[Slavičín|Slavičíně]].
 
=== Police za Berchtoldů z Uherčic ===
V roce 1633 přikoupil [[Berchtoldové z Uherčic|Jakub Berchtold]] ke svému [[Uherčice (zámek)|uherčickému panství]] také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720–1786 Adam Ignác Berchtold, dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 [[Buchlovice (zámek)|buchlovická větev]] rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o [[Kostníky]] s cihelnou a [[Lovčovice]] od hraběte Václava Kořenského z [[Terešov (Hlubočany)|Terešova]] / Korzensky von Thereschau, v roce 1636 od Benedikta Palásthy o [[Kojetice (okres Třebíč)|Kojetice]], [[Hornice]], [[Dědice]] a [[Bačkovice]] a v roce 1693 k panství přibyly [[Županovice (okres Jindřichův Hradec)|Županovice]] a [[Dešná (okres Jindřichův Hradec)|Dešná]].<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren: Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 480</ref> Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér [[Baltazar Fontana|Baldassare Fontana]]. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 482</ref>
 
=== Poslední majitelé ===
Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér [[Baltazar Fontana|Baldassare Fontana]]. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.<ref>Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 482</ref> Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm (synové Julio a Artur hrabata Segur),. Poslední kterýpak zámek prodal městu Znojmu (1860 – 1872). Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě [[Šternberkové|Šternberk]] v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred [[Vraždové z Kunvaldu|Vražda z Kunvaldu]] v(1887 roce 18871945).<ref>[http://www.obec-police.cz/historie-polickeho-panstvi/d-39674 Historie polického panství]</ref> Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátnímu]] občanství.<ref>Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2</ref> V roce 1945 mu byl velkostatek Police na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.<ref>Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: ''Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort.'' Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: [http://www.znojmuz.cz/muzeum/publikace/hrady/Hrady%20Podyji%20slovem_Burgen%20Thayatals%20in%20Wort.pdf Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí]</ref>
 
=== Židovská obec ===