Gladiátor: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značky: možný vandalismus odstraněno <references /> editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 78.102.221.136 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Vojtasafr |
||
Řádek 41:
== Druhy gladiátorů ==
[[File:Gladiators from the Zliten mosaic 3.JPG|thumb|right|Gladiátoři na mozaice v římském městě [[Leptis Magna]] v dnešní Libyi]]
Ve [[3. století př. n. l.|3.]] a [[2. století př. n. l.]] byli gladiátoři vyzbrojeni jen [[kopí]]m a [[oštěp]]em a chránili se velkým kulatým [[štít]]em a bronzovou [[Přilba (vojenská výstroj)|přilbicí]]. V průběhu [[1. století př. n. l.]] se množství zbraní, [[štít]]ů a [[Přilba (vojenská výstroj)| * Samnita – nosil bohatě zdobené [[Zbroj|brnění]] skládající se z otevřené helmy s klapkami na tvářích, chocholem a peřím; trup chránily náprsní destičky; dalšími součástmi zbroje byly kovové rukavice, jedna nebo dvě holenice a velký oválný nebo čtvercový štít. Zbraní byl samnitovi meč, zřídka pak kopí.
* Thrák – nosil jednoduchou otevřenou [[Přilba (vojenská výstroj)|helmu]] s lícními klapkami, malý čtyřhranný [[štít]], dvě holenice, krátký zahnutý [[meč]] nebo méně často [[oštěp]].
* Hoplomachos – měl skvělou [[Přilba (vojenská výstroj)|helmu]] s hledím, holenice, malý kulatý [[štít]] a [[kopí]] s dýkou nebo krátký meč.
* [[Murmillus]] – pravděpodobně byl vyzbrojen [[Přilba (vojenská výstroj)|přilbou]] zdobenou rybou, velkým obdélníkovým [[štít]]em, holenicí na pravé noze a krátkým [[meč]]em. Je ve velké míře shodný s gladiátorem, zvaným Gal, který měl štít oválný a delší meč.
* Retiarius – nosil jen pancíř na paži s pevným [[štít]]em na rameni. Bojoval vrhací [[Lovecká síť|sítí]], [[Trojzubec|trojzubcem]] a [[Dýka|dýkou]].
* Secutor – gladiátor specializovaný na boj s retiariem; disponoval hladkou helmou, aby neposkytoval snadný terč na zachycení sítě. Byl vyzbrojen oválným nebo obdélníkovým štítem a krátkým mečem. Je zřejmě shodný s gladiátorem zvaným Provocator.
* Andabates – bojoval s [[Přilba (vojenská výstroj)|helmou]] bez otvoru pro oči.
* Arbelas - měl šupinové brnění a zbraň podobnou ševcovskému noži.
* Dimachaerus – vyzbrojený dvěma [[meč]]i, měl holenice a vypolštářovanou kazajku; nenosil [[Přilba (vojenská výstroj)|helmu]] ani štít.
* Eques – jezdec; bojoval kopím nebo mečem; chránil ho malý kulatý štít, náprsní pancíř a bandáže na ruce se zbraní.
* Essedarius – vzácně se vyskytující gladiátor bojující na [[Válečný vůz|voze]], který řídil [[vozka|vozataj]]; míval zbraně na dálku – [[luk]] a vrhací [[kopí]], zblízka používal [[meč]].
* Laquerius – gladiátor podobný retiariovi, strhával však nepřítele lasem a zbraní mu bylo kopí a dýka.
* Sagittarius – [[Lukostřelba|lučištník]], pěší nebo jízdní, vyskytoval se vzácně.
* Scissor - praděpodobně byl vyzbrojen krátkým mečem a dvěma dýkami, které se podobaly otevřeným nůžkám, pravou paži měl obrněnou.
* Velit – gladiátor, jehož hlavní zbraní byl [[oštěp]], zřejmě lehce vyzbrojený, bez přílby, není o něm mnoho známo.
==
Většina gladiátorských škol byla v rukou soukromých majitelů, kteří školu vedli a zároveň gladiátory kupovali, prodávali a pronajímali. Výjimkou byly čtyři [[Starověký Řím|římské]] školy, které nevedli soukromí majitelé, ale [[císař]]ští úředníci (nejvýznamnější z těchto [[Starověký Řím|římských]] škol byla [[ludus magnus]]). Ten, kdo přišel do gladiátorské školy (ať už k tomu byl odsouzený nebo vstoupil dobrovolně), stal se členem ''familia gladiatoria'' a tím se škole plně podřídil. Stal se majetkem ''lanisty'', majitele školy a od té chvíle musel ve škole žít. Majitel školy určoval, kdo bude trénovat s jakou zbraní a pak jednotlivé nováčky přidělil speciálním trenérům (''doctores'' – většinou vysloužilí gladiátoři vyššího věku), kteří své učně od té chvíle denně cvičili. Mezi gladiátory ve škole panovala rivalita, která se projevovala v ustálené [[hierarchie|hierarchii]]. Kdo přežil první zápas, směl si říkat ''veteranus''. Nejlepší bojovníci dostali titul ''primus palus'', druzí ''secundus palus'', atd. Majitel školy se o své gladiátory staral, jelikož pro něj byli zdrojem příjmů – snažil se zajistit jim vydatnou stravu a kvalitní zdravotní péči.
== Společenské postavení ==
[[Římané|Římští občané]] stavěli gladiátory na nejnižší příčky společenského žebříčku, ale paradoxně jim zároveň projevovali respekt za jejich odvahu v aréně. Postoj vůči gladiátorům byl dvojznačný, jednalo se o směs pohrdání a obdivu. Gladiátoři byli většinou [[Otrokářství|otroky]] a zločinci odsouzenými k smrti, ale také nositeli [[Starověký Řím|římských]] ctností - odvahy a síly. Díky svým vytrénovaným tělům byli považováni za vzory mužnosti a svůdce žen a mnozí z nich si pro boj v aréně záměrně zvolili erotizující jména, např. Eros nebo Narcissus. V [[Pompeje|Pompejích]] se také dochovalo několik nápisů na zdech, které svým nedosažitelným hrdinům [[aréna|arény]] napsaly zamilované dívky a ženy.
== Program her ==
Od roku [[42 př. n. l.]] se staly gladiátorské zápasy součástí veřejných her. Tyto veřejné hry trvaly vždy několik dní a měly přesný denní program:
* Dopoledne – napřed zápasy divokých zvířat (např. [[medvědovití|medvěd]] s [[Tur|býkem]] nebo [[nosorožcovití|nosorožec]] proti [[buvol africký|buvolovi]], atd.), pak představení s cvičenými zvířaty, hned po něm následoval lov zvířat (''venatio'') a na závěr souboj člověka se zvířetem (bojovník se zvířetem se označoval slovem ''venator''). Od 3. století se často vypouštěla do arény neškodná zvířata, jako jeleni, mufloni, antilopy, zebry či pštrosi, které mohli lovit i diváci a ponechat si jako kořist jejich maso.
* V poledne – popravy zločinců a uprchlých [[Otrokářství|otroků]], někdy pro odlehčení proložené [[Atletika|atletickými]] závody nebo komickými čísly. Pro odsouzené občany [[Starověký Řím|Říma]] byla určena rychlá smrt [[meč]]em, pro cizince a [[Otrokářství|otroky]] [[ukřižování]], upálení nebo rozsápání divokými zvířaty. Pro zpestření se poprava občas inscenovala jako hra, která znázorňovala známý [[mýtus]] končící smrtí hlavního hrdiny. Odsouzenec k smrti se stal v této hře nedobrovolným [[herec|hercem]].
* Odpoledne – vrchol celého dne, gladiátorské zápasy.
Jednotlivé části her měly svůj symbolický význam. Dopolední program se zvířaty zosobňoval převahu civilizovaného římského světa nad necivilizovanou a divokou přírodou, polední popravy a odpolední gladiátorské zápasy zase posílily autoritu těch, kteří vládli a ukázaly jejich neomezenou moc nad životem a smrtí. Při gladiátorských zápasech docházelo navíc k jedné mimořádné situaci, kdy se vládce, tedy [[císař]], obracel k divákům a umožnil také jim na malou chvíli rozhodovat o životě a smrti. Stalo se tak ve chvíli, kdy byl jeden z gladiátorů poražen, ale zůstal na živu. O jeho dalším osudu pak rozhodlo publikum.
== Smrt gladiátorů ==
[[Soubor:Retiarius vs secutor from Borghese mosaic.jpg|thumb|Mozaika s portréty a jmény gladiátorů ze 4. století n. l.]]
Souboj mohl pro gladiátora skončit pěti různými způsoby:
rrrrrrrrrrrrrrrrrr{{Portály|Antika|Starověký Řím}}▼
* gladiátor zápas vyhrál a přežil,
* gladiátor byl zabit,
* gladiátor byl poražen a přežil, ale byl následně davem a pořadatelem odsouzen k smrti,
* gladiátor prohrál a dostal milost,
* souboj dopadl nerozhodně.
Francouzský historik [[Georges Ville]] došel na základě zkoumání třiceti dvou zápasů z [[1. století|1. století n. l.]] k závěru, že bojovník vstupující do arény měl 10% šanci, že zemře v boji. Ze sta gladiátorů tedy zemřelo při zápase vždy zhruba deset z nich. Kolik dalších ale prohrálo a bylo následně odsouzeno k smrti, nelze zjistit. Pravděpodobnost přežití postupem času klesala, hry byly stále nemilosrdnější a ve [[3. století|3. století n. l.]] se průměrná šance na úmrtí v boji zvýšila na 25 %. V samém závěru historie zápasů, v [[5. století]], už to bylo dokonce 50 %. Většina gladiátorů umírala mezi dvacátým a třicátým rokem věku, kdy měli za sebou něco mezi pěti až čtyřiatřiceti zápasy. Existovaly samozřejmě i výjimky. Někteří gladiátoři zemřeli už při svém prvním souboji a jiní zase naopak bojovali ještě dlouho po čtyřicátém roku svého života. Jen málokterý z gladiátorů se dožil toho, že se buď vykoupil nebo byl propuštěn a mohl pak žít jako svobodný občan.
Dnešní obecná představa je, že gladiátoři bojovali vždy až do úplné smrti. To ale platilo pouze v samých počátcích zápasů, kdy proti sobě bojovali jen zločinci. V pozdějších dobách, kdy boj probíhal ve specializovaných arénách, tomu tak už nebylo. Vycvičit špičkového gladiátora totiž bylo nesmírně nákladné a lidé si jednotlivé gladiátory oblíbili, dokonce na ně sázeli. Proto na život a na smrt bojovali pouze váleční zajatci a zločinci (zvaní ''noxii''), zatímco špičkoví gladiátoři bojovali buď mezi sebou jen „na oko“, nebo proti ''noxiům''.
== Ženy gladiátorky ==
S přibývající pestrostí her v průběhu času vystupovaly v [[Aréna|arénách]] stále častěji i gladiátorky. [[Římané]] nazývali tyto ozbrojené ženy podle bojovného ženského kmene [[řecká mytologie|řecké mytologie]] [[Amazonky|Amazonkami]]. Gladiátorky se mohly směle srovnávat se svými mužskými kolegy v povolání, pokud jde o odvahu, šikovnost a vytrvalost. Zápasy [[Amazonky|Amazonek]] sice nebyly v [[Starověký Řím|římských]] arénách pravidlem, nepředstavovaly však žádnou raritu. Víme to na základě dobových zobrazení, především ale z dochovaných protestů a posměšků rozhněvaných mužů, kteří se nemohli smířit s těmito, pro ně pohoršlivými, představeními. Teprve v roce [[200]] zakázal [[císař]] [[Septimius Severus]] jednou pro vždy vystupování žen v aréně. Během jeho vlády se boje Amazonek rozšířily do té míry, že dokonce ani tento hrubý vojenský [[císař]] tomu už nemohl déle přihlížet.
== Naumachia ==
Za nejvýpravnější gladiátorská představení můžeme jednoznačně považovat rekonstrukce [[námořní bitva|námořních bitev]], tzv. ''naumachie'', které dokládaly víru impéria v neotřesitelnost vlastního mocenského postavení a nevyčerpatelnost přírodního bohatství. Slovo ''naumachia'' odkazovalo jednak k povaze této podívané, jednak k prostředí, v němž se odehrávala, zpravidla šlo o upravenou arénu nebo za tím účelem zbudovanou obrovskou nádrž. ''Naumachie'' představovaly divácky mimořádně vděčný, avšak organizačně i finančně nejnáročnější druh her, jaké bylo možno ve [[Starověký Řím|Starověkém Římě]] spatřit. Umělé jezero muselo být dostatečně hluboké, aby se na hladině mohla odehrát inscenovaná bitva válečných lodí, a k jeho naplnění a vypuštění sloužil složitý nákladný systém nádrží a kanálů. V ''naumachiích'' byli hlavními aktéry bitvy zločinci přinucení k boji na nejisté, vzdouvající se hladině miniaturního moře. Většinou šlo o menší skupiny bojovníků, výjimečně proti sobě stály šiky čítající tisíce mužů.
== Pozdrav gladiátorů ==
"''Ave caesar, morituri te salutant''" – "Zdráv buď Caesare, jdoucí na smrt Tě zdraví". Zdravili tak gladiátoři císaře? Ne! Ve skutečnosti se to stalo jen jednou a to ještě nebyli praví gladiátoři. Bojovat mezi sebou měla skupina zločinců pro pobavení [[císař]]e [[Claudius|Claudia]], oni ale nechtěli a tak [[císař]]e pozdravili. Ten svým strážím přikázal, aby zločince upálili a ti se tak raději pustili do boje. Souboj se [[císař]]i natolik zalíbil, že nakonec poslednímu přeživšímu daroval [[Svoboda|svobodu]].
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Commons|Gladiator}}
* Gladiátoři, autor [[Fik Meijer]], nakladatelství Aurora 2006.
* Gladiátoři, autor [[Stephen Wisdom]], nakladatelství Osprey Publishing 2001.
[[Kategorie:Starověcí Římané]]
| |||