Dialektika: Porovnání verzí

'''Dialektika''' (z [[řečtina|řeckého]] ''dialektiké techné'' od ''dialegesthai'', rozmlouvat) je [[filosofie|filosofický]] pojem, jenž nabýval během dějin různých významů a je i dnes nejednoznačný. Filosofický slovník (Walter Brugger a kol.) začíná heslo ''dialektika'' takto: ''"Užívání výrazu dialektika dosáhlo v současné filosofii takové míry zmatku, že je sotva možné podat byť i tu nejobecnější charakteristiku tohoto pojmu."''<ref>Walter Brugger a kol.: Filosofický slovník. Praha : Naše vojsko 2006, s. 108</ref> Výraz "dialektika" znamenal původně umění rozhovoru či [[diskuse]], kde se střídají tvrzení a námitky, podepřené [[rozum|racionálními]] [[argument]]y. Cílem takového rozhovoru je přiblížit se pravému poznání tím, že účastníci si navzájem vyvracejí nesprávná, neobhajitelná mínění. „Umění“ spočívá v tom, že každý účastník musí správně pochopit smysl tvrzení a odpovídat na ně v souladu s pravidly [[logika|logiky]].

 

== Sókratés a Platón ==

Toto umění věcného rozhovoru a argumentace předvádí Platón ve svých [[dialog|dialozích]], obvykle na příkladu svého učitele Sókrata. Zejména v raných dialozích se Sókratés vyptává svých partnerů, jak rozumějí významu svých tvrzení, poukazuje na rozpory v jejich výpovědích a zpravidla je dovede k poznání, že tato tvrzení neobstojí a že se jednalo o „pouhé mínění“. V ''Sedmém listu'' Platón naznačuje, že cestu k pravému poznání není možné popsat a učit, nýbrž že si ji každý musí objevit sám na základě dlouhého úsilí a zkušenosti myšlení i rozhovoru.

: ''Když se ty jednotlivé věci, jména a výměry, názory a jiné smyslové vjemy vespolek o sebe třou, v laskavých posudcích jsouce opravovány a s nezávistivým užíváním otázek a odpovědí, tu konečně vyšlehne oheň poznání a rozumu o každé jednotlivé věci''.<ref>Platón, ''Sedmý list'', 344 b. </ref>