Železniční napájecí soustava: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→25 kV, 50 Hz: doplnění výhod této soustavy značka: editace z Vizuálního editoru |
fix |
||
Řádek 16:
]]
V počátcích elektrické trakce rozvíjela každá železniční společnost svůj vlastní napájecí systém, a to takový, který uznala za nejvýhodnější. K jedinému sjednocení došlo mezi německy mluvícími zeměmi – [[Německo|Německem]], [[Rakousko|Rakouskem]] a [[Švýcarsko|Švýcarskem]]. Po [[Druhá světová válka|II. světové válce]] dovolil rozvoj polovodičové techniky a elektrotechniky vůbec zvládnutí napájení napětím s průmyslovým kmitočtem 50 Hz, což vedlo v některých zemích ([[Francie]], [[Československo]]) k zavedení druhého napájecího systému. v poslední době se zavedením vysokorychlostní dopravy stoupá energetická náročnost vozidel, stejnosměrné systémy se tak ocitají na hranicích svých možností, a proto další země ([[
Z výše uvedených důvodů nalezneme v evropských zemích zejména tyto napájecí soustavy:
Řádek 22:
* Stejnosměrné
** 3 kV (sever [[Česko|Česka]], sever [[Slovensko|Slovenska]], [[Španělsko]], [[Itálie]], [[Belgie]], [[Polsko]], [[Železniční doprava v Lotyšsku|Lotyšsko]], [[Elektriraudtee|Estonsko]], většinou [[Rusko]], [[Slovinsko]])
** 1,5 kV (jih [[Francie]], [[Nizozemsko
** do 1000 V (jihovýchodní Anglie, [[S-Bahn v Berlíně]], místní dráhy)
** 1,2 kV ([[S-Bahn v Hamburku]])
| |||