Aglutinační jazyk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
převod definic výčtem na definice reálné
Řádek 1:
{{Lingvistická typologie}}
'''Aglutinační jazyk''' používá pro vyjádření gramatických funkcí [[afix]]y (tj. [[Předpona|předpony]], [[Přípona (lingvistika)|přípony]] a [[Vpona|vpony]]), které se přidávají ke [[kořenKmen (lingvistika)|kořenovkmeni]]ému slovu. To je i rysem [[Flektivní jazyk|flektivních jazyků]], ale na rozdíl od nich označuje jeden aglutinační afix většinou právě jednu gramatickou funkci. Například v [[Čeština|češtině]] (převážně flektivní jazyk) ve slově ''kozlů'' označuje přípona ''-ů'' současně [[množné číslo]] a [[genitiv|2. pád]]., Naprotipřičemž tomusdružení dvou a více gramatických kategorií v jediném afixu je základní rys typu flekčního. V [[Maďarština|maďarštině]] (převážně aglutinační jazyk) ve slově ''szomszédokra'' („na sousedy“) přípona ''-k'' (-o- je [[epentetický vokál]]) označuje tedy pouze množné číslo a další přípona ''-ra'' označuje [[allativ]], pád odpovídající české předložce „na“.
 
TypovéŽádný zastoupeníjazyk nemůže být nikdy jediného typu, sdružují se v konkrétnímněm jazycevždy nenírysy nikdytypů stoprocentnírůzných, a tak i v jazycích, které se nepovažují za převážně aglutinační, můžeme najít aglutinační rysy. Např. v češtině lzejsou zarysem aglutinačníaglutinačního prohlásittypu předpony [[Superlativ|superlativu]], třetího [[Stupňování|stupně,]] ''nej-'' a záporu ''ne-.''
 
K základnímu typovému rysu - vyjádření jedné mluvnické kategorie právě jedním [[Závislý morfém|závislým morfémem]] - se pak pojí další typové rysy na úrovni morfologie, syntaxe i fonologie.
Aglutinační jazyky patří do skupiny [[syntetický jazyk|syntetických jazyků]]. Výraz „''aglutinační''“ pochází z latinského ''agglutinare'', což znamená ''slepit''.
 
Aglutinační jazykytyp patří do typologické skupiny [[syntetický jazyk|syntetických jazyků]]. Výraz „''aglutinační''“ pochází z latinského ''agglutinare'', což znamená ''slepit''.
 
Typově převážně aglutinační jsou některé jazyky [[ugrofinské jazyky|ugrofinské]], [[turkické jazyky|turkické]], [[drávidské jazyky|drávidské]], [[korejština]], [[japonština]] a další.
Řádek 84 ⟶ 86:
== Literatura ==
* Aleš Klégr, Petr Zima et al.: ''Světem jazyků.'' Str. 75 a 482. Albatros, Praha, 1989.
* Vladimír Skalička. ''Typ češtiny''. Praha 1951.
 
== Související články ==