Emil František Burian: Porovnání verzí

Odebráno 5 bajtů ,  před 2 lety
Verze 14914815 uživatele 195.113.72.126 (diskuse) zrušena – 1935 je správně, detaily: D 34; jméno od nové sezony
(Verze 14914815 uživatele 195.113.72.126 (diskuse) zrušena – 1935 je správně, detaily: D 34; jméno od nové sezony)
V sezóně [[1930]]/[[1931]] jej angažoval ředitel [[Antonín Drašar]] jako režiséra do divadla v [[Olomouc]]i, kde Burian využíval i svého voicebandu a sám se také uplatnil jako jazzový zpěvák. Ve druhé polovině roku [[1931]] se vrátil Burian krátce do [[Brno|Brna]] do [[Národní divadlo Brno#Historie|Zemského divadla]].<ref>Jaroslav Kladiva: ''E. F. Burian'', [[Jazzová sekce]], Praha, [[1982]], str.&nbsp;98–9</ref>
 
Koncem roku [[1933]] založil [[D 34|divadlo D&nbsp;34]], kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce [[1935|1934]] se tedy jmenovalo D&nbsp;35 a tak dále až do D&nbsp;41). V&nbsp;předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra [[Vsevolod Emiljevič Mejerchold|Mejercholda]], jenž byl později na [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] příkaz zavražděn. Pro řadu komunistických funkcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem.
 
V roce [[1941]] byl zatčen a celý zbytek [[Druhá světová válka|druhé světové války]] prožil v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Nejprve byl v [[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]], poté v [[Koncentrační tábor Dachau|Dachau]] a nakonec v [[Koncentrační tábor Neuengamme|Neuengamme]] (předměstí [[Hamburk]]u), zde pracoval v továrně s válečnou výrobou. Ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. [[3. květen|3.&nbsp;května]] [[1945]] se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi [[Cap Arcona]] po sporném útoku britského královského letectva [[Royal Air Force|RAF]]. Do Čech se vrátil 6. června, kdy mu s návratem pomohl literární kritik [[Antonín Jaroslav Liehm]] s přáteli.<ref>{{Citace elektronického periodika