Polikarpov I-16: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
chybí zdroj |
ref. |
||
Řádek 1:
{{Infobox - letadlo
| název = I-16
| typ =
| výrobce = [[Polikarpov]]
| obrázek = Polikarpov I-16-Spain (clipped).jpg
Řádek 14:
| cena za kus =
| varianty =
| hlavní uživatel = [[
| více uživatelů = [[Španělsko]],
}}
'''Polikarpov I-16''' byl [[Sovětský svaz|sovětský]] jednomístný jednomotorový [[stíhací letoun]] [[Dolnoplošník|dolnoplošné]] koncepce zkonstruovaný [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|N. N. Polikarpovem]]. Ve třicátých letech [[20. století]] se stal jedním ze symbolů sovětské konstruktérské školy a nejvýkonnější sovětskou stíhačkou v tomto období.
Řádek 21:
== Vývoj ==
[[Soubor:Polikarpov uti4 helsinki 2.jpg|left|thumb|Dvoumístný I-16 UTI (UT-1) ve finských barvách v Suomen Ilmaimuseu]]
Stíhací [[letoun]] I-16 vychází z prototypu letounu '''CKB-12''', který vyvinula konstrukční kancelář [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova]]. Jednalo se o samonosný [[jednoplošník]], který poháněl [[hvězdicový motor|hvězdicový]] [[válec (motor)|devítiválec]] M-22 o 450/480 koních. [[Prototyp]], zalétaný 31. prosince [[1933]] [[Valerij Čkalov|Valerijem Pavlovičem Čkalovem]], vykazoval na svou dobu dobré výkony, ale parametry prvních sériově vyráběných strojů byly srovnatelné s dvouplošníky [[I-15]]. Jejich výroba se začala roku [[1934]] jako '''I-16 typ I'''. Jednalo se o vůbec první dolnokřídlý stíhací letoun moderní koncepce, zavedený v sériové výrobě.{{Fakt/dne|20170130092148|}} Téhož roku 18. února poprvé vzlétl nový prototyp ('''CKB-12bis'''), který měl podstatně lepší technické parametry a vlastnosti.
[[File:I-16 (34) cockpit (6066248372).jpg|thumb|Pilotní prostor I-16]]▼
▲Stíhací [[letoun]] I-16 vychází z prototypu letounu '''CKB-12''', který vyvinula konstrukční kancelář [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova]]. Jednalo se o samonosný [[jednoplošník]], který poháněl [[hvězdicový motor|hvězdicový]] [[válec (motor)|devítiválec]] M-22 o 450/480 koních. [[Prototyp]], zalétaný 31. prosince [[1933]] [[Valerij Čkalov|Valerijem Pavlovičem Čkalovem]], vykazoval na svou dobu dobré výkony, ale parametry prvních sériově vyráběných strojů byly srovnatelné s dvouplošníky [[I-15]]. Jejich výroba se začala roku [[1934]] jako '''I-16 typ I'''. Jednalo se o vůbec první dolnokřídlý stíhací letoun moderní koncepce, zavedený v sériové výrobě.{{Fakt/dne|20170130092148|}} Téhož roku 18. února poprvé vzlétl nový prototyp ('''CKB-12bis'''), který měl podstatně lepší technické parametry a vlastnosti.{{Fakt/dne|20170130092148|}} Pohon obstarával americký [[letecký motor|motor]] [[Wright R-1820]]-F-3 Cyclone o výkonu 532 kW. Ten byl do sériové výroby zaveden pod označením '''I-16 typ 4''', avšak nastal zde jeden významný problém - sovětská polní [[letiště]] neměla takové parametry, které by umožňovaly vzlet a přistání tohoto moderního letadla, které na to potřebovalo cca 250 m.
Tento problém se podařilo vyřešit až v roce [[1935]]. Od července tohoto roku byla zavedena výroba verze '''I-16 typ 5''' s modifikovaným krytem motoru typu Watter a výzbrojí dvěma kulomety [[ŠKAS]] [[ráže]] [[7,62 x 54 mm R|7,62 mm]]. V roce 1935 byl jeden stroj I-16 typ 1 přestavěn na [[bitevní letoun]] '''CKB-18'''. Byl vybaven [[pancéřování|pancéřovou]] kabinou, motorem M-22 a jeho hlavňovou výzbroj tvořila čtveřice kulometů PV-1 ráže 7,62 mm. Do sériové výroby nebyl zaveden.
Řádek 38 ⟶ 37:
Snaha o zlepšení výkonu vyústila ve variantu '''I-16 typ 18''' s motorem M-62 opatřeným dvourychlostním kompresorem, který roztáčel dvoupolohovou stavitelnou [[vrtule|vrtuli]] VIŠ-6A, později nahrazenou AV-1. Zkoušky prvních strojů této nové verze započaly v Gorkém v létě roku 1938. Výzbroj odpovídala typu 10, avšak vyráběla se také kanónová verze '''I-16 typ 27'''.
[[File:Polikarpov I-16 Monino.JPG|thumb|Polikarpov I-16, VVS, Monino]]
Od roku [[1939]] byl vyráběn '''I-16 typ 24''', který byl stavěný v největším počtu ze všech uváděných obměn. Typ 24 byl osazován motory M-25E, M-62 i M-63 a měl značně zesílenou konstrukci draku. Pod křídlo bylo možno zavěsit šest raket RS-82 a dvě přídavné palivové nádrže po 93 l. Na typu 24 se objevily první rádiové přístroje a fotokulomet. Kanónová verze nesla označení '''I-16 typ 28'''. Ve stejném roce byl jeden sériový exemplář I-16 typ 10 s motorem M-25V opatřen dvěma turbokompresory TK-1, umístěnými na bocích [[trup letadla|trupu]] za motorem. Byly poháněny [[výfukové plyny|výfukovými plyny]] od této pohonné jednotky. Působily jako první stupeň stlačeného vzduchu, který byl od nich hnán do vlastního odstředivého mechanicky poháněného kompresoru. Tento '''I-16TK''' pak dosáhl [[výška (letectví)|letové hladiny]] plných 11 000 m.
Poslední sériové provedení představoval '''I-16 typ 29''' z roku [[1940]] s motorem M-63. Nesl dva trupové kulomety, pod motorem byl umístěn velkorážný kulomet UBS ráže 12,7 mm. Výroba skončila v roce [[1941]].
Řádek 46 ⟶ 45:
== Bojové užití ==
[[File:I-16 Polikarpov Tinker.jpg|thumb|Polikarpov I-16 typ 5 (CM-023) španělského republikánského letectva, 1 Esquadrilla de Moscas, 21 Grupo de Caza]]
Letoun I-16 byl poprvé nasazen ve [[španělská občanská válka|španělské občanské válce]], kde si na republikánské straně vysloužil přezdívku „Mosca“ (muška), zatímco na straně [[Francisco Franco|frankistů]] přezdívku „Rata“ (krysa). Zde se stal významným pomocníkem republikánských letců, kterým
Po skončení občanské války zůstalo mnoho hotových nebo rozestavěných I-16 ve [[Španělsko|Španělsku]] kde jako stíhací sloužily do roku [[1943]]. Po tomto datu byly přemístěny do leteckých škol. Poslední I-16 dolétal pod označením '''C.8''' v červenci [[1952]] v letecké škole v Moronu.
Řádek 54 ⟶ 53:
Ve výzbroji VVS zůstaly do roku [[1943]].
[[File:Polikarpov I-16 (China Aviation Museum).jpg|thumb|Polikarpov I-16, China Aviation Museum]]
Za [[Zimní válka|zimní války]] Finové ukořistili jeden I-16, který byl v dubnu [[1941]] předán Německu k testům. Během [[Pokračovací válka|pokračovací války]] získal Ilmavoimat dalších šest strojů I-16, z nichž se do služby [[Finské letectvo|finského letectva]] dostaly prakticky pouze dva. Zatímco 28. března 1942 ukořistěný jednomístný I-16 typ 6 (IR-101) u Suursaari nalétal ve finských službách ve stavu 3./LLv 6 (3. letka 6. perutě) pouze 6 hodin 35 minut, podstatně více byl využíván dvoumístný I-16 UTI. Ten padl do rukou finským jednotkám 8. září 1941 u řeky [[Svir]] v mírně poškozeném stavu. Dne 17. října 1941 byl předán do opravárenských dílen. Nejdříve nesl označení VH-22, které bylo následně změněno na UT-1, které nesl do konce služby. 10. dubna 1942 byl předán [[peruť (letecká jednotka)|peruti]] LeLv 48, u které létal do 8. srpna. Poté byl přidělen cvičné peruti TleLv 35. K vyřazení tohoto stroje došlo 11. září [[1942]] po nalétání 43 hodin 25 minut. Vyřazený I-16 UTI byl odeslán do leteckého skladu a 9. srpna 1944 tam byl zrušen.
Celkem bylo vyrobeno 7004 ks všech verzí.
==
Údaje platí pro I-16 typ 24 s motorem M-63<ref> Václav Němeček, Polikarpov I-16, Letectví+Kosmonautika, 1976, str.29, č.10</ref>
[[Soubor:Polikarpov I-16.svg|right|250px]]
▲* '''Rozpětí:''' 9,00 m
▲* '''Délka:''' 6,04 m
▲* '''Nosná plocha:''' 14,54 m²
* Maximální rychlost ve výšce 3000 m: 462 km/h
▲* '''Hmotnost prázdného letounu:''' 1 475 kg
* Výstup na 5000 m: 5,8 min
▲* '''Vzletová hmotnost:''' 1878 kg
▲* '''Maximální rychlost:''' 489 km/h
▲* '''Dostup:''' 9900 m
▲* '''Dolet:''' 440 km, s přídavnými nádržemi 700 km
== Odkazy ==
▲[[File:I-16 (34) cockpit (6066248372).jpg|thumb|Pilotní prostor I-16]]
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
Řádek 101 ⟶ 104:
* [http://wio.ru/gal2ac/galr-i16.htm I-16 Galerie]
* {{en}} [http://wp.scn.ru/en/ww2/f/317/1/0 Kamufláže letounu Polikarpov I-16]
* {{en}} [http://www.airliners.net/
{{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}
| |||