Rudé právo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, port, kat
mBez shrnutí editace
Řádek 7:
Deník ''Rudé právo'' byl založen roku [[1920]], kdy došlo k rozkolu mezi českými [[sociální demokracie|sociálními demokraty]] a komunisty, kdy faktický majitel socialistických novin ''[[Právo lidu]]'' [[Antonín Němec]] zabránil publikování názorů šmeralovského křídla. První číslo ''Rudého práva'' vyšlo [[21. září]] [[1920]] (tento den byl pak za komunistického Československa slaven jako „Den tisku, rozhlasu a televize“). Rudé právo v záhlaví a v tiráži uvádělo vedle čísla ročníku ''Rudého práva'' i číslo ročníku ''Práva lidu'', čímž vyjadřovalo, že se považuje za nástupce obou periodik. ''Právo lidu'' bylo po roce 1948 sloučeno s ''Rudým právem''.
 
V období [[1948]]–[[1989]] bylo ''Rudé právo'' deníkem s nejvyšším nákladem (přesahujícím dva milióny2.170.000 výtisků{{Doplňte zdroj}}) a sehrávalo klíčovou roli v ideologické [[propaganda|propagandě]]. Posledním komunistickým [[šéfredaktor]]em ''Rudého práva'' byl [[Zdeněk Hoření]], jeho zástupcem pak [[Zdeněk Porybný]], který předtím působil jako zpravodaj redakce ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]].
 
Porybný Hořeního ve funkci nahradil krátce po sametové revoluci na podzim [[1989]] a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. V září 1990 pak založil akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakce ''Rudého práva''. Díky své trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktora ''Rudého práva'' a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od [[1. leden|1. ledna]] [[1991]] vydávat ''Rudé právo'' sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“.