McDonnell F3H Demon: Porovnání verzí

Přidáno 1 597 bajtů ,  před 3 lety
foto+literatura
(foto+literatura)
[[Soubor:XF3H CVA-43.jpg|thumb|left|Druhý prototyp XF3H-1 při zkouškách na palubě letadlové lodě USS Coral Sea (CV-43) v roce 1953.]]
[[Soubor:F3H VF-64 CVA-41.jpg|thumb|left|Čtveřice F3H-2 Demon squadrony ''VF-64 Free Lancers'' v roce 1958 či 1959.]]
Vývoj F3H začal v roce [[1949]]. [[Letoun]] byl konstruován jako jednomotorový, poháněný motorem [[Westinghouse]] [[J40]], který měl dosahovat výkonutahu až 49 kN, což byl trojnásobek výkonutahu jednoho z motorů F2H Banshee. Byl to první projekt letounu s šípovými křídly, na kterém firma McDonnell pracovala a také první letoun US Navy, vybavený řízenými střelami.
 
První [[prototyp]] '''XF3H-1''' (sér. č. 125444) poprvé vzlétl [[7. srpen]] [[1951 v letectví|1951]] z [[letiště]] Lambert Field aza byljehož přitomřízení pilotovánusedl testovacímtestovací pilotem[[pilot]] ''Robertem Edholmem''. Prototyp byl poháněn motorem Westinghouse J40-WE-6 bez [[přídavné spalování|přídavného spalování]]. Problémy s touto pohonnou jednotkou vedly ihned po úvodním letu k přemístění zkoušek do méně zalidněné lokality Pratt ve státě [[Kansas]]. Zde proběhl další let 14. srpna. Do konce roku 1951 se s prvním prototypem provedlo 40 letů s náletem 37 hodin.
Počátkem ledna 1952 vzlétl druhý prototyp XF3H-1 (125445). Po roce od zahájení letových zkoušek dodala společnost Westinghouse původně plánované motory J40-WE-8 s přídavným spalováním, které byly ihned instalovány do obou prototypů. První lety s takto upravenými stroji proběhly během ledna [[1953]]. V průběhu října zahájily XF3H-1 palubní ověřovací zkoušky na lodi [[USS Coral Sea (CV-43)]]. První prototyp byl 18. března [[1954]] zničen [[letecká havárie|havárií]] po explozi palivové soustavy, druhý od té doby uzemnili a přestal létat.
 
24. prosince 1953 vzlétl první sériový exemplář přepadové varianty pro každé počasí '''F3H-1N Demon'''. Hlavním problémem byl v té době motor, který měl jen poloviční výkontah, než se čekalo a navíc byl velice nespolehlivý. Z prvních 56 letounů F3H-1N (133489 až 133544), které měly motor J40-WE-10, nebo -22, bylo do léta [[1955]] šest ztraceno při haváriích. Všechny kusy s tímto pohonem měly od té doby zakázané lety a pro letoun se hledala náhradní pohonná jednotka. Plánovaná průzkumná varianta F3H-1P nebyla nikdy realizována.
 
Jako nejlepší náhradní motor se ukázal být proudový motor [[Allison J71]]-A-2E s maximálním tahem na režimu přídavného spalování 63,33 kN, který poháněl například palubní [[bombardovací letoun|bombardér]] [[Douglas B-66 Destroyer]]. První nové kusy F3H s tímto motorem byly značeny '''F3H-2''' a jako prototypy posloužily přestavěné původní F3H-1N čísel 133519 a 133521 (ten v roce 1955 přelétl k firmě Allison jako létající zkušebna). Ze strojů 133520 a 133522 pak vznikly prototypy '''F3H-2N''' pro každé počasí. Tento motor ovšem měl větší rozměry, než původní J40 a proto musel McDonnell zvětšit [[křídlo letadla|křídlo]] a přepracovat [[trup letadla|trup]] letounu. Výkon J71 byl ale v operační službě nedostatečný pro letoun velikosti F3H a motor také trápily některé technické nedostatky. První Demon ještě s prototypovým motorem YJ71 byl dokončen v listopadu [[1954]] jako pokusný '''F3H-1N NPE'''. 11. ledna 1955 pak vzlétl prototyp '''XF3H-2N''' (133520), který byl již 23. ledna zničen při havárii.
 
Dalším problémem bylo nalézt pro pilota letounu vhodné [[vystřelovací sedadlo]]. První modely byly shledány nevhodnými a byly nakonec nahrazeny novým vystřelovacím sedadlem firmy [[Martin-Baker]], které se díky svým lepším výkonům v nízkých výškách a větší spolehlivosti, staly standardními v celé US Navy.
 
V průběhu roku 1955 se produkce sériových F3H-2N začala rozbíhat a započaly letové zkoušky. K první havárii sériového letounu došlo již 10. června (133549), pilot se zachránil na [[padák|padáku]]. V září začaly komplexní zkoušky, včetně kvalifikačních palubních na lodi USS Ticonderoga se sériovým F3H-2N. V lednu 1956 byly na základně NATC Patuxent River zahájeny zkoušky, předcházející zařazaní typu do výzbroje. Šest nových F3H-2N testovali tři zkušební piloti z Naval Air Test Center spolu s vybranými letci námořních jednotek VX-3, VC-3 a VF-14. Přes všechny uvedené potíže objednalo námořnictvo sérii 239 kusů '''F3H-2''', které byly dodávány od března [[1956]]. Od září 1956 pak byla testována a později sériově modifikována úprava s dodatečnou montáží zatahovací trubice pro příjem[[tankování paliva veza vzduchuletu]]. Do konce výroby typu v listopadu [[1959]], bylo vyrobeno celkem 523 Demonů. Byl to první americký palubní stíhač, schopný díky [[radar|radaru]] Hughes ''AN/APQG-51A'' operovat v každém počasí. Ten nahradil méně výkonné radary Westinghouse APG-50 používané na starších F3H-1N a prvních sériových -2N.
 
Standardní výzbrojí F3H-2N byly 4 kanóny [[Colt]]-Browning Mk.12, ráže 20 mm. Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. 16. září 1955 vzlétla přepadová varianta '''F3H-2M''', která byla schopná nést střely vzduch-vzduch [[AIM-7 Sparrow]] I a od roku 1956 i infranaváděné řízené rakety [[AIM-9 Sidewinder]]. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla [[Kubánská krize]], ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze F3H-2P nebyla nikdy realizována.
 
Standardní výzbrojí F3H-2N byly 4 [[letecký kanón|kanóny]] [[Colt]]-Browning Mk.12, [[ráže]] 20 mm. Později byla horní dvojice kanónů odstraněna, aby se ušetřila hmotnost letounu. Dne 16. září 1955 vzlétla přepadová varianta '''F3H-2M''', která byla schopná nést střely vzduch-vzduch [[AIM-7 Sparrow]] I a od roku 1956 i infranaváděné řízené rakety [[AIM-9 Sidewinder]]. Letouny obvykle nesly oba typy střel. Na vnitřní dvojici závěsníků pak byl pověšen pár střel Sparrow a na vnějších pár střel Sidewinder. Když byly F3H používány k protivzdušné obraně letadlových lodí, nepoužívaly kanóny. Ty byly instalovány a používány při konkrétních akcích, jakou byla [[Kubánská krize]], ve kterých se daly očekávat mise s útoky proti pozemním cílům. Průzkumná verze F3H-2P nebyla nikdy realizována.
[[File:McDonnell F3H-2N Demon in flight in 1956.jpg|thumb|McDonnell F3H-2N Demon, 1956]]
V roce [[1962]] došlo ke změně označení amerických letadel a F3H se změnil na '''F-3'''. Z F3H-2N se stal '''F-3C''', zatímco F3H-2M byl přeznačen na '''MF-3B''' a F3H-2 jednoduše na '''F-3B'''.
 
F3H byl hlavním palubním stíhačem US Navy až do roku [[1962]], kdy ho v této roli nahradil [[McDonnell F-4 Phantom II]]. Ten byl vlastně nejprve vyvíjen jako takový "Super Demon", tedy větší a výkonnější varianta F3H. Tento koncept se později objevil například u typu [[Boeing F/A-18E/F Super Hornet|McDonnell Douglas F/A-18 Hornet]], kdy varianta F/A-18E/F, byla také mnohem větší, než původní verze.
 
Přestože byl F3H vyvíjen v době korejské války, nebyl nikdy bojově nasazen. Poslední jednotka s F3H, squadrona ''VF-161 Chargers'', vyměnila své Demony za nové Phantomy v září 1964. Díky výbornému výhledu z [[kokpit|pilotního prostoru]] byl Demon přezdíván "The Chair".
 
== Nasazení ==
[[File:F3H-2M of VF-61 takes off from USS FD Roosevelt (CVA-42) in 1957.jpg|thumb|F3H-2M jednotky VF-61 vzlétá z letadlové lodi USS FD Roosevelt (CVA-42), 1957]]
 
Počátkem jara roku 1956 typ F3H-2 Demon dozrál k operační službě a byl zaveden u smíšené squadrony VC-3 na letišti NAS Moffet Field v Kalifornii. Její náplní byl výcvik létajícího a pozemního personálu, včetně bojové činnosti a létání podle přístrojů.
 
 
V březnu 1956 se variantou F3H-2N přezbrojila první operační squadrona VF-14 „Top Hatters“ podléhající atlantickému velení US Navy (AIRLANT). Její stálou pozemní základnou byla NAS Cecil Field. První operační nasazení VF-14 s Demony prodělala v průběhu roku 1957 ve [[Středomoří]] na palubě lodi [[USS Forrestal (CV-59)]]. V roce 1959 začaly její téměř nepřerušené túry s lodí [[USS Franklin D. Roosevelt (CV-42)]] ve Středomoří a Atlantiku, probíhající s malými přestávkami v létech [[1960]]-[[1963]]. V roce [[1964]] byla přezbrojena na [[McDonnell F-4 Phantom II]].
[[File:F-3B Demon of VF-92 parked c1963.jpg|thumb|F-3B Demon, VF-92, 1963]]
 
V květnu 1956 byla Demony vyzbrojena i první operační squadrona pacifického velitelství (AIRPAC). Byla jí VF-124 „Moonshiners“, jejíž piloti prošli výcvikem u VC-3. „Moonshiners“ původně létali ze své domovské základny NAS Miramar s letouny [[Vought F7U Cutlass]] a svou první operační túru s Demony absolvovali na lodi [[USS Lexington (CV-16)]] v roce [[1957]]. Plavba západním Pacifikem byla pro tuto jednotku také poslední. Po návratu do Miramaru se věnovala pouze cvičnému létání z pozemní základny a v dubnu 1958 se včlenila do squadrony VF-121.
 
Ještě v roce 1956 pak následovaly další operační squadrony obou velitelství. U AIRLANT to byly u Air Groups CVG-1, CVG-3 a CVG-7 jednotky VF-31, VF-101 a VF-82, u AIRPAC pak VF-112. Následujícího roku a později přišly na řadu zbývající VF-41, VF-61, VF-13, VF-131 a VF-161 atlantického velitelství a VF-24, VF-21, VF-64, VF-53, VF-92 (VF-54), VF-114, VF-121, VF-141, VF-151, VF-161, VF-193 a VF-213 u velitelství pacifického.
[[File:F3H VF-114 cat 1960.JPG|thumb|F3H, VF-114, 1960]]
 
Squadrona VF-31 „Tomcatters“ měla základnu na NAS Cecil Field. Celkem uskutečnila pět plaveb na lodi [[USS Saratoga (CV-60)]]. Při jedné z nich v roce [[1958]] se účastnila akcí v souvislosti s libanonskou krizí a v roce [[1962]] fungovala jako součást blokády ostrovu [[Kuba]]. Její operační činnost s Demony verzí F3H-2N, F3H-2M i F3H-2 skončila v říjnu 1962, kdy začalo její přezbrojování na stroje Phantom II.
 
 
Squadrona VF-82 „Iron Men“ měla pozemní základnu na NAS Oceana a nové Demony F3H-2N vyměnila v roce 1956 za dosluhující F2H-3 Banshee. VF-82 nepodnikala operační túry na lodích a Demony vyřadila již v roce 1958.
[[File:F3H-2 Demon of VF-193 is launched from USS Bon Homme Richard (CVA-31) c1959.jpg|thumb|F3H-2 Demon, VF-193, USS Bon Homme Richard (CVA-31), 1959]]
 
Atlantická squadrona VF-41 „Black Aces“ létala rovněž z NAS Oceana spolu s VF-82, ale Demony obdržela až v létech 1957-58. Po krátkou dobu měla smíšenou výzbroj typů Banshee a Demon. V roce 1959 získala první místo v soutěži Top Gun a trvale si držela místo nejlépe hodnocené jednotky s Demony. Jednotka nejvíce času strávila při operačních prověrkách nové letadlové lodi [[USS Independence (CV-62)]]. V létech 1960-61 s ní podnikla operační plavbu ve Středomoří. V únoru 1962 měla již ve výzbroji Phantomy II.
 
Squadrona VF-61 „Jolly Rogers“ se na NAS Oceania s letounem Demon seznámila v roce 1956, následující rok byla již s novým strojem plně operační. V dubnu 1957 létala z lodi USS Franklin D.Roosevelt, v květnu byla převelena na USS Saratoga (CV-60) a v červenci se vrátila do Virginie na NAS Oceana, kde se účastnila cvičení Lantflex 1-57 s ostrými střelbami raketami. V srpnu až říjnu se opět vrátila na palubu Saratogy jako součást bojového uskupení Task Group 28při cvičeních Intex, Sea Spray, Strike Back a Pipe Down, které bylo cvičením [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Při této příležitosti Demony VF-61 létaly také z britské letadlové lodi HMS Ark Royal. V listopadu již squadrona operovala z lodi [[USS Forrestal (CV-59)]]. V roce 1958 VF-61 létala jen z pozemních základen a uskutečňovala také dálkové přelety. F3H-2N „Jolly Rogers“ se tak objevovovaly nejen na NAS Roosevelt Roads na Portoriku, ale i na spojeneckých základnách Port Lyautey ve Francouzském Maroku a italské Neapoli. V roce 1959 byla squadrona uzemněna a následně rozpuštěna.
[[File:F3H-2 Demons VF-53 1961.jpg|thumb|F3H-2 Demon, VF-53, 1961]]
 
V září 1962 nahradily letouny Douglas F4D Skyray nové Demony F-3B u squadrony VF-13 „Agressors“. Tento útvar se z paluby USS Independence účastnil blokády Kuby, koncem roku 1962 létal z lodi USS Lexington a po krátké přestávce na NAS Cecil Field se přemístil na loď [[USS Shangri La (CV-38)]] a spolu s ní nasazen v Karibském moři. Na této lodi pak jednotka VF-13 zůstala do roku 1963, kdy se přemístila do Středozemí. Zde pak jako poslední operační jednotka Demonů AIRLANT setrvala až do května [[1964]]. Po návratu do [[Spojené státy americké|USA]] byla přezbrojena na letouny [[Vought F-8 Crusader]].
 
Pro službu na nové letadlové lodi [[USS Constellation (CV-64)]] byla v srpnu 1961 ustavena squadrona VF-131 „Nightcappers“ s Demony. Své palubní zkoušky zakončila v lednu na lodi USS Independence a od března do května operovala ze své mateřské lodi v okolí základny [[Guantanamo]]. V polovině května USS Constellation převedli k velitelství AIRPAC a jednotka VF-131 byla i s leteckou skupinou CVG-13 zrušena. Pozemní základnou „Nightcappers“ byla NAS Cecil Field.
[[File:F3H-2N USS Coral Sea CVA-43 1961.jpg|thumb|F3H-2N, USS Coral Sea (CVA-43), 1961]]
 
Poslední jednotkou Demonů atlantického velitelství se stala VF-161 „Chargers“. Squadrona byla utvořena na NAS Cecil Field v září 1960. V roce 1961 ji bez předchozí túry na letadlové lodi přemístili k pacifickému velitelství na NAS Miramar. Odtud pak útvar podnikl dvě plavby s lodí [[USS Oriskany (CV-34)]]. V září 1964 se VF-161 přezbrojila na typ F-4B.
 
 
Na základně NAS Miramar měla své domovské letiště i VF-112, která Demony používala od zimy 1956 do února 1959. Podnikala pacifické plavby na lodích [[USS Ticonderoga (CV-14)]], [[USS Midway (CV-41)]], USS Lexington a [[USS Kearsarge (CV-33)]]. Na jaře 1959 vyměnila na Miramaru své Demony za letouny North American FJ-4B Fury a přeznačena na VA-112.
[[File:McDonnell F3H Demon - USS Intrepid (7181713450).jpg|thumb|McDonnell F3H Demon, USS Intrepid]]
 
Squadrona VF-21 „Freelancers“ s Demony začala létat jako VF-64. V roce 1962 přezbrojila na F-4B a její Demony přešly pod VF-121 jako cvičné. S označením VF-21 operovala z NAS Miramar a uskutečnila tři operační túry na lodi USS Midway.
[[File:McDonnell F3H Demon, Naval Aviation Museum, Pensacola, Florida.jpg|thumb|McDonnell F3H Demon, Naval Aviation Museum, Pensacola, Florida]]
 
V roce 1959 se označení squadrony VF-64 „Freelancers“ změnilo na VF-21. S původním označením stačila VF-64 uskutečnit v rozmezí let 1958-1959 operační plavbu na letadlové lodi USS Midway.
 
 
Poslední jednotkou pacifického velitelství s letouny Demon byla squadrona VF-213 „Black Lions“. Na domovské základně NAS Moffet Field převzala nové F3H-2 v prosinci 1959 náhradou za dosavadní F4D-1. První námořní plavbu s Demony absolvovala na lodi USS Hancock v březnu 1960. Při návratu na Moffet Field havaroval při přístrojovém přiblížení na přistání velitel squadrony Cdr. Thompson a útvar byl poslán k dalšímu výviku. V květnu 1960 se VF-213 vrátila na loď USS Lexington k opakované kvalifikaci. V říjnu pak následovala další, nyní již operační plavba. V období od října 1960 do června 1961 VF-213 s lodí Lexington absolvovala v Pacifiku tři cvičení. Steeple Jack, při kterém hlídkovala nad Sedmou flotilou, v únoru předváděla svou výzbroj velení [[SEATO]] a při třetím Grass Shack imitovala nepřátelská letadla, snažící se proniknout systémem protivzdušné obrany [[NORAD]]. Předtím, v březnu 1961, se piloti VF-213 na okinawské střelnici cvičili v ostrých střelbách raketami Sparrow III. V červenci 1961 se VF-213 přemístila na základnu NAS Miramar a pokračovala ve výcviku. Noví piloti pak prošli kvalifikačními zkouškami na lodích USS Coral Sea, USS Oriskany a USS Hancock. Od února do října 1962 se Demony „Black Lions“ plavily na USS Hancock, se kterou se účastnily cvičení Tulungun. Během cvičení squadrona spolupracovala i s letouny [[Royal Navy]] [[de Havilland Sea Vixen]] a [[Supermarine Scimitar]] z letadlové lodi HMS Ark Royal a také z britské lodi létala. Před poslední túrou s lodí USS Hancock od června do prosince 1963 jednotka absolvovala šest krátkých působení na lodi, při kterých se kvalifikovali noví piloti. Při operační plavbě pak VF-213 létala i z pozemního letiště v Hongkongu.
[[File:F2H-2 from behind USS Coral Sea 1961.jpg|thumb|F2H-2 na palubě USS Coral Sea, 1961]]
 
Demony létaly rovněž u neoperačních zkušebních jednotek. Tou nejdůležitější bylo zkušební námořní letecké středisko NATC na základně Patuxent River ve státě Maryland. V něm vybraní zkušební piloti a technici testují ve specializovaných odděleních všechny letouny US Navy před přijetím do výzbroje.
 
* až 2720 kg pum
* neřízené protiletadlové rakety Mighty Mouse
 
== Externí odkazy ==
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Genf | jméno = S. A. | příjmení2 = | jméno2 = | příjmení3 = | jméno3 = | rok = 1998 | vydání = 1 | titul = Encyklopedie letadel | vydavatel = Slovo | místo = Ivanka pri Dunaji | isbn = 80-85711-35-4 | strany = 151}}
 
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://wp.scn.ru/en/ww3/f/809/3/0 Kamufláže letounu McDonnell F3H Demon]
{{Překlad|en|F3H Demon|174217768}}