Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 33 bajtů, před 2 lety
Typogr.-formát. úpravy
{{Infobox - spisovatel}}
[[Soubor:Donskoy monastery 10.jpg|thumb|333x333px|Čaadajevův hrob v Moskvě ]]
'''Petr Jakovlevič Čaadajev''', ([[Ruština|rusky]] ''Пётр Я́ковлевич Чаада́ев''; (27. května / [[7. červen|7. června]] greg. 1794, [[Moskva]] 14. dubna / [[26. duben|26. dubna]] greg. 1856, tamt.tamtéž) byl ruský křesťanský filosof a politický myslitel, ostrý kritik ruské společnosti a autor „Filosofických''Filosofických listů“listů''. Velkou pozornost mu věnoval [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]].
 
== Život ==
Ve společnosti byl Čaadajev velice známá a obdivovaná osoba, jak pro své vystupování, tak pro osobní laskavost a jakousi mravní a duchovní sílu, která z něho vyzařovala. Roku 1823 se mu zhoršilo zdraví, rozdělil si majetek s bratrem a vydal se na cesty po Evropě. Navštívil Anglii, Francii, Švýcarsko, Itálii a Německo. Zajímali ho francouzští romantici a největší dojem na něho udělal papežský Řím. Trvale ho ovlivnilo setkání s německými filosofy, zejména se [[Friedrich Schelling|Schellingem]] a [[Franz von Baader|Baaderem]], s nimiž si pak dlouho dopisoval. Roku 1825 se v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]] setkal s velkoknížetem [[Konstantin Pavlovič|Konstantinem Pavlovičem]], očekávaným následníkem trůnu, a roku 1826 se nečekaně vrátil do Ruska.
 
Hned na hranicích byl zatčen a vyslýchán pro podezření z účasti na děkabristickém povstání, ale po několika týdnech byl na zásah cara propuštěn. Policie ho však trvale sledovala. Pobýval hlavně na vesnici, kde žil jako samotář, hodně četl a v letech 1827-18311827–1831 napsal „Filosofické''Filosofické listy“listy''. Od roku 1831 se zase začal objevovat ve společnosti a jeho rukopisy kolovaly mezi vzdělanci. Roku 1836 otiskl časopis „Teleskop“''Teleskop'' první z jeho „Listů“, který způsobil společenské zemětřesení. Časopis byl zakázán, vydavatel poslán do vyhnanství a cenzor propuštěn. Čaadajev byl úředně prohlášen za šílence, žil v domácím vězení a pod trvalým dohledem, napsal však odpověď „Apologie''Apologie bláznova“bláznova'', která ovšem nesměla vyjít. O rok později byl dozor zmírněn pod podmínkou, že nebude nic psát.
 
Zúčastňoval se pak mnoha politických i filosofických diskusí, zdrtila ho však [[Krymská válka]], která Rusko postavila proti Západu, takže prý uvažoval o sebevraždě. Zemřel ve věku 61 let na zápal plic a byl pochován na hřbitově [[Donský klášter|Donského kláštera]] v Moskvě.
 
== Dílo a vliv ==
Čaadajevovo literární dílo je – v důsledku nepříznivých okolností – skrovné, mělo však nesmírný vliv, nejen pro ruské myšlení. Jak si všiml [[Osip Mandelštam]], byl Čaadajev jedním z mála ruských vzdělanců, kteří se se západní Evropou důkladně seznámili a vrátili se do Ruska: z mladých šlechticů, které panovníci vysílali na zkušenou do Evropy, se nevrátil téměř nikdo. Čaadajevovo myšlení je v linii německého [[Idealismus|idealismu]], s vysokým hodnocením řádu, a zároveň také dobového romantismu, včetně exaltovaného náboženství.
 
Z osmi "''Filosofických listů"'', napsaných francouzsky a adresovaných K. D. Panovové, byl publikován pouze první, který ruskou společnost nelítostně kritizuje. Vyjadřuje zármutek z hluboké kulturní a duchovní propasti mezi Ruskem a Evropou. Obdivuje kulturní a civilizační vliv [[křesťanství]] na západní kultury a společnosti, který podle něho v Rusku zcela chybí. Rusko se „oddělilo od celosvětového vzdělávacího úsilí lidstva“ a ocitlo v izolaci.
 
{| class="toccolours" style="float: right; margin-left: 1em; margin-right: 2em; font-size: 85%; background:#FFE4B5; color:black; width:25em; max-width: 40%;" cellspacing="5"
Dějiny chápal Čaadajev podobně jako německý idealismus, jako časový celek, který má smysl, a úkolem filosofie je tento smysl sledovat. Na západní, zejména katolické církvi obdivoval, jak křesťanskou myšlenku dokázala vtělit do společenské skutečnosti. Z myšlenky řádu vznikl občanský stát, myšlenka spravedlnosti se vtělila do podoby práva a myšlenku lásky pomohlo křesťanství uskutečňovat pozvolným rušením otroctví a zlepšováním sociálního postavení chudých. Katolická církev s papežem byla pro něho viditelným znamením jednoty lidstva.
 
Na jiných místech alevšak Čaadajev západZápad také kritizuje za „politické náboženství“, duchovní vyprázdněnost, individualismus a materialismus. Zde vidí jedinečnou příležitost a úlohu Ruska, které se těmito neduhy nenakazilo a mohlo by se stát „učitelem lidstva“. Čaadajevovo působení – ústní i písemné – tak stálo u zrodu obou proudů, které určují ruské politické myšlení až dosud: loajálního a autoritativního [[Slavjanofilstvíslavjanofilství]] i liberálnějšího západnictví.
 
== Odkazy ==
Anonymní uživatel