Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 067 bajtů ,  před 2 lety
obrázky
S odlivem průmyslové výroby klesl počet židovského obyvatelstva na pět rodin a následkem toho byla v roce 1890 židovská náboženská obec ve Starém Hobzí zrušena. V roce 1910 povýšil císař [[František Josef I.]] Staré Hobzí na městys, to se však spokojilo s výnosem ministerstva vnitra a o diplom ani o znak nepožádalo.<ref>Vlastivědný věstník moravský, svazek 60, Musejní spolek v Brně, 2008, strana 175</ref> Úbytek průmyslové výroby kompenzoval majitel panství Alexander von Pallavicini orientací na turistický ruch, zámek ve Starém Hobzí sloužil jako ubytování pro letní hosty a z budovy bývalého mlýna vznikla honosná myslivna ve stylu módního romantického „zámečku“. V roce 1912 zde trávil léto spolu s Růženou Svobodovou a [[František Xaver Svoboda|Františkem Xaverem Svobodou]] spisovatel [[František Xaver Šalda]], který zde započal jednotlivé esejistické studie pro knihu Duše a dílo a první nárysy románu Loutky i dělníci.<ref>Lifka Bohumír: Moravské léto F. X. Šaldy ve Starém Hobzí 1912</ref>
 
Největší příliv českého obyvatelstva nastal po [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformě]], kdy byla valná část majetku rodiny Pallavicini zestátněna. Ve 30. letech 20. století stoupl počet českého etnika natolik, že byl při obecních volbách v roce 1931 zvolen první český starosta.<ref>Kateřina Smutná — Bohumír Smutný: Staré Hobzí 1190—1990. Vydáno k 800. výročí první písemné zprávy o obci. Staré Hobzí, MNV 1990.</ref> CentrumNárodnostní složení obce tvoříse chrámdefinitivně Nanebevzetízměnilo Pannypo Marie,[[Vysídlení jedenNěmců z nejstaršíchČeskoslovenska|odsunu kostelůněmeckého naobyvatelstva]]. jižníPo Moravě,nastolení sdiktatury jádrem[[Komunistická románskéstrana kapleČeskoslovenska|komunistické sv.strany]], Ondřeje anásilné [[StaréKolektivizace Hobzív (zámek)Československu|zámekkolektivizaci zemědělství]] se zahradou a kaplí sv. Tomáše. Západně od obce protékávybudování [[MoravskáŽelezná opona|železné Dyjeopony]], která si razí cestudošlo k dolnorakouskéúpadku hranici romantickým Janovským údolím, lemovaným skalnatými srázy a řadou malebných zákoutíobce.
 
Centrum obce tvoří chrám Nanebevzetí Panny Marie, jeden z nejstarších kostelů na jižní Moravě, s jádrem románské kaple sv. Ondřeje a [[Staré Hobzí (zámek)|zámek]] se zahradou a kaplí sv. Tomáše. Západně od obce protéká [[Moravská Dyje]], která si razí cestu k dolnorakouské hranici romantickým Janovským údolím, lemovaným skalnatými srázy a řadou malebných zákoutí. V roce 2004 obdržela obec v soutěži „Jihočeská vesnice roku” modrou stuhu za společenský život. V roce 2013 oslavila 100 let od založení dobrovolných hasičů.
 
== Nejstarší historie ==
V roce 1837 mělo Staré Hobzí chudobinec, který poskytoval přístřeší pro 16 osob a jehož kapitál činil 1 000 zlatých. Zdravotní personál tvořil jeden lékař a jedna porodní asistentka. Právní základy pro zdravotnictví pak definoval říšský zdravotní zákon (Reichssanitätsgesetz) z roku 1870,<ref>Reichsgesetzblatt 1849-1918: [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rgb&datum=1870&page=155&size=45 Reichssanitätsgesetz]</ref> na jehož základě vznikl zdravotní obvod Slavonice - Staré Hobzí. Zdravotní obvod zahrnoval 11 německých obcí s 2 261 obyvateli a jeho rozloha činila 82,18 km². Obvodní lékař sídlil ve Slavonicích. Plat obvodního lékaře sestával v roce 1907 z 656 korun a jízdného 442 korun 50 haléřů a lékař musel ovládat oba zemské jazyky, němčinu a češtinu.<ref>Brünner Zeitung, 12.08.1907, č. 183, s. 4</ref> Dne 12. prosince 1916 byla ve Slavonicích zřízena Německo-moravská okresní komise pro ochranu mládeže a péče o dítě/Deutsch-mährische Bezirkskommission für Jugendschutz und Kinderfürsorge. Ze Starého Hobzí byl do komise zvolen nadučitel Eduard Narozny.<ref>Brünner Zeitung, 21.12.1916, č. 291, s. 3</ref>
 
== Československo/prvníČeskoslovenská republika ==
Konec [[první světová válka|první světové války]], porážka [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a [[Vznik Československa|vznik národních států]] na území bývalé monarchie představoval pro rodinu Pallavicini závažný zlom v jejich majetkové situaci. Panství [[Jemnice (zámek)|Jemnice]] jim bylo roku 1919 zkonfiskováno, všechny krátce před tím provedené prodeje od října 1918 pozemkovým úřadem prohlášené za neplatné. V roce 1920 stát nařídil u části venkovských pozemků nucený pronájem, u pozemků, které byly déle jak 10 let v pronájmu provedl odprodej na nájemníky. V roce 1923 započalo přídělové řízení Státního pozemkového úřadu zbytkového statku [[Chvalkovice (Dešná)|Chvalkovice]] (53 ha), [[Komárovice (okres Třebíč)|Komárovice]] (40 ha), [[Rácovice]] (103 ha) a lihovaru při dvoře v Rácovicích.<ref>Moravská orlice, 14.6.1923, číslo 133, s. 2</ref> V roce 1924 převzala obvodová úřadovna ve Znojmě velkostatek [[Jemnice|Jemnici]] (1 189 ha),<ref>Moravská orlice, 22.1.1924, číslo 18, s. 2</ref> Ředitelství státních lesů a statků (ŘSLS) v [[Třeboň|Třeboni]] získalo lesy a tři další velkostatky u Starého Hobzí (Hejnice, Veselíčko, Janov). V Janově byla zřízena Správa státních statků<ref>Ročenka Československé republiky 1927, Ročník 6, Číslo 1, s. 209</ref> a při ní v roce 1928 státní sýrárna.<ref>Deset let Československé republiky, Svazek 3, Státní tiskárna, 1928, s. 386</ref><ref>Lidové noviny, 24. 10. 1929, č. 536, s. 12</ref> Zámek v Jemnici a ve Starém Hobzí si mohla rodina podržet pod podmínkou, že zámek bude přístupný veřejnosti, každou sebemenší změnu bude povolovat ministerstvo kultury a že ze zámku nebude zařízení odváženo. Rozloha panství Jemnice činila v roce 1920 3 516,81 ha, po [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformě]] rodině zůstalo 617,33 ha. Po léta táhnoucích se soudních procesech, kdy došlo až na [[Mezinárodní soudní dvůr|mezinárodní soud]] v [[Haag|Haagu]] (Cour arbitrale mixte hongroise-chechoslovaque), obdržela rodina Pallavicini v lednu roku 1934 od Československa odškodnění ve výši 4.400.000 Kč, podle rodinných zápisů bylo odškodnění hluboce pod skutečnou cenou.<ref>Marta Riess: Die Familiengeschichte des Hauses Pallavicini in Österreich-Ungarn, 2004/2005</ref>
 
=== Příliv českého obyvatelstva ===
[[File:Kaplička v Novém Hobzí.JPG|náhled|Kaplička v Novém Hobzí, v pozadí barokní sýpka (rok 2004)]]
Od roku 1919 začala ve vsi působit [[Národní jednota pro jihozápadní Moravu]], která se snažila o zřízení české menšinové školy. Moravský zemský národní výbor rozhodl 13. srpna 1919 o otevření české obecné školy ve Starém Hobzí<ref>Moravská orlice, 15.8.1919, č. 186, s. 3</ref>, do jejíhož obvodu spadaly také obce [[Nové Dvory (Staré Hobzí)|Nové Dvory]] a [[Vnorovice]]. Současně došlo na německé obecné škole ke zredukování provozu na dvě třídy. Na podkladě zákona o propůjčování míst legionářům<ref>Národní shromáždění československé 1918 – 1920, digitální knihovna, tisk 1429. [http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t1429_00.htm Zákon o propůjčování míst legionářům.]</ref> začal od října 1920 na české obecné škole vyučovat bývalý [[Československé legie|legionář]] Josef Plšek a mohla být otevřena druhá třída.<ref group="pozn.">V roce 1925 byl hledán řídící učitel na dvoutřídní státní menšinovou školu ve Starém Hobzí. Inzerát vyšel v novinách Národní osvobození, 10.2.1925, číslo 40, s. 8.</ref> Česká škola se dělila až do konce roku 1920 o prostory zámku s vojenskou jednotkou, která zde byla umístěna po obsazení provincie [[Německá jižní Morava]]. V roce 1922 byla obecná škola přeměněna na českou školu menšinovou a při škole začal pracovat divadelní ochotnický soubor místního okrsku Národní jednoty.<ref>[http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=33049 Ochotnický divadelní soubor Staré Hobzí]</ref> Zřízení měšťanské školy (smíšené) ve Starém Hobzí schválilo Ministerstvo školství a osvěty výnosem z 2. října 1926.<ref>Havlík, B.: Vývoj školství. In: Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno 2005, s. 519</ref> V roce 1927 přibyla v prostorách zámku vedle obecné, měšťanské školy, četnické stanice ještě česká mateřská škola a opatrovna, v roce 1931 kancelář starosty a bytové prostory.<ref>Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, Mateřská škola a opatrovna Staré Hobzí, 1927 - 1938</ref>
[[File:Nové Dvory kaplička.JPG|náhled|Nové Dvory kaple Navštívení Panny Marie (rok 2016)]]
Od roku 1919 začala ve vsi působit [[Národní jednota pro jihozápadní Moravu]], která se snažila o zřízení české menšinové školy. Moravský zemský národní výbor rozhodl 13. srpna 1919 o otevření české obecné školy ve Starém Hobzí<ref>Moravská orlice, 15.8.1919, č. 186, s. 3</ref>, do jejíhož obvodu spadaly také obce [[Nové Dvory (Staré Hobzí)|Nové Dvory]] a [[Vnorovice]]. Současně došlo na německé obecné škole ke zredukování provozu na dvě třídy. Na podkladě zákona o propůjčování míst legionářům<ref>Národní shromáždění československé 1918 – 1920, digitální knihovna, tisk 1429. [http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t1429_00.htm Zákon o propůjčování míst legionářům.]</ref> začal od října 1920 na české obecné škole vyučovat bývalý [[Československé legie|legionář]] Josef Plšek a mohla být otevřena druhá třída.<ref group="pozn.">V roce 1925 byl hledán řídící učitel na dvoutřídní státní menšinovou školu ve Starém Hobzí. Inzerát vyšel v novinách Národní osvobození, 10.2.1925, číslo 40, s. 8.</ref> Česká škola se dělila až do konce roku 1920 o prostory zámku s vojenskou jednotkou, která zde byla umístěna po obsazení provincie [[Německá jižní Morava]]. V roce 1922 byla obecná škola přeměněna na českou školu menšinovou a při škole začal pracovat divadelní ochotnický soubor místního okrsku Národní jednoty.<ref>[http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=33049 Ochotnický divadelní soubor Staré Hobzí]</ref> Zřízení měšťanské školy (smíšené) ve Starém Hobzí schválilo Ministerstvo školství a osvěty výnosem z 2. října 1926.<ref>Havlík, B.: Vývoj školství. In: Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno 2005, s. 519</ref> V roce 1927 přibyla v prostorách zámku vedle obecné, měšťanské školy, četnické stanice ještě česká mateřská škola a opatrovna, v roce 1931 kancelář starosty a bytové prostory.<ref>Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, Mateřská škola a opatrovna Staré Hobzí, 1927 - 1938</ref>
 
Česká škola se dělila až do konce roku 1920 o prostory zámku s vojenskou jednotkou, která zde byla umístěna po obsazení provincie [[Německá jižní Morava]]. V roce 1922 byla obecná škola přeměněna na českou školu menšinovou a při škole začal pracovat divadelní ochotnický soubor místního okrsku Národní jednoty.<ref>[http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=33049 Ochotnický divadelní soubor Staré Hobzí]</ref> Zřízení měšťanské školy (smíšené) ve Starém Hobzí schválilo Ministerstvo školství a osvěty výnosem z 2. října 1926.<ref>Havlík, B.: Vývoj školství. In: Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno 2005, s. 519</ref> V roce 1927 přibyla v prostorách zámku vedle obecné, měšťanské školy, četnické stanice ještě česká mateřská škola a opatrovna, v roce 1931 kancelář starosty a bytové prostory.<ref>Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, Mateřská škola a opatrovna Staré Hobzí, 1927 - 1938</ref>
 
V červnu 1926 se ve Starém Hobzí konala velká oslava k převzetí Janovského lihovaru. Na oslavě promluvil mimo agrárníka Staňka také farář Josef Válka z [[Český Rudolec|Českého Rudolce]], člen správní rady „Pachtovního a kolonizačního družstva Národní jednoty” a od roku 1924 předseda okrsku Národní jednoty ve Slavonicích. Majitel lihovaru Hugo Singer se rozhodl z Hobzí odejít a prostřednictvím poslance [[František Staněk|Františka Staňka]] prodal celý svůj majetek za částku 370 000 Kč. Výhodné kredity k zakoupení lihovaru za 157 750 Kč pak českým rolníkům poskytly spořitelny v Telči a Dačicích.<ref>Reichenberger Zeitung, Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen, 14.6.1926, č. 140, s. 2</ref> V roce 1927 rolníci zahájili provoz českého družstevního lihovaru.<ref>Stehlík M.: Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí 1918 – 1960, s. 15.</ref> U správy státního statku v [[Janov (Staré Hobzí)|Janově]] zřídil československý stát sýrárnu.<ref>Deset let Československé republiky, Svazek 3, Státní tiskárna, 1928, s. 386</ref>
 
V červnu 1926 se ve Starém Hobzí konala velká oslava k převzetí Janovského lihovaru. Na oslavě promluvil mimo agrárníka Staňka také farář Josef Válka z [[Český Rudolec|Českého Rudolce]], člen správní rady „Pachtovního a kolonizačního družstva Národní jednoty” a od roku 1924 předseda okrsku Národní jednoty ve Slavonicích. Majitel lihovaru Hugo Singer se rozhodl z Hobzí odejít a prostřednictvím poslance [[František Staněk|Františka Staňka]] prodal celý svůj majetek za částku 370 000 Kč. Výhodné kredity k zakoupení lihovaru za 157 750 Kč pak českým rolníkům poskytly spořitelny v Telči a Dačicích.<ref>Reichenberger Zeitung, Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen, 14.6.1926, č. 140, s. 2</ref> V roce 1927 rolníci zahájili provoz českého družstevního lihovaru.<ref>Stehlík M.: Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí 1918 – 1960, s. 15.</ref> U správy státního statku v [[Janov (Staré Hobzí)|Janově]] zřídil československý stát sýrárnu.<ref>Deset let Československé republiky, Svazek 3, Státní tiskárna, 1928, s. 386</ref> Dne 15. července 1928 prodal Bernard Sachs svůj dům Jaroslavu Hálovi, který v něm následně zřídil hostinec Česká beseda.<ref>Michal Stehlík: Židé na Dačicku a Slavonicku: (1670-1948), Městské muzeum a galerie v Dačicích, 2002, s. 52</ref> Příliv českého obyvatelstva sílil nejen příchodem učitelů, četníků, poštmistrů, rolníků či lesních zaměstnanců, ale také cestářů (trať 56 Dačice - Staré Hobzí) a majitelů trafik (trafika čp. 23, čp. 9)<ref group="pozn.">Další místa legionářských trafik se nacházela např. v Cizkrajově, Vnorovicích čp. 22, Slavonicích čp. 191 a sklad tabáku, Modleticích čp. 8. (noviny Československý legionář, sociální rubrika)</ref> z řad vysloužilých legionářů,<ref>Československý legionář, ročník 11, 31.5.1929, číslo 22, s. 10.</ref><ref>Československý legionář, datum 30.4.1937, číslo 18, s. 12; datum 24.7.1920, číslo 29, s. 3</ref> takže po obecních volbách roku 1931, kdy došlo ke spojení s komunistickou kandidátkou, získalo české obyvatelstvo převahu v obecním zastupitelstvu.<ref>Lidové noviny, 12.11.1931, č. 567, s. 3</ref> Při sčítání lidu v roce 1930 mělo Staré Hobzí 851 obyvatel, z toho 518 hlásících se k české národnosti. V říjnu 1937 přibyla v Hobzí pobočka jemnické [[Sokol (spolek)|Sokolské jednoty]].<ref>Národní listy, 10.10.1937, č. 278, s. 2</ref>
 
=== Činnost německých spolků ===
[[File:Stare Hobzi 6.jpg|náhled|Socha Panny Marie Immaculaty před zámkem ve Starém Hobzí, rok 2009]]
[[File:Stare Hobzi 2.jpg|náhled|Kaplička u dvora Veselíčko (Staré Hobzí), rok 2009]]
[[File:Staré Hobzí, brána fary.JPG|náhled|Fara Staré Hobzí: brána a branka, nároží fary čp. 31, rok 2012]]
Ještě v první pol. 30. let nebyla německá tzv. obranářská činnost ve Starém Hobzí přesvědčivá a v místních odbočkách nijak silně zastoupená. Na týdenním školení německých rolníků, pořádaném v [[Písečné (okres Jindřichův Hradec)|Písečném]] Organizací německých zemědělců Moravy/Organisation der deutschen Landwirte Mährens od 22. do 27. února 1926 reprezentovali Hobzí jen 4 sedláci.<ref>Znaimer Wochenblatt, rok 1926, ročník 77, č. 22, s. 2-3</ref> Změna nastala až po roce 1935, kdy byla také založena odbočka [[Bund der Deutschen|Svazu Němců]] ve Starém Hobzí/Bundesgruppe Althart, která spadala pod svazový okres Slavonice/Bundesbezirk Zlabings župy jižní Moravy/Gau Südmähren. Slavonický okres tvořily odbočky: Staré Hobzí (Althart), Český Rudolec (Böhmisch Rudoletz), Hostkovice (Hostes), Lipolec (Lipolz), Marketa (Margarethen), Matějovec (Modes), Písečné (Piesling), Slavětín (Slawathen), Cizkrajov (Sitzgras), Stálkov (Stallek), Stoječín (Stoitzen), Dolní Radíkov (Unter Radisch), Slavonice (Zlabings), Vratěnín (Fratting), Mešovice (Nespitz), Chvalkovice (Chwalkowitz), Županovice (Zoppanz). Z celkového počtu 321 místních německých obyvatel jich do Svazu Němců vstoupilo 11 (3,42%).<ref>Volk und Heimat (ročenka), vydal Bund der Deutschen, Nikolsburg 1935, s. 42/43 </ref>