Systém základnových stanic: Porovnání verzí

* ''Makrocell'' – tzv. makrobuňka je klasickým příkladem standardní základnové stanice. Má kapacitu 8 timeslotů a dosah až 35 km.{{doplňte zdroj}} Dříve se na stožár základnové stanice dával pouze jeden vysílač, nyní kvůli zvýšení kapacity obsahuje stožár vysílače makrocell až tři vysílače, které mají vysílací úhel 120°. Pokud je použito na stožáru tří směrových vysílačů, obsahuje jeden stožár tři makrocelly (a podobně u dvou či jedné)

* ''Mikrocell'' – tzv. mikrobuňka je vysílač mnohem menší jak rozměrově, tak svým dosahem. Obecně se používá jedné antény s vyzařovacím úhlem 360°, která má ovšem dosah pouze 27 km.{{doplňte zdroj}} Mikrobuňky se používají na vykrytí „problematických“ částí. (Vnitřek budov, nebo například [[Metro]])

* ''Umbrella cell'' – deštníková buňka je kombinací předchozích dvou typů. Jelikož mikrobuňky nemohou zajistit úplné pokrytí určitého prostoru, používá se na překrytí „hluchých míst“ obvykle jeden vysílač typu makro cell (s dosahem max. 35 km){{doplňte zdroj}} a vyzařovacím úhlem 360°