Vegetační stupeň dle Zlatníka: Porovnání verzí

Mírné přepracování obsahu vč. úpravy osnovy článku, využití vylepšené mapky s legendou. Čerpáno navíc z biogeografické výukové příručky.
m (WPCleaner v1.41b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem - Interní odkaz jako externí))
(Mírné přepracování obsahu vč. úpravy osnovy článku, využití vylepšené mapky s legendou. Čerpáno navíc z biogeografické výukové příručky.)
'''Vegetační stupeň (dle Zlatníka)''' je jednotkou [[Vegetační stupňovitost|vegetační stupňovitosti]] vyjadřující rozdílnost bioty v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici. V pojetí prof. [[Alois Zlatník|Aloise Zlatníka]] je vegetační stupeň nadstavbovou jednotkou [[Geobiocenologie|geobiocenologického klasifikačního systému]], který člení krajinu na základě modelu přírodního (potencionálního) stavu [[Geobiocenóza|geobiocenóz]]. Alois Zlatník rozlišil pro území bývalého [[Československo|Československa]] 10 vegetačních stupňů, které nazval podle hlavního zastoupení či dominance významných dřevin přírodních lesních [[Geobiocenóza|geobiocenóz]] (vyjma těch, které leží nad [[Horní hranice lesa|horní hranicí lesa]]).<ref name="geobiocenologie">{{Citace monografie|příjmení=Buček|jméno=Antonín|příjmení2=Lacina|jméno2=Jan|titul=Geobiocenologie II.|vydavatel=Mendelova zemědělská a lesnická universita|místo=Brno|rok=1999|počet stran=240|isbn=80-7157-417-1}}</ref> Jinak řečeno, názvy jsou odvozeny od původní dřevinné skladby dominantních druhů. Kromě území [[Česko|Česka]] a [[Slovensko|Slovenska]] lze Zlatníkovu vegetační stupňovitost aplikovat také na oblast [[Střední Evropa|střední Evropy]].
'''Vegetační stupeň (dle Zlatníka)''' je nadstavbovou jednotkou [[Geobiocenologie|geobiocenologického klasifikačního systému]], který je výsledkem [[Alois Zlatník|Zlatníkovy]] teorie typu geobiocénu.<ref name="geobiocenologie">{{Citace monografie
| příjmení = Buček | jméno = Antonín | příjmení2 = Lacina | jméno2 = Jan | titul = Geobiocenologie II. | vydavatel = Mendelova zemědělská a lesnická universita | místo = Brno | rok = 1999 | počet stran = 240 | isbn = 80-7157-417-1}}</ref>
 
Obecně '''vegetační stupně''' vyjadřují sled změn druhového složení [[Vegetace|bioty]] v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici. Se zvyšující se nadmořskou výškou se zvyšuje množství srážek a klesají teploty. Expoziční klima je dáno různou orientací svahů vůči světovým stranám, kdy jižně a severně exponované svahy dostávají rozdílné množství světla.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Příroda Valašska: Vegetační stupně
| url = http://www.priroda-valasska.cz/cz/4-priroda-valasska/15-biota-a-jeji-vyvoj/16-vegetacni-stupne.html
| datum přístupu = 2011-02-10
}}</ref>
[[Alois Zlatník|Prof. Alois Zlatník]] rozlišil pro území bývalého [[Československo|Československa]] 10 vegetačních stupňů, které nazval podle hlavního zastoupení či dominance významných dřevin přírodních lesních [[Geobiocenóza|geobiocenóz]] (vyjma posledních dvou).<ref name="geobiocenologie"/> Jinak řečeno, názvy jsou odvozeny od původní dřevinné skladby dominantních druhů.
 
Jsou to tedy vegetační stupně (od nejnižších poloh): 1. dubový, 2. bukodubový, 3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový, 6. smrkojedlobukový, [[7. Smrkový vegetační stupeň|7. smrkový]], 8. klečový, 9. alpínský a 10. subnivální. Alpinský veg. stupeň se však v České republice vyskytuje pouze fragmentárně v karech [[Krkonoše|Krkonoš]] a [[Hrubý Jeseník|Jeseníků]] a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m. Subnivální stupeň se na území ČR nevyskytuje, proto poslední dva jmenované nejsou v následujících charakteristikách uváděny.<ref name="culek">{{Citace monografie
| příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = a kol. | titul = Biogeografické členění České republiky II. díl | vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny ČR | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 589 | strany = | isbn = 80-86064-82-4}}</ref>
 
== Přehled vegetačních stupňů ==
Prezentovaný seznam uvádí rozšíření vegetačních stupňů v Česku vč. charakteristik důležitých pro růst bioty:<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika|příjmení=DIVÍŠEK|jméno=Jan|příjmení2=CULEK|jméno2=Martin|příjmení3=JIROUŠEK|jméno3=Martin|titul=Vegetační stupně střední Evropy|periodikum=Biogeografie: Multimediální výuková příručka|vydavatel=Masarykova univerzita|url=https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/index_VS.html|datum vydání=2010|datum přístupu=2017-03-31}}</ref>
Základní charakteristiky vegetačních stupňů podle Zlatníkovy koncepce byly již v roce [[1999]] publikovány jako vysokoškolská skripta. Tyto popisy byly rozšířeny M. Culkem a V. Grulichem na více než dvojnásobek, podstatně upraveny a také přizpůsobeny přesnějšímu stanovení rozsahu vegetačních stupňů na základě [[Biochora|biochor]]. V popisu charakteristik jednotlivých vegetačních stupňů je požita tato novější podoba, která se od původního pojetí [[Alois Zlatník|A. Zlatníka]] mírně liší.
 
{|class="wikitable sortable"
!Vegetační stupeň!!class="unsortable"|Průměrná roční<br />teplota (°C)!!class="unsortable"|Malé [[Vegetační doba|vegetační období]]<br />průměrná denní teplota nad 10&nbsp;°C (dny)!!Plocha v ČR (%)!!class="unsortable"|Průměrná nadmořská<br />výška v ČR ( m n. m.)
|-
|[[Dubový vegetační stupeň|1. dubový]]|| align="center" |přes 9||align="center"|přes 170||align="center"|3,4||align="center"|150–300
|-
|[[Bukodubový vegetační stupeň|2. bukodubový]]|| align="center" |8,5||align="center"|cca 165||align="center"|14,0||align="center"|200–400
|-
|[[Dubobukový vegetační stupeň|3. dubobukový]]|| align="center" |8||align="center"|cca 155||align="center"|24,5||align="center"|300–500
|-
|[[Bukový vegetační stupeň|4. bukový]]|| align="center" |6,5||align="center"|cca 145||align="center"|42,6||align="center"|400–700
|-
|[[Jedlobukový vegetační stupeň|5. jedlobukový]]|| align="center" |5,5||align="center"|cca 130||align="center"|12,9||align="center"|600–1000
|-
|[[Smrkojedlobukový vegetační stupeň|6. smrkojedlobukový]]|| align="center" |4||align="center"|cca 115||align="center"|2,1||align="center"|550–1200
|-
|[[Smrkový vegetační stupeň|7. smrkový]]|| align="center" |2||align="center"|cca 80||align="center"|0,4||align="center"|1000–1350
|-
|[[Klečový vegetační stupeň|8. klečový (subalpínský)]]|| align="center" |1||align="center"|cca 50||align="center"|0,05||align="center"|nad 1250
|-
|[[Alpínský vegetační stupeň|9. alpínský]]|| align="center" |-1||align="center"|0||align="center"|0||align="center"|-
|-
|[[Subnivální vegetační stupeň|10. subnivální]]|| align="center" |-2,5||align="center"|0||align="center"|0||align="center"| -
|-
|[[Nivální vegetační stupeň|11. nivální]]|| align="center" |pod -3,5||align="center"|0||align="center"|0||align="center"| -
|}
 
== Vegetační stupně v Česku ==
== Varianty vegetační stupňovitosti ==
Na území Česka se vyskytuje pouze prvních 8 vegetačních stupňů. [[Alpínský vegetační stupeň]] se vyskytuje pouze fragmentárně v [[Kar|karech]] [[Krkonoše|Krkonoš]] a [[Hrubý Jeseník|Jeseníků]] a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m. Další dva stupně se nevyskytují vůbec.[[Soubor:Vegetační stupně v Česku.svg|náhled|750px|
Kromě normální čili základní vegetační stupňovitosti definuje [[Alois Zlatník|Zlatník]] ještě její varianty, z nichž nejdůležitější je varianta, kterou budeme nazývat kontinentální. Oproti základní stupňovitosti (kterou budeme nazývat oceánickou) v ní lze předpokládat odlišnosti v druhovém složení dřevin především díky jejímu suššímu klimatu. Ke zpravidla nižším srážkám se v těchto oblastech připojuje vyšší [[Kontinentální podnebí|kontinentalita klimatu]] (větší rozdíly mezi minimálními a maximálními denními i ročními teplotami, nízké srážky v zimě, relativně vysoké v létě, pozdní mrazy). Společné působení těchto podmínek má za následek podstatné omezení až eliminaci především [[Buk lesní|buku]]. Tyto kontinentální varianty jsou vylišovány pouze u 2., 3. a 4. vegetačního stupně.
{|
|'''Vegetační stupně v Česku'''
|{{legenda|#ffff00|3. dubobukový vegetační stupeň}}
|{{legenda|#70a800|5. jedlobukový vegetační stupeň}}
|-
|{{legenda|#ff5b29|1. dubový vegetační stupeň}}
|{{legenda|#ffff96|kontinentální varianta 3. v. s.}}
|{{legenda|#267300|6. smrkojedlobukový vegetační stupeň}}
|-
|{{legenda|#ffaa00|2. bukodubový vegetační stupeň}}
|{{legenda|#98e600|4. bukový vegetační stupeň}}
|{{legenda|#d9644a|7. smrkový vegetační stupeň}}
|-
|{{legenda|#ffca61|kontinentální varianta 2. v. s.}}
|{{legenda|#a3ff73|kontinentální varianta 4. v. s.}}
|{{legenda|#a80000|8. klečový vegetační stupeň}}
|}
|žádné]]
 
[[Soubor:Vegetacni== stupneKontinentální CR.svg |center|thumb|Mapavarianta vegetačních stupňů v ČR|750px]]==
Alois Zlatník rozlišuje kromě základní vegetační stupňovitosti také její varianty, z nichž nejdůležitější je varianta kontinentální. Oblasti této kontinentální varianty se vyznačují zpravidla nižšími [[Srážky|srážkami]] a vyšší [[Kontinentální podnebí|kontinentalitou klimatu]] (větší rozdíly mezi minimálními a maximálními denními i ročními teplotami, nízké srážky v zimě, relativně vysoké v létě, pozdní mrazy). Tyto faktory ovlivňují druhové složení bioty, typickým příkladem je pak omezení až eliminaci [[Buk lesní|buku]], který je nahrazován [[Dub|duby]], [[Borovice|borovicemi]], [[Habr obecný|habry]] nebo [[Lípa velkolistá|lípami]]. Tyto kontinentální varianty jsou vylišovány pouze u 2., 3. a 4. vegetačního stupně. Ve vyšších stupních se z důvodu menší rozlohy a menšího projevu kontinentality tato varianta nerozlišuje.<ref name=":0" />
 
== Odlišnosti vegetační stupňovitosti ==
Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi [[mezoklima|mezoklimatu]] (např. föhnové efekty) i [[Mikroklima|mikroklimatu]] (např. lokální inverze nebo vrcholový fenomén). Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je [[Inverze stupňů|inverze]] vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Zejména v případech středních poloh toto vše vede ke vzájemnému promíchávání prvků různých vegetačních stupňů. Úspěšně se daří vymezovat vegetační stupňovitost základních zonálních [[Společenstvo|biocenóz]] (společenstev), které se zákonitě mění v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Jsou to společenstva „normálních“ mezických podmínek (středně vlhké půdy, homogenní horniny, nepříliš členitý terén). Existují avšak i společenstva azonální, která nejsou vázána na určitou klimatickou vegetační zónu, ale jsou podmíněna především edafickými faktory (specifický reliéf, horninový substrát, zamokření apod.). Ale i v těchto společenstvech lze vegetační stupně odlišit. Tímto pojetím se [[Geobiocenologie|geobiocenologický klasifikační systém]] výrazně liší od [[Lesnická typologie|typologického systému ÚHÚL]], kde např. [[soubory lesních typů]] borů jsou řazeny mimo vegetační stupně.<ref name="culek">{{Citace monografie|příjmení=CULEK|jméno=Martin|spoluautoři=a kol.|titul=Biogeografické členění České republiky II. díl|vydavatel=Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|místo=Praha|rok=2005|počet stran=589|strany=|isbn=80-86064-82-4}}</ref>
 
== Reference ==
125

editací