Džúdžucu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Externí odkazy: nadpis referencí
rozšíření článku
Řádek 1:
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 102-13011, Japan, Jiu-Jitsu-Kämpfer.jpg|thumb|Džú-džucu]]
'''Džúdžucu''' též nepřesně '''džúdžicu''' nebo zastarale '''džiu-džitsu''' je původní japonské umění boje nebo bojový systém rozšířený po světě v různých podobách jako způsob sebeobrany beze zbraně nebo s malou zbraní. Z džúdžucu vycházejí moderní bojová umění [[judo]], [[aikido]]<ref>Někteří autoři staví aikido resp. aikidžucu na úroveň džúdžucu.</ref> a další [[bojová umění]] nebo [[sport]]y. Současně nejznámějším džúdžucu systémem je [[brazilské jiu-jitsu]], které je však oproštěno od [[Japonská filosofie|japonské filosofie]].
'''Džú-džucu''' (též '''džiu-džitsu'''<ref name="IJP">Internetová jazyková příručka: [http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=d%C5%BEiu-d%C5%BEitsu džiu-džitsu]</ref>, {{vjazyce|ja}} kandži 柔術; hiraganou じゅうじゅつ; nebo '''Jujutsu'''{{Audio|Jujutsu.ogg|柔術 - džú džucu}}; výslovnost je různá: ''džu džicu'', ''džiju džicu''<ref name="IJP" />, ''džu džucu''; zastarale Jiu-Jitsu) je tradiční [[Japonsko|japonské]] [[bojové umění]], jehož kořeny sahají až do [[9. století|devátého století]]. Od té doby prodělalo mnoho změn. Nicméně největší změnou byla první systematizace technik, které v roce [[1532]] provedl Hisamori Takeouči. Ju-Jitsu můžeme přeložit jako „jemné umění“ nebo také „umění dosáhnout vítězství ohebností a/nebo pružností“. Existuje přes 700 základních verzí japonského Džú-džucu. Další styly vycházející z Džú-džucu pak nalezneme po celém světě. Bojové Ju-Jitsu je také závodní [[sport]].
 
Jako [[úpolový sport]] je džúdžucu zastřešováno Mezinárodní federací džúdžucu (JJIF), která je od roku [[1993]] členem [[SportAccord|GAISF]]. [[Česko]] je členem další velké Mezinárodní federace džúdžucu (WJJF-WJJKO), která však není členem GAISF.
== Charakteristika ==
Je to obranné bojové umění, které využívá kopů, úderů, různých hodů k neutralizaci útočníka. Důležitou roli hraje také [[kinetická energie]] protivníka, která je pomocí Džú-džucu využita proti němu samému. Je to také bojové umění i pro boj se zbraní. Žáci jsou trénováni i pro varianty boje se zbraní proti neozbrojenému či ozbrojenému protivníkovi a hlavně pro situace, kdy jsou sami beze zbraně proti ozbrojenému protivníkovi. Důležitou složkou Džú-džucu je také [[atemi waza]] neboli cílené údery a kopy na protivníkovy vitální body za účelem jeho ochromení.
 
== Entymologie ==
Pro účely Džú-džucu se používá většinou [[Judo|judistické]] „těžší“ [[kimono]] se silným lemováním límců pro trénování úchopů a hodů, neboť dochází ke značné námaze materiálu. Jiná kimona jako např. karatistická by totiž takovou zátěž vydržela jen po velice omezenou dobu, jelikož jsou vyrobena z tenčích a méně odolných látek.
Termín džúdžucu (柔術) je složen ze slov džú a džucu.
 
„Džucu“ (術) je termín pro japonská bojová umění [[Japonská bojová umění|budžucu]] a znamená techniku nebo umění. Termín „džú“ (柔) znamená jemný, měkký, poddajný, přizpůsobivý, submisivní, harmonický. Jde o znak, jehož význam se obtížně interpretuje:
== Reference ==
 
# ''„V jemnosti je síla''„ (japonsky: džú joku ko o sej suru), jejíž základní myšlenkou je, že akce nenarazí na odpor, ale je přeměněna v protiakci. (Taoismus)
# ''„Měkkost může kontrolovat tvrdost.''„ (Taoismus)
# ''„Bouře duby vyvrací, zatímco rákos jen ohýbá.''„ (Taoismus)
# ''„Spokojený člověk je přizpůsobivý člověk.''„ (Konfuciasmus)
# Džú se nejčastěji překládá jako jemný.
# Matěj Novák chápe význam slova džú jako přizpůsobivý. (Novák M., 2007)
# ''„Ne všechny techniky džúdžucu jsou jemné, džú poukazuje spíše k okamžité přizpůsobivosti mysli a těla na měnící se situaci.''„ (Fojtík I., 2001)
# ''„Džú výrazně šetří síly obránce. Je to princip ekonomický.''„ (Konečný A. 2000)
# ''„Princip džú znamená pružně a chytře se umět přizpůsobit strategickým manévrům protivníka s cílem využít jeho pohybu a sílu do nich vloženou k jeho porážce.''„ (Ratti O., 2015)
# ''„Džú je flexibilita ve významu, že mysl i tělo adaptuje na situaci a uzpůsobuje jí ve prospěch toho, kdo tuto metodu používá.''„ (Draeger D., 1995)
 
Existuje nespočet interpretací znaku 柔 v bojovém umění. Odpověď na ní však musí dát každý mistr japonských bojových umění.
 
Nejčastější chybou je překládání znaku džucu (術) jako džicu (実). Znak 実 nese v [[japonština|japonštině]] význam něčeho pravdivého, skutečného. Transliteraci přes západní literaturu tj. džiu-džitsu se podařilo zakotvit českým jazykovědcům do spisovného jazyka českého.<ref name="IJP">Internetová jazyková příručka: [http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=d%C5%BEiu-d%C5%BEitsu džiu-džitsu]</ref>
 
Pro znak 柔 (džú) se v samotné japonštině používá i výraz jawara. Tento název používají některé [[korjú|původní japonské školy]].
 
== Definice ==
Džúdžucu je umění boje, primárně bez použití zbraní...
 
* ''„Džúdžucu je bojový systém beze zbraně i s použitím malých zbraní, kterého je možno použít proti ozbrojeným i neozbrojeným nepřátelům."'' V této Draegerově definici je skryt jeden z původních rozdílů mezi džú(džucu) a džú(dó). Džúdžucu definuje svého soupeře jako nepřítele. Džúdo definuje soupeře jako protivníka, někoho s kým se na své cestě životem zdokonaluje.
* ''„Džúdžucu se chápe jako souhrnný termín pro různé formy beze zbraně, vytvořené na japonském území ve druhé vývojové linii, přičemž první linie postihuje [[sumó]]."'' V této Fotjtíkově definici se neuvádí techniky boje s malými zbraněmi jako nůž, dýka, boxer, které systémy džúdžucu rovněž zahrnovaly. Fojtík navíc poukazuje na japonský zápas sumó, ze kterého džúdžucu pravděpodobně vzniklo.
* ''„Džúdžucu je obecný způsob aplikace techniky užití lidského těla v neozbrojeném boji."'' Ratti podobně jako Fojtík do džúdžucu neuvádí techniky boje s malými zbraněmi.
* ''„Džúdžucu je metoda boje z blízka, beze zbraně nebo s využitím minoritní zbraně, která může být použita k obraně nebo útoku za účelem zdolání neozbrojeného nebo ozbrojeného protivníka."'' Novák ve své definice navazuje na Draegerovu definici a podotýká, že džúdžucu není pouze obranný systém.
* ''„Džúdžucu je bojovým uměním, ve kterém je základní koncepcí práce s útokem jako se zdrojem energie, kterou lze formami poddajnosti (džú) využít ve vlastní prospěch.''„ Procházka v této své definici asi nejlépe vyjádřil podstatu džúdžucu v českém jazyce.
 
== Historie ==
Termín džúdžucu se objevuje v [[období Edo]] (1603-1867). Boj nablízko bez použití zbraní však popisuje již kronika [[Nihonšoki]] (rok cca. 720). Tento druh [[zápas]]u, pravděpodoně podobný [[sumó]] byl nazýván různě podle období jawara, torite, hakuda, taidžucu apod. Techniky tohoto bojového stylu musely být přizpůsobeny na boj s obrněným nepřítelem. Byly využívaný v případě ztráty [[meč]]e. V takovém případě bylo nutné dostat nepřítele hodem, podrazem na zem a na zemi mu zlomit vaz, případně ho podříznout [[dýka|dýkou]]. Některá [[korjú]] v současné době tyto bojové techniky s obrněným nepřítelem rekonstruují.
 
V období Edo je charakteristický nárůst škol džúdžucu, pro jeho praktické využití. Znalost džúdžucu uplatňovali osobní strážci nebo strážci věznic, strážci pořádku. Válek bylo naprosté minimum a prakticky jediné konflikty, vznikali uvnitř společnost (např. rolnická povstání). Řešení těchto konfliktů nebylo rebely zabíjet, ale umravňovat. Předvést je před soud a až na základě soudu je popravit.
 
=== Moderní Japonsko ===
Éra moderního směřování Japonska začíná [[Reformy Meidži|reformami Meidži]] koncem šedesátých let devatenáctého století. Ústup od feudálního zřízení uvrhl v nemilost preferovanou společenskou třídu [[samurajové|samurajů]]. V roce [[1871]] japonská vláda přestává dotovat školy bojových umění. Nedostatek uplatnění nutil mistry bojových umění věnovat se nedůstojným činnostem, v lepším případě vstupovat do policejních sborů.
 
Posun k lepšímu přisel v osmdesátých letech devatenáctého století, kdy vzniká potřeba vytvoření tělovýchovného systému pro školy po vzoru [[Deutscher Turnverband|německého tělovýchovného systému]]. Okolo roku [[1883]] se základní prvky džúdžucu a [[kendó|kendžucu]] dostávají do hodin tělesné výchovy. V tomto období přichází na scénu [[Džigoró Kanó]] se svojí školou [[Kodokan|Kodokan judo]] do roku [[1910]] veřejně známou jako „Kanó rjú džúdžucu“. Kanóova metodika výuky se do [[první světová válka|první světové války]] prosadila jako hlavní tělovýchovný systém džúdžucu. V Japonsku a později ve světě vešla ve známost jako [[judo|džúdó]]. Vedla Kanóovi školy džúdžucu existovala i škola džúdžucu pro [[Policie|tokijskou metropolitní policii]], kde se v sedmdesátých letech rekrutovali bývalí samurajové. Z jejich znalostí postupně vzniklo džúdžucu zaměřené na techniky zatýkání osob taihodžucu.
 
V roce [[1895]] vzniká v [[Kjóto|Kjótu]] řídící orgán japonské bojového umění (sportu) Butokukai (大日本武徳会, Dai Nippon Butoku Kai), která organizuje první sportovní zápasy v kendó a džúdžucu (džúdó). Butokukai dále standardizoval dvě základní formy kata pro džúdžucu (džúdo) – Nage-no-kata a Kime-no-kata.
 
=== Expanze do světa ===
[[Japonsko]] patřilo po otevření hranic v druhé polovině devatenáctého století k rozvojovým zemím s velkou migrací obyvatelstva. Nejčastější destinací byli vyspělé ekonomiky tehdejší doby [[Spojené státy Americké]], [[Spojené království]] a [[Německo]].
 
Jako vývozní artikl migrujících Japonců bylo jejích bojové umění. Muži se uplatňovali jako profesionální zápasníci a dále předávali své znalosti zájemcům. Hlavní lákadlo pro zájemce o japonská bojová umění v cizině bylo „slabší může porazit silnějšího, když správně uplatní svojí vnitřní sílu“.
 
Celá řada jiu-jitsu systémů v cizině vznikla bez osobního přičinění japonských mistrů bojových umění, jen na základně studia knížek a manuálů. Typickým příkladem je původní [[Sambo]] vytvořené Viktorem Spiridonovem pro potřeby sovětské tajné policie [[NKVD]] na počátku dvacátých let dvacátého století.
 
== Současnost ==
=== Japonsko ===
Potom co [[Džigoró Kanó]] ovládl japonský trh se systémy džúdžucu zhruba do začátku [[první světová válka|první světové války]] v roce [[1914]] začal prosazovat pro džúdžucu název [[judo|džúdó]] jako moderního japonského [[tělovýchovné systémy|tělovýchovného systému]] a [[sport]]u.
 
Ve třicátých letech se zdálo, že termín džúdžucu je v Japonsku mrtev. V zákoutích však stále přežíval duch starých mistrů džúdžucu, ktery po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] začal ožívat. Snad nejznámější moderní školou/stylem (現代, gendai) je Nihon džúdžucu.
 
Vedle těchto moderních džúdžucu škol je i snaha udržet tradice starých škol džúdžucu (korjú) v rámci kulturního dědictví. Tyto školy organizačně zastřešuje Nihon kobudó kjókai (日本古武道協会).
 
=== Svět ===
Ve světě byla problematika džúdžucu jednoduší v tom, že západní svět nechápal mechanizmus změny džúdžucu v džudó a tím se termín džúdžucu udržel v povědomí. V [[Československo|Československu]] byl například tento rozdíl pochopen jako sebeobrana tj. džúdžucu vs. sport tj. džudó.
 
Současný svět vnimá klasické džúdžucu jako kombinaci tří bojových stylů [[judo]] (hody, podmety, submise), [[karate]] (údery, kopy) a [[aikido]] (submise).
 
Vedle klasického džúdžucu existuje i tzv. západní džúdžucu reprezentované komerčně nejúspěšnějším džúdžucu současnosti [[brazilské jiu-jitsu|brazilským jiu-jitsu]]. Tyto západní verze džúdžucu jsou prakticky zcela integrovány s místní kulturou, ve které probíhal jejich vývoj. Vedle brazilského jiu-jitsu, vychází z džúdžucu [[sambo]], [[krav maga]] a další bojové systémy, ve kterých se prolínají různé bojové styly a vlastní myšlenky zakladatelů.
 
== Původní školy džúdžucu (korjú) ==
*Takenouči rjú – nejstarší známá škola džúdžucu, založena okolo roku [[1532]]. Z této školy vycházely další školy džúdžucu. Rod Takeuči drží tradici výuky bojových umění do dnešních dob.
 
*Jóšin rjú – škola pravděpodobně vycházející z čínských bojových umění, založena okolo roku [[1560]]. Zdroje se liší ve jméně zakladatele, ale shodují se v bodě, že zakladatel se svému umění učil v Číně.
 
*Kitó rjú – škola vycházející z čínské kosmologie, založené na principech jin a jang (陰陽, in´jó). Škola, ve které se učil Džigoró Kanó, a ve které se již počátkem osmnáctého století objevuje výraz džúdó. Několik judistických kata vychází právě z této školy.
 
*Tenšin šin‘jó rjú – škola založená okolo roku 1830 japonským mistrem Mataemonem. Škola vychází ze školy Jošin rjú doplněné o techniky úderů (atemi-waza). Šlo o nejpopulárnější školu džúdžucu v polovině devatenáctého století, kterou studoval i Džigoró Kanó.
 
*[[ Daitó-ryú aiki-džúdžucu|Daitó rjú]] – škola opředená mnoha legendami s minimem podložených údajů. Jednalo se o soukromou školu, ze které vzniká ve dvacátém století populární japonské bojové umění [[Aikidó]].
 
Další známé školy:
*Jagjú šingan rjú (soukromá škola), Kukišin rjú, Šibukawa rjú, Gjokko rjú, Kukišinden rjú, Koto rjú, Šindenfudo rjú, Gikan rjú
 
Celkový počet škol od poloviny šestnáctého století není znám, hovoří se o čísle plus, mínus 200 škol.
 
== Literatura ==
*Draeger D. F. – Asijská bojová umění, CAD Press 1995
*Fojtík I. – Budó, moderní japonská bojová umění, Naše Vojsko 2001
*Fojtík I. – Japonská bojová umění, Naše Vojsko 1993
*Konečný A. – Slovník sebeobrany ji-jitsu, Votobia 2000
*Novák M. – Jujutsu, více než sebeobrana, Grada publishing 2007
*Procházka M. – Zančin budó džú džutsu, Temple 2003
*Ratti O., Westbrooková A. – Tajemství samurajů, Fighters publications 2015
 
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references />
 
=== ExterníSouvisející odkazy ===
*[[Judo]]
*[[Brazilské jiu-jitsu]]
*[[Grappling]]
*[[Sambo]]
 
=== Externí odkazy ===
==== České odkazy ====
* {{Commonscat|Jujutsu}}
*[http://www.jujitsu-federace.cz Federace Ju-Jitsu ČR] – Česká federace džúdžucu, která je členem mezinárodní federace WJJF-WJJKO
*[http://www.jujutsu.cz/ jujutsu.cz] – škola džúdžucu Matěje Nováka (moderní pojetí)
*[http://zanchinbudo.com/ Zančin budó džúdžucu] – škola džúdžucu Martina Procházky (tradiční pojetí)
 
==== Zahraniční odkazy ====
*[http://www.wjjf-wjjko.com/ Mezinárodní federace džúdžucu (WJJF-WJJKO)]
*[http://www.jjif.info/ Mezinárodní federace džúdžucu (JJIF)] – členem [[SportAccord|GAISF]]
 
{{Pahýl}}
{{Portály|Sport|Japonsko}}