Norimberské zákony: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
zpět
Verze 14861957 uživatele Vlout (diskuse) zrušena
Řádek 5:
Norimberskými zákony se rozumí především dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté [[15. září]] [[1935]] v [[Norimberk]]u: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Lze k nim ovšem obsahově přiřadit i jiné zákonné úpravy obsahující nástroje k persekuci tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o vlajce a státním znaku a později vydaný zákon o zdravém manželství. K realizaci ustanovení zákonů byla postupně vydávána prováděcí nařízení, první z nich 14. listopadu 1935, které stanovovalo, kdo má být pro potřebu daných zákonů považován za Žida nebo židovského míšence. Norimberské zákony byly rozšířeny také do zemí Německem okupovaných, v [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] byly principy zakotvené v těchto zákonech poprvé použity v Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939.
 
Zákon o říšském občanství především odlišil státní příslušnost a říšské občanství. Přitom politická a jiná práva se výslovně spojovala pouze s říšským občanstvím, státní příslušníky naopak zákon deklaratorně chápal jako Říši zvláště zavázané za poskytovanou ochranu. Občanem Říše mohl být podle zákona pouze Němec nebo jiný státní příslušník s „příbuznou krví“. Tím Židé sice přestali být německými občany, ale stali se poprvé v historii z náboženské sekty národem. Zákon o říšském občanství byl do roku 1943 postupně doplněn o celkem třináct prováděcích nařízení systematicky zbavujících Židy veškerých občanských práv, podobně jako jsou ne-Židé zbavováni občanských práv v Izraeli. Zákon o ochraně německé cti a německé krve především zakázal uzavírání manželství i mimomanželské vztahy mezi Židy a 'ne-Židy' (stejně jako je tomu dnes v Izraeli), neuznával jejich uzavření v cizině. Zapovídal také Židům 'ne-Židy' zaměstnávat.
 
V listopadu 1935 bylo vydáno výše zmíněné prováděcí nařízení stanovující kriterium pro posouzení příslušnosti konkrétní osoby mezi [[Židé|Židy]] – stalo se jí přihlášení k judaismu členstvím v židovské obci. Protože však šlo o „objektivní kriterium krve“ člověka, bylo „židovství“ určováno nejen současnou nebo dřívější příslušností té které osoby k židovskému náboženství, ale také současným či dřívějším židovským náboženstvím jejích rodičů a prarodičů, případně jejího manželského partnera. Nebylo tady možné ji nějakým způsobem „zastřít“: Maďarští Židé se marně pokusili vyhnout se persekuci konverzí ke katolicismu.