'''Novobyzantský sloh''' bylobyl architektonickéarchitektonický hnutísměr vzniklévzniklý v západní Evropě ve 40. letech 19. století, kterékterý využívalose řadí mezi [[Historismus (umění)|historizující slohy]]. Využíval prvky [[byzantský sloh|byzantského slohu]], používaného v pravoslavné architektuře 5. až 11. století. Vzorem byly hlavně středověké stavby v [[Konstantinopol]]i (dnešní Istanbul) a [[Ravena|Raveně]]. Novobyzantský sloh se používal především u staveb náboženského a institucionálního určení. Vyvrcholil v Rusku poslední čtvrtiny 19. století, izolovaná novobyzantská škola existovala ještě v meziválečné [[Jugoslávie|Jugoslávii]]. Příklady staveb v novobyzantském slohu jsou [[Katedrála svatého Alexandra Něvského (Sofie)|Katedrála svatého Alexandra Něvského v Sofii]], [[Chrám svatého Vladimíra (Kyjev)|Chrám svatého Vladimíra v Kyjevě]] nebo [[Chrám svatého Alexandra Něvského (Postupim)|Chrám svatého Alexandra Něvského v Postupimi]].
