Vegetační stupeň dle Zlatníka: Porovnání verzí

Jsou to tedy vegetační stupně (od nejnižších poloh): 1. dubový, 2. bukodubový, 3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový, 6. smrkojedlobukový, [https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=[7._Smrkov%C3%BD_vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stupe%C5%88 Smrkový vegetační stupeň|7. smrkový]], 8. klečový, 9. alpínský a 10. subnivální. Alpinský veg. stupeň se však v České republice vyskytuje pouze fragmentárně v karech [[Krkonoše|Krkonoš]] a [[Hrubý Jeseník|Jeseníků]] a na vrcholech přesahujících 1500 m n. m. Subnivální stupeň se na území ČR nevyskytuje, proto poslední dva jmenované nejsou v následujících charakteristikách uváděny.<ref name="culek">{{Citace monografie

Kontakty a sled vegetačních stupňů mohou být výrazně modifikovány zvláštnostmi [[mezoklima|mezoklimatu]] (např. föhnové efekty) i [[Mikroklima|mikroklimatu]] (např. lokální inverze nebo vrcholový fenomén). Typickým projevem těchto klimatických zvláštností je [[Inverze stupňů|inverze]] vegetační stupňovitosti v hlubokých říčních zářezech, ovlivněných hromaděním chladného vzduchu. Zejména v případech středních poloh toto vše vede ke vzájemnému promíchávání prvků různých vegetačních stupňů. Úspěšně se daří vymezovat vegetační stupňovitost základních zonálních [[Společenstvo|biocenóz]] (společenstev), které se zákonitě mění v závislosti na nadmořské výšce a expozičním klimatu. Jsou to společenstva „normálních“ mezických podmínek (středně vlhké půdy, homogenní horniny, nepříliš členitý terén). Existují avšak i společenstva azonální, která nejsou vázána na určitou klimatickou vegetační zónu, ale jsou podmíněna především edafickými faktory (specifický reliéf, horninový substrát, zamokření apod.). Ale i v těchto společenstvech lze vegetační stupně odlišit. Tímto pojetím se [[Geobiocenologie|geobiocenologický klasifikační systém]] výrazně liší od [[Lesnická typologie|typologického systému ÚHÚL]], kde např. [[Soubory lesních typů|soubory lesních typů]] borů jsou řazeny mimo vegetační stupně.<ref name="culek"/>