Dějiny Slovenska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava překlepů: dřívě → dříve; narovnání přesměrování; CheckWiki: oprava duplicitních referencí; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 91:
Bratislava, (německy) ''Pressburg'', (maďarsky) ''Poszonyi'', se roku [[1536]] stala hlavním městem Uher. Byla také korunovačním městem, v dómu [[Martin z Tours|Sv. Martina]] bylo korunováno 11 uherských králů (včetně [[Marie Terezie]]) a 8 královen-manželek. Jako první byl korunován císař [[Maxmilián II. Habsburský]] [[1563]], jako poslední císař [[Ferdinand I. Dobrotivý]] [[1830]]. Na [[Bratislavský hrad|bratislavském hradě]] byla uložena královská koruna, jednal zde i uherský stavovský sněm, z [[Budín (Budapešť)|Budína]] sem byly přesídleny nejvyšší úřady. Hranici mezi znepřáteleným křesťanským a islámským světem tvořila obranná linie na jižním Slovensku skládající se z téměř 70 hradů ([[Krásna Hôrka]], Zvolenský hrad, [[Červený Kameň (hrad)|Červený Kameň)]] a pevností ([[Komárno]], [[Leopoldov]]).
Poměry v celé Evropě se v té době komplikovaly náboženskými spory. Do Uher se šířila [[reformace]] z Čech a Německa, zejména německé obyvatelstvo hornických měst, velká část aristokracie a konečně i venkova přijala luteránství. Vůdčí postavou protestantů v Uhrách se stal '''palatín''' [[Juraj VII. Turzo]], ovládající z [[Bytča|Bytči]] po roce [[1614]] většinu Horních Uher. Habsburkové reformaci nepřijali a již koncem [[16. století]] rozpoutali [[protireformace|protireformaci]], projevující se různými - často velice krutými - formami násilné [[rekatolizace
Během období '''pěti protihabsburských stavovských povstání''' (pod záminkou náboženských a stavovských svobod) byl šlechtickým sněmem v Banské Bystrici zvolen v roce [[1620]] uherským králem [[Gabriel Betlen]], o půlstoletí později byl šlechtou korunován vůdce čtvrtého povstání [[Imrich Tököli]] jako "slovenský král", protože z rodného [[Kežmarok|Kežmarského]] hradu ovládal celé tehdejší Slovensko, i když se stal spojencem Osmanské říše v roce [[1663]] a pomáhal Osmanům při obléhání Vídně roku [[1683]]. Po potlačení povstání [[Leopold I.|Leopoldem I. Habsburským]] vrcholila [[rekatolizace]], poslední povstání vedl [[šariš]]ský [[župa]]n [[František II. Rákóczi]] a se stotisícovou armádu rolníků ovládl území Slovenska, byl poražen až v [[1708]].
| |||