Pojem má vev západní filosofii dlouhou tradici, která se odvozuje od výroku - ''Credo quia absurdum'' (Věřím, protože je to absurdní)., který se někdy neprávem připisuje křesťanskému filozofovi [[Tertullianus|Quintu Septimu Tertullianovi]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Linhart|jméno=Jiří|příjmení2=Petrusek|jméno2=Miloslav|příjmení3=Vodáková|jméno3=Alena|příjmení4=Maříková|jméno4=Hana|titul=Velký sociologický slovník I.|vydání=I.|vydavatel=Karolinum|místo=Praha|rok=1996|počet svazků=2|počet stran=747|strany=|isbn=80-7184-311-3}}</ref> Originální citát Tertuliana ale pochází z jeho díla ''O Kristově těle'' a zni: "Syn boží zemřel; je to hodno víry, protože to je pošetilé. Když byl pohřben, vstal z mrtvých; je to jisté, protože to je nemožné.“<ref>{{Citace periodika|příjmení=Kitzler|jméno=Petr|titul=Tertullianus, Q. S. F.|periodikum=Teologická reflexe|datum=2004|ročník=|číslo=2|strany=|url=http://www.iliteratura.cz/Clanek/16669/tertullianus-q-s-f|datum přístupu=2017-03-28}}</ref> Na Tertuliana později navazuje dánský myslitel [[Sören Kierkegaard]], pro kterého je křesťanská víra založená na víře v absolutní paradox.
Až do 19. století ale bývá „absurdní“ označení odmítavé, [[Pejorativum|pejorativní]]; na tom je též založena myšlenka „reductio ad absurdum“ čili [[důkaz sporem]]. Ačkoli jisté pochopení pro podivné, zarážející i odporné věci připravil už [[manýrismus]] 16. století, teprve [[romantismus]] v nich začal nacházet hlubší zalíbení: zříceniny, chatrče, zrůdy mohou v divákovi vyvolávat hluboké city a [[sentiment]].
