Babylónský talmud: Porovnání verzí

Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z [[Káhirská geniza|káhirské genizy]], které jsou různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu [[knihtisk]]u vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání [[Daniel Bomberg|Danielem Bombergem]] v [[Benátky|Benátkách]] v letech [[1520]]–[[1523]] se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, která přejala sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Číslo strany Talmudu je vždy číslem dvoustranného listu (folia), nazývaného ''daf''; každý daf má dva ''amudim'' (stránky, dosl. sloupy) označené א a ב, strany A a B. Odkazování na ''daf'' je poměrně novodobým zvykem a pochází z doby prvních tištěných talmudů [[17. století]]. Dřívější [[rabínská literatura]] se obyčejně odvolává pouze na traktát a kapitolu v rámci traktátu. Dnes se reference podávají ve tvaru [''Traktát daf a/b''], např. Brachot 23b. U hřbetu se nachází komentář [[Raši]]ho, na vnějším okraji stránky pak [[Tosafot]]. V letech [[1880]]–[[1886]] vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od ''rišonim'' a ''acharonim'', a poznámkový aparát. Toto vydání známé jako ''[[Vilna šas|]]''Vilna šas'']] (a následná vydání tištěná vdovou po Rommovi a jeho syny) se stala neoficiálním standardem všech vydání Talmudu. Ve [[Vilna šas|vilenském vydání]] Talmudu je 5894 stran.