Wikipedie

Kometa: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
oprava
m Editace uživatele 81.19.8.114 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Mates
Řádek 3:
{{Možná hledáte|sportovní klub [[HC Kometa Brno]]}}
 
'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie|astronomický]] objekt podobný [[planetka|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy|výstředné (excentrické)]] [[elipsa|eliptické]] [[trajektorie|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběoběžnou dráhou [[Pluto (trpasličí planeta)|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál|nerostnými]] látkami.
 
V závislosti na [[gravitace|gravitační]] interakci komety s [[planeta]]mi se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například [[Halleyova kometa|Halleyova]], [[Hale-Bopp]] nebo [[Kohoutkova kometa]]. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.▼
[[Soubor:Comet Halley.jpg|thumb|Halleyova kometa]]▼
 
== Složení ==▼
* ''Jádro'' – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů.▼
* ''Koma'' – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů.
* ''Ohon'' – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas).
Řádek 21 ⟶ 27:
 
=== Optické vlastnosti ===
Překvapením je, že kometární jádra patří mezi nejčernější známé objekty, o kterých víme, že existují ve sluneční soustavě. Sonda [[Giotto (sonda)|Giotto]] zjistila, že jádro Halleyovy komety odráží přibližně 4 % světla, které na něj dopadá. Sonda [[Deep Space 1]] podobně zjistila, že povrch komety [[19P/Borrelly|Borrelly]] odráží jen 2,4 % až 3,0 % dopadajícího světla (pro porovnání [[asfalt]] odráží 7 % dopadajícího světla). Dříve se astronomové domnívali, že [[sluneční záření]] odpařilo ve svrchní vrstvě komety těkavější složky a zůstalo zde více [[organická sloučenina|organických sloučenin]] s delším [[uhlíkový řetězec|řetězcem]], které bývají tmavší. Analýza jádra komety [[73P/Schwassmann-Wachmann]], které se rozpadlo na několik částí, však ukázala, že složení svrchních a vnitřních vrstev komety je prakticky totožné.<ref>
{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Tichý
| jméno = Miloš
Řádek 32 ⟶ 39:
}}</ref>
 
V roce [[1996]] se překvapivě zjistilo, že komety vyzařují i [[rentgenové záření]]. Záření je pravděpodobně generované interakcí komet se [[sluneční vítr|slunečním větrem]]: když vysokoenergetické [[ion]]ty vletí do atmosféry komety, srážejí se s kometárními atomy a molekulami. Při takovéto srážce ionty zachytí jeden nebo více [[elektron]]ů, což vede k emisi rentgenového nebo ultrafialového fotonu.<ref>
V roce [[1996]] se překvapivě zjistilo, že komety vyzařují i [[rentgenové záření]]. Záření je pravděpodobně generované interak'''Kometa''', zastarale '''vlasatice''', je malý [[astronomie|astronomický]] objekt podobný [[planetka|planetce]] složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy|výstředné (excentrické)]] [[elipsa|eliptické]] [[trajektorie|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (trpasličí planeta)|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[Methan|metan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál|nerostnými]] látkami.
{{Citace elektronické monografie
 
▲V závislosti na [[gravitace|gravitační]] interakci komety s [[planeta]]mi se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například [[Halleyova kometa|Halleyova]], [[Hale-Bopp]] nebo [[Kohoutkova kometa]]. Často v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí.
▲[[Soubor:Comet Halley.jpg|thumb|Halleyova kometa]]
 
▲== Složení ==
▲* ''Jádro'' – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů.
* ''Koma'' – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů.
* ''Ohon'' – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas).
 
'''Složení:''' Jádro se skládá především z [[voda|vodního ledu]], tuhého [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]], [[oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]], dalších zmrzlých plynů a prachu. Koma obsahuje různé nedisociované i disociované [[molekula|molekuly]], [[radikál]]y a [[Ion|ionty]], např. OH<sup>-</sup>, NH<sup>2-</sup>, CO, CO<sub>2</sub>, [[amoniak|NH<sub>3</sub>]], [[methan|CH<sub>4</sub>]], CN, [[dikyan|(CN)<sub>2</sub>]] aj. Říká se, že kometární materiál si můžete udělat i doma: vezměte trochu vody, smíchejte s tonerem z tiskárny a ještě přidejte trochu organických látek z vlastních slin. Tuto směs promíchejte s pevným [[oxid uhličitý|oxidem uhličitým]] (suchým ledem) a nechte zmrznout.
 
Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v [[Oortovo mračno|Oortově mračnu]] ve velké vzdálenosti od [[Slunce]], spojováním zbytků po [[Kapalnění|kondenzaci]] [[Vznik a vývoj sluneční soustavy#Pramlhovina|sluneční mlhoviny]]. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat [[voda]] v pevném a nikoli [[plyn]]ném skupenství. [[planetka|Planetky]] vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svoji těkavou hmotu, se jimcí komet se [[sluneční vítr|slunečním větrem]]: když vysokoenergetické [[ion]]ty vletí do atmosféry komety, srážejí se s kometárními atomy a molekulami. Při takovéto srážce ionty zachytí jeden nebo více [[elektron]]ů, což vede k emisi rentgenového nebo ultrafialového fotonu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| url = http://www.kvi.nl/~bodewits
| vydavatel = Kernfysisch Versneller Instituut
| datum přístupu = 2008-12-14
}}</ref>
 
== Oběhové vlastnosti ==
[[Soubor:Comet Kohoutek orbit p391.svg|thumb|Oběžné dráhy [[Kohoutkova kometa|Kohoutkovy komety]] a Země znázorňující velkou [[excentricita dráhy|excentrickou]] oběžnou dráhu a rychlejší pohyb v blízkosti Slunce]]
Řádek 96 ⟶ 93:
[[Soubor:Newton Comet1680.jpg|thumb|[[Parabola (matematika)|Parabolická]] oběžná dráha komety z roku 1680 načrtnutá v [[Isaac Newton|Newtonových]] ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]'']]
 
I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co [[Johannes Kepler]] zjistil roku [[1609]], že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. [[Galileo Galilei]], ačkoli byl oddaným stoupencem [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]], odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru.▼
I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se [[Gottfried Kirch]] [[14. listopad]]u [[1680]]. Astronomové v celé Evropě sledovali její pohyb po obloze po několik měsíců. Ve svých ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]'' z roku [[1687]] [[Isaac Newton]] dokázal, že objekt pohybující se podle jeho [[Newtonův gravitační zákon|zákona]] o poklesu [[gravitace|gravitační síly]] se čtvercem vzdálenosti musí letět po jedné z [[kuželosečka|kuželoseček]], a demonstroval, jak ztotožnit dráhu komety po obloze s [[Parabola (matematika)|parabolickou]] oběžnou dráhou, přičemž použil kometu z roku 1680 jako příklad.
 
V roce [[1705]] [[Edmond Halley]] aplikoval Newtonovu metodu na 24 pozorování komet mezi lety 1337 a 1698. Zjistil, že tři z nich — komety z let 1531, 1607 a 1682 — mají velmi podobné [[elementy dráhy|dráhové elementy]] a byl dále schopný zdůvodnit malé rozdíly v jejich oběžných drahách na základě [[gravitace|gravitačního]] ovlivnění [[Jupiter (planeta)|Jupiterem]] a [[Saturn (planeta)|Saturnem]]. Nabyl přesvědčení, že tyto tři úkazy byly výskyty téže komety a předpověděl, že se objeví znovu někdy roku [[1758]] nebo [[1759]]. (Ještě před Halleyem [[Robert Hooke]] ztotožnil kometu z roku 1664 s další z roku 1618 a [[Giovanni Domenico Cassini]] vyslovil podezření o totožnosti komet z let 1577, 1665 a 1680. Oba se však mýlili.
 
Halleyova předpověď data návratu byla brzo upřesněná týmem tří [[Francie|fra]]
 
▲debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co [[Johannes Kepler]] zjistil roku [[1609]], že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. [[Galileo Galilei]], ačkoli byl oddaným stoupencem [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]], odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru.
 
První návrh, že Keplerovy zákony planetárních pohybů by měly platit i pro komety, předložil [[William Lower]] roku [[1610]]. V následujících desetiletích další astronomové včetně [[Pierre Petit (astronom)|Pierra Petita]], [[Giovanni Alfonso Borelli|Giovanniho Borelliho]], [[Adrien Auzout|Adriena Auzouta]], [[Robert Hooke|Roberta Hooka]] a [[Giovanni Domenico Cassini]]ho předkládali argumenty ve prospěch tvrzení, že se komety okolo Slunce pohybují po eliptických nebo parabolických drahách, zatímco jiní, jako například [[Christiaan Huygens]] a [[Johannes Hevelius]], podporovali hypotézu o přímém pohybu komet.
Řádek 162 ⟶ 153:
|[[1P/Halley]]||[[Vega 1]]||[[6. březen|6. března]] [[1986]]||8900 km
|-
|[[1P/Halley]]||[[Vega 2]]||[[9. březen|9. března]] [[1986]]||8030 km▼
|cus filipe
▲|[[Vega 2]]||[[9. březen|9. března]] [[1986]]||8030 km
|-
|[[1P/Halley]]||Giotto||[[13. březen|13. března]] [[1986]]||596 km
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kometa“