Duarte Pio z Braganzy: Porovnání verzí

Roku 1834 byl král [[Michal I. Portugalský|Michal I.]] (1802–1866) vypuzen do [[exil]]u. Ani on ani jeho potomci se však nevzdali nároku na portugalský trůn, čímž stali protikráli panující [[Marie II. Portugalská|královny Marie II.]] (1819–1853) resp. po ní vládnoucích panovníků ze [[Koburkové|sasko-kobursko-gothajské dynastie]]. Ke smíru mezi oběma znesvářenými liniemi rodu došlo roku [[1921]], mezitím však roku 1910 v Portugalsku proběhl vojenský puč a monarchie byla nahrazena autoritářskými republikami a poslední [[Seznam portugalských panovníků|portugalský král]] [[EmanuelManuel II. Portugalský|Emanuel II.]] (1889–1932) byl nucen žít v exilu v [[Spojené království|Anglii]]. Jelikož neměl Emanuel žádné potomky, určil za svého nástupce [[Duarte II. Nuno|Eduarda II. Nuna]] (1907–1976), vnuka krále Michala. Od roku [[1976]] je hlavou [[Braganzové|dynastie Braganzů]] jeho syn Duarte III. Pio, a tím pádem také teoretickým pretendentem trůnu, pokud by se Portugalsko stalo opět monarchií.