Enver Čolaković: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění+interní odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 8:
Na univerzitách v Bělehradě a Budapešti navštěvoval přednášky z matematiky a fyziky, ale studia nedokončil. Teprve až roku [[1962]] odpromoval na [[Univerzita v Záhřebu|Univerzitě v Záhřebu]], a to z historie.
Po vzniku fašistického [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislého státu Chorvatsko]] udržoval styky s [[ustašovci]], ale i levicovou opozicí (jeho blízkým přítelem byl komunistický aktivista a spisovatel [[Hamid Dizdar]]). Jeho román ''Legenda o Ali-pašovi'' roku 1943 získal cenu za nejlepší román [[Matice chorvatská|Matice chorvatské]], byť do tisku šel až následujícího roku. Oba jeho rodiče zemřeli během spojeneckého bombardování [[Sarajevo|Sarajeva]] roku [[1944]]. Krátce nato se přestěhoval do [[Záhřeb|Záhřebu]]. Mezi lety [[1944]] a [[1945]] pracoval jako kulturní atašé na velvyslanectví Nezávislého státu Chorvatsko v Maďarsku. Po zavedení komunistického režimu byl opakovaně krátce vězněn. Následně pracoval jako korektor v nakladatelství ''Nakladni zavod Hrvatske'', pak v letech [[1952]]–[[1954]] získal pozici redaktora v záhřebském Ústavu lexikografie. Poté se živil jako spisovatel na volné noze. V poválečné době na výjimky nesměl publikovat své díla, ve stejný čas rovněž intenzivně překládal z [[Maďarština|maďarštiny]] a [[Němčina|němčiny]], ale jeho překlady byly povětšinou odmítány. Většina jeho prací z této doby zůstala v rukopisu.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Hadžizukić|jméno=Dijana|titul=Enver Čolaković – zaboravljeni pripovjedač|periodikum=Godišnjak Bošnjačke kulturne zajednice Preporod|datum=2007|ročník=VII|číslo=7|strany=262–266|url=}}</ref> V době [[Chorvatské jaro|chorvatského jara]] na počátku 70. let je mu dovoleno znovu vystoupit z anonymity, znovu vyšel jeho román ''Legenda o Ali-paši'' (1970) a nově i rozsáhlý rozhovor v sarajevském časopisu ''Svijet'', po roce [[1972]] byl ale znovu v nemilosti.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Čolaković|jméno=Esad|titul=Prilog za biografiju Envera Čolakovića|periodikum=Behar|datum=2013|ročník=XXII|číslo=114|strany=4–11|url=}}</ref>
Roku [[1947]] se v [[Záhřeb|Záhřebu]] oženil s pianistkou Stellou Podvinec, s níž přivedl na svět syny Esada, manažera a vysokého funkcionáře stavovské organizace Hum-Croma v [[Chorvatsko|Chorvatsku]], a Zlatana (1955–2008), filologa a popularizátora díla svého otce. V chorvatské metropoli zemřel na srdeční zástavu.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Nametak|jméno=Alija|příjmení2=|jméno2=|titul=Sarajevski nekrologij|vydání=|vydavatel=Biblioteka Dani|místo=Sarajevo|rok=2004|počet stran=|strany=243–244|isbn=}}</ref>
== Dílo ==
|