Plichta ze Žerotína: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 3 lety
fix
(fix)
{{Citát|Rok tisící tří stý šestnáctý byl právě… V těch letech nám také pověst připomíná statečného muže Plichtu ze Žerotína. Ten opustil Čechy, odjel do dálavy, bil se v každém boji jako rytíř pravý. Ten římskému králi pomoh v každé srážce, králi anglickému často dělal strážce a zvítězil všude, kde se vojska střetla. Na hrdinstvích měl vždy největší podíl. Dvěstě let se lepší rytíř nenarodil..|[[Dalimilova kronika]]}}
 
=== Bitva u MūhldorfuMühldorfu ===
V [[Bitva u MūhldorfuMühldorfu|bitvě na rakousko-bavorském pomezí]] se utkala vojska [[Fridrich I. Habsburský|Fridricha I. Habsburského]], řečeného Sličný, a [[Ludvík IV. Bavor|Ludvíka Bavora]] z rodu [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]] a v boji se mělo rozhodnout o tom, který z obou rivalů bude králem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], protože v té době si na korunu činili nárok oba. Fridrich Habsburský shromažďoval své vojsko nedaleko vesničky [[Mühldorf]] na levém břehu řeky [[Inn]]. Kromě rytířů a ozbrojenců z alpských zemí mohl počítat i s podporou uherského krále [[Karel I. Robert|Karla Roberta]], který mu poskytl pětitisícovou posilu, jíž dominovala obávaná [[Kumáni|kumánská jízda]]. I přesto měl Ludvík Bavorský početní převahu. Jádro jeho vojska tvořily oddíly českého krále Jana, dále se k vojsku přidali dolnobavorský vévoda Jindřich, strýc Jana Lucemburského [[Balduin Lucemburský|Balduin]], slezský kníže [[Bernard Svídnický]] či norimberský purkrabí [[Fridrich IV. Hohenzollernský|Fridrich Hohenzollernský]].
 
Armáda se shromáždila u [[Pasov]]a a vyrazila k ležení habsburských sil. V tu chvíli už velitelé měli zprávy o tom, že Fridrichův bratr [[Leopold I. Habsburský|Leopold]] sbírá ve [[Švábsko|Švábsku]] vojsko a je pouhých pár dnů pochodu od Mühldorfu. Za této situace měl Ludvík Bavorský na výběr ze dvou možností: buď svést co nejrychleji bitvu ještě před Leopoldovým příchodem, anebo ustoupit. On sám se klonil spíše k druhé variantě, ale nakonec podlehl tlaku svých velitelů v čele s králem Janem. Zbývalo tedy donutit Fridricha Habsburského, aby sešikoval své muže a postavil se Bavorovu vojsku. Ten pochopitelně otálel, protože i on věděl, že se jeho bratr blíží a jako zkušenému vojákovi mu bylo jasné, že při současném rozložení sil je výsledek bitvy značně nejistý. A právě v tu chvíli vstupuje na scénu Plichta ze Žerotína. Toho král Jan pověřil, aby doručil Habsburkovi výzvu v bitvě. Král Jan věděl, že tváří v tvář proslulému turnajníkovi a válečníkovi Fridrich neodmítne, protože pak by se na něj evropské rytířstvo dívalo jako na zbabělce. A věděl to i Fridrich.