Enver Čolaković: Porovnání verzí

Na univerzitách v Bělehradě a Budapešti navštěvoval přednášky z matematiky a fyziky, ale studia nedokončil. Teprve až roku [[1962]] odpromoval na [[Univerzita v Záhřebu|Univerzitě v Záhřebu]], a to z historie.

Po vzniku fašistického [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislého státu Chorvatsko]] udržoval styky s [[ustašovci]], ale i levicovou opozicí. Jeho román Legenda o Ali-pašovi roku 1943 získal cenu za nejlepší román [[Matice chorvatská|Matice chorvatské]], byť do tisku šel až následujícího roku. Oba jeho rodiče zemřeli během spojeneckého bombardování [[Sarajevo|Sarajeva]] roku 1944. Krátce nato se přestěhoval do Záhřebu. Mezi lety [[1944]] a [[1945]] pracoval jako kulturní atašé na velvyslanectví Nezávislého státu Chorvatsko v Maďarsku. Po zavedení komunistického režimu byl opakovaně krátce vězněn. Následně pracoval jako korektor v nakladatelství ''Nakladni zavod Hrvatske'', pak v letech [[1952 a ]]–[[1954]] získal pozici redaktora v záhřebském Ústavu lexikografie. Poté se živil jako spisovatel na volné noze. V poválečné době na výjimky nesměl publikovat své díla, ve stejný čas rovněž intenzivně překládal z maďarštiny[[Maďarština|maďarštin]]<nowiki/>y a [[Němčina|němčiny]], ale jeho překlady byly povětšinou odmítány. Většina jeho prací z této doby zůstala v rukopisu.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Hadžizukić|jméno=Dijana|titul=Enver Čolaković – zaboravljeni pripovjedač|periodikum=Godišnjak Bošnjačke kulturne zajednice Preporod|datum=2007|ročník=VII|číslo=7|strany=262–266|url=}}</ref> V době [[Chorvatské jaro|chorvatského jara]] na počátku 70. let je mu dovoleno znovu vystoupit z anonymity, znovu vyšel jeho román Legenda o Ali-paši (1970) a nově i rozsáhlý rozhovor v sarajevském časopisu ''Svijet'', po roce [[1972]] jebyl ale znovu v nemilosti.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Čolaković|jméno=Esad|titul=Prilog za biografiju Envera Čolakovića|periodikum=Behar|datum=2013|ročník=XXII|číslo=114|strany=4–11|url=}}</ref>