Asasíni: Porovnání verzí

Mylně se předpokládá, že šlo pouze o společnost vrahů, ve skutečnosti šlo o svébytnou náboženskou sektu, která vycházela z [[Ší'itský islám|šiítské]] tradice islámu (šiíté tvoří a tvořili vždy ± 10% muslimského obyvatelstva){{zdroj?}}. Asasíni poté přijali i [[Ismá'ílíja|ismáílitskou]] tradici [[Fátimovský chalífát|Fátimovského chalífátu]] v Egyptě (to znamená, že se odštěpili od šiítů a stali se ismáílitskými šiíty). Nakonec přejali tradici [[imám]]a Nizára a stali se z nich tzv. „[[nizárijští ismáílité]]“ (tímto byla ideologická tvorba sekty zakončena). Předchozí složitý sloupec odštěpování souvisí s problémy v tehdejší šiítské společnosti, kdy různé klany a sekty uznávaly různé imámy. Proto konečný název „nizárijští ismáílité“ odpovídá uznávanému imámovi - Nizárovi, popravenému v [[Egypt]]ě roku [[1095]].

[[Soubor:Asabah2.jpg|thumb|left|200px|Umělecká podoba Hasana ibn Sabbaha, zakladatele sekty]]

Hasan se narodil na území starověké [[Persie]] (v [[Írán]]u ve městě Kumu nacházející se jihozápadně od [[Teherán]]u) kolem roku [[1055]]. Nejprve byl tradičním šiítou, ale časem se z něj stal ismáílita. Hasan nejprve putoval do [[Indie]] a [[Arabský poloostrov|Arábie]] s cílem nalézt „pravdu o smyslu života“, poté odcestoval do [[Fátimovský chalífát|fatimovského Egypta]], ovládaného ismáílitským režimem a kde probíhal spor mezi ismáílitskými imámy al-Mustansirem a Nizárem, ten však skončil Nizárovou smrtí (Hasan podporoval po celou dobu Nizára). Hasan skončil ve vězení, ale po údajném zázraku, kdy se před věznicí zřítil [[minaret]] (zlé znamení) byl Hasan propuštěn. Putoval zpět do rodné [[Persie]] s posláním podlomit tamější moc sunnitských muslimů. Za své sídlo si zvolil v pohoří [[Elborz]] u [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. Tam objevil útočiště v podobě slavné a nedobytné pevnosti [[Alamút]]. Hasan měl získat pevnost lstí, když nejprve posádku přesvědčil ke konverzi k ismáílitství, poté se jimi nechal propašovat do pevnosti. Když místní velitel zjistil, že nad pevností ztratil kontrolu, přikývl na Hasanovu nabídku zaplatit za ni 3 000 [[dinár]]ů. Tak měl Hasan získat jeden z nejimpozantnějších hradů středověku za 3 000 dinárů. Tyto události se datují do roku [[1090]] a znamenají počátek „asasinského státu“, který představoval síť hradů a pevností rozprostírající se od [[Írán]]u a [[Afghánistán]]u po [[Sýrie|Sýrii]]. Podle legendy nechal Hasan zbudovat na hradě Alamút překrásnou zahradu, kam odváděl asasínské bojovníky zmámené [[hašiš]]em (odtud pojmenování „hašašíni“) a tam jim namlouval, že vstoupili do ráje a že opět do něj vstoupí, pokud budou za něj bojovat a zemřou jako mučedníci. Z asasínů se tak měli stát nebojácní válečníci, kteří se pod příslibem ráje nebáli smrti a umírali s radostí pro svého vůdce. Hasan se jevil jako zbožný a asketický muž, nebo o tuto pověst alespoň usiloval, když měl údajně popravit i svého vlastního syna jen za to, že ho přistihl pít víno (pití alkoholu je pro muslimy zakázané, ale víno se v některých zemích toleruje). Hasan posiloval své pozice po celé Persii, z čehož většina spadala pod [[Seldžucká říše|Seldžuckou říši]]. Brzy se tedy stává trnem v oku místních vládců a v roce [[1092]] se sultán [[Malikšáh]] rozhodl vojenskou invazí asasíny zničit. Tehdy asasíni provedli svoji první politickou vraždu, když spáchali atentát na sunnitského učence Nizám al-Mulka. Hasan zemřel v roce [[1124]] a svou sektu zanechal v dobrém stavu.