Wikipedie

Meša Selimović: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
doplnění díla
doplnění+odkazy
Řádek 5:
== Život ==
 
Jeho otec Alija (?[[1882]]–[[1936]]) pocházel ze solidně zajištěné obchodnické rodiny z [[Hercegovina|hercegovské]] [[Bileća|Bileće]],. aleTen krátce po uzavření domluveného sňatku utekl z Hercegoviny ke vzdáleným příbuzným do severobosenské Tuzly, čímž svou ženu prakticky opustil a jeho rodina jí musela vyplatit odstupné. Z tohoto krátkodechého manželství se narodila dcera Hanumica, která pak vyrůstala s otcem. Roku [[1902]] si Alija vzal za ženu chudou a podstatně mladší tuzlanskou dívku Pašu, s níž přivedl na svět čtyři syny Šefkiju (–1944), Mehmeda (1910–1982), Muhameda a Teofika/Teufika a čtyři dcery Muliju (1908), Hasibu, Safiju (1916) a Fadilu (1922). Početná rodina kvůli otcovým hráčským a dalším poživačným zvykům postupně přišla téměř o veškerý majetek.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=UZ 100-GODIŠNICU ROĐENJA MEŠE SELIMOVIĆ: Čovjekoljublje kao ideološka i umjetnička odrednica|url=http://osvemu-pomalo.blogspot.cz/2011/05/uz-100-godisnicu-roenja-mese-selimovic.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>
 
Mehmed v rodném městě navštěvoval místní základní školu a gymnázium. Vysokou školu studoval vRoku [[Bělehrad1929]]ě, přesnějise [[srbochorvatština|srbochorvatskýzapsal jazyk]]na aPrávnickou literaturu nafakultu [[BělehradskáUniverzita univerzitav Bělehradě|UniverzitěUniverzity v Bělehradě]]., Odnásledujícího roku [[1935]]ale dona vypuknutívlastní válkyžádost v roce [[1941]] pracoval jako učitelpřešel na Reálném gymnáziu vFilozofickou Tuzlefakultu, kterékde odvystudoval rokuobor [[1989srbochorvatština|srbochorvatský jazyk]] nese jehoa jménoliteratura.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Popović|jméno=Radovan|příjmení2=|jméno2=|titul=115Život godinaMeše gimnazijeSelimovića|urlvydání=http://www.gmstz.stud.ba/gms.php|vydavatel=Beogradski izdavačko-grafički zavod|místo=Beograd|datum vydánírok=1988|datumpočet přístupustran=181|strany=17–19|isbn=27.08.2016}}</ref> Bělehradští spolužáci mu dali přezdívku Meša, kterou později užíval i jako literární pseudonym. ProfesorskouV jugoslávské metropoli našel útočiště a přístřeší v konviktu spolku [[Gajret|''Gajret'']]. Závěrečnou zkoušku složil 14.v květnabřeznu 1939[[1934]] z předmětů srbochorvatský jazyk, jugoslávská literatura, český jazyk, národní dějiny a ruský jazyk.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení=Popović|jméno=Radomir|příjmení2=|jméno2=|titul=UŽivot lancimaMeše 42 danaSelimovića|urlvydání=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279515-U-lancima-42-dana|vydavatel=Beogradski izdavačko-grafički zavod|místo=Beograd|datum vydánírok=1988|datumpočet přístupustran=181|strany=22|isbn=27.08.2016}}</ref>
 
Po dokončení školy se vríátil do Tuzly, kde se ucházel o místo učitele. Teprve až 9. dubna [[1935]] byl ministrem školství umístěn do měšťanské školy obchodního zaměření. Následně byl na podzim roku [[1936]] přeložen na reálné gymnázium (zde vyučoval předměty srbochorvatský jazyk a hygiena), kde setrval až do vypuknutí [[Dubnová válka (Jugoslávie)|války]] v roce [[1941]]. Toto gymnázium od roku [[1989]] nese jeho jméno.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=115 godina gimnazije|url=http://www.gmstz.stud.ba/gms.php|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref> Vedle toho honorárně vyučoval v tuzlanské medrese a cvičil v místním [[Sokol|Sokole]]. Profesorskou zkoušku Mehmed Selimović složil 14. května [[1939]].<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=U lancima 42 dana|url=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279515-U-lancima-42-dana|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>
 
Od začátku léta [[1941]] aktivně spolupracoval s komunistickými partyzány. Po odhalení místní stranické buňky v polovině roku [[1942]] v jeho rodném domě proběhla razie, načež byl s jedním bratrem a sestrou dvaačtyřicet dní ve vazbě a následně strávil dalších 80 dní ve vězení. Poté byl pro nedostatek důkazů společně s dalšími komunistickými sympatizanty propuštěn. V květnu [[1943]] odešel na partyzánské území.
 
Jako účastník komunistického [[jugoslávští partyzáni|partyzánského boje]] za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl v jugoslávské společnosti uznávanou osobností. Mezi [[jugoslávští partyzáni|partyzány]] od října [[1943]] působil jako [[politický komisař]] (nejprve Srebrenické oddílu, od prosince pak Tuzlanského oddílu) a následně od dubna [[1944]] coby pracovník [[Agitprop|agitpropu]]. A třebaže byl oddaným komunistou, jeho vztah k levicovému hnutí poškodil fakt, že jeho bratra Šefkiju, partyzánského důstojníka, v prosinci roku [[1944]] spolustraníci popravili za údajnou krádež nábytku.
 
V období [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|socialistické Jugoslávie]] nejprve žil v Bělehradě, kde se pracovně zdržoval od listopadu [[1944]], poté se roku [[1947]] přestěhoval do [[Sarajevo|Sarajeva]]. Jako spisovatel začal působit až v pozdních letech. Členem Spolku spisovatelů Bosny a Hercegoviny se stal roku [[1949]]. Své první dílo sepsal ve čtyřiceti letech, další pak v jednapadesáti. Od září [[1947]] vyučoval na Vyšší pedagogické škole, poté od roku [[1950]] tři léta učil na pozici docenta na Filozofické fakultě právě založené [[Univerzita v Sarajevu|Univerzity v Sarajevu]]. V roce [[1953]] u něj byly diagnostikovány příušnice a nějaký čas strávil v nemocnici. Krátce po uzdravení usiloval o post mimořádného profesora, ale neuspěl (ve výběrovém řízení uspěl Boško Novaković), načež byl zákulisními intrikami vyštván z univerzity. Následující čtyři roky s rodinou živořil na pokraji bídy, než roku [[1957]] získal práci honorárního dramaturga v sarajevském Národním divadle. RokuNa podzim roku [[19621961]] uspěl v konkurzu a stal se hlavním redaktorem uznávaného sarajevského nakladatelství ''Svjetlost''. Následujícího roku pak byl zvolen předsedou Spolku spisovatelů Bosny a Hercegoviny a v této pozici setrval až do roku [[1963]]. Roku [[1971]] získal čestný doktorát na [[Univerzita v Sarajevu|Univerzitě v Sarajevu]]. V červnu roku [[1972]] pak odešel do penze, v červnu [[1971]] přitom dostal první mrtvici, a o dvě léta později (konkrétně v březnu 1973) se přestěhoval do [[Bělehrad]]u, kde později zemřel.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Selimović|jméno=Meša|příjmení2=|jméno2=|titul=Sjećanja|vydání=|vydavatel=BIGZ|místo=Beograd|rok=1986|počet stran=270|strany=200–210|isbn=}}</ref> Na jeho rozhodnutí přestěhovat se do jugoslávské metropole měly podstatný vliv politické tlaky na jeho osoby, když dlouhodobě obhojoval postoje srbského spisovatele [[Dobrica Ćosić|Dobrici Ćosiće]], který po roce [[1968]] upadl v nemilost [[Svaz komunistů Jugoslávie|Svazu komunistů Jugoslávie]].
 
Jako spisovatel byl přijat do [[Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny]] (ANUBiH, dopisním členem od 1967) a [[SANU|Srbské akademie věd a umění]] (SANU, dopisním členem od 1968).
 
Roku 1943 se Meša oženil se Srbkou Desankou Đorđićovou, učitelkou tělesné výchovy v tuzlanském gymnáziu, s níž udržoval dlouhodobý intimní vztah. Sňatku delší čas bránila spisovatelova jinak liberální rodina, která odmítala přijmout mezi sebe „ženu volných mravů“, byť pocházela z dobrých poměrů. Do tohoto manželství se 22. června 1945 narodila dcera Slobodanka.<ref name=":0" /> V tu dobu již ale Meša udržoval blízký kontakt s Daroslavou (Darkou) (1923–1999), dcerou meziválečného jugoslávského generála Živorada Božiće (1885–1945). Tu potkal v Bělehradě začátkem léta 1945 a i navzdory manželským poutům na obou stranách s ní tajně založil novou domácnost. Na udání své dosud právoplatné manželky byl nato předveden před etickou komisi [[Komunistická strana Jugoslávie|Komunistické strany Jugoslávie]], která jej pro„kvůli „závadnéneupřímnosti chování“ke Straně a kvůli porušení proletářské morálky“ 16. srpna [[1947]] vyloučila ze svých řad (do strany byl znovu přijat 16. června [[1949]]). V témže roce mladý pár ukončil své předchozí závazky a uzavřel, nový sňatek uzavřeli až v březnu 1948. Krátce poté se novomanželé přestěhovali do [[Sarajevo|Sarajeva]], kde se pokoušeli začít nový život. Zprvu našli útočiště u malíře [[Ismet Mujezinović|Ismeta Mujezinoviće]]. V bosenskohercegovské metropoli se jim pak narodily dcery Maša (*1948, provdaná Momčilović) a Jesenka (*1949).<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Brat platio glavom|url=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279516-Brat-platio-glavom|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.8.2016}}</ref>
 
== Dílo ==
Řádek 36 ⟶ 38:
}}</ref>) se zabývá tematikou války a partyzánského boje, v jiných dílech ale rozebírá i témata víry (hlavně tedy [[islám]]u), života v časech [[Osmanská říše|osmanské říše]], či existence člověka jako takového. Jeho první práce přijala kritika rozporuplně, spíše odmítavě. Román ''[[Derviš a smrt]]'' (''Derviš i smrt'', 1966, česky 1969) patří k Selimovićovým nejvýznamnějším dílům<ref name="ISK1197"/>, vysvětluje nelehké podmínky života za dob turecké nadvlády a bývá často označován za metaforu tehdejšího jugoslávského režimu. Podobné struny<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pelikán | jméno = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Srbska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-671-0 | poznámka = Dále jen ''Dějiny Srbska'' | strany = 563}}</ref> se drží i román ''[[Tvrz (román)|Tvrz]]'' (''Tvrđava'', 1970, česky 1974), který pojednává o krutém životě válečného veterána v Bosně v období územních ztrát Turecka v 18. století. Selimovićova díla se velmi často drží psychologické roviny; hledají [[morálka|morální]] hodnoty, označují dobro a zlo a střet mezi nimi.{{chybí zdroj}} V rozpravě ''Pro i proti Vukovi'' (''Za i protiv Vuka'', 1967) se zabývá reformou [[srbština|srbštiny]], kterou v [[19. století]] navrhl [[Vuk Karadžić|Vuk Stefanović Karadžić]].
 
Za svoji tvorbu získal Selimović několik ocenění – prestižní cenu časopisu NIN (1967 za román Derviš a smrt) a řád [[AVNOJ]]e.<ref>[http://www.xs4all.nl/~eteia/kitabhana/Selimovic_Mehmed_Mesa/Biografija.html Životopis autora (bosensky)]</ref>
* ''Uvrijeđeni čovjek'' (Uražený člověk, Sarajevo 1947), povídka
* ''Prva četa'' (První rota, Zagreb 1950), novela
* ''Kuća na obali, ''Das Haus an der Küste'''' (Dům na pobřeží, 1954), scénář ke stejnojmennému jugoslávsko-německo-rakouskému filmu
* ''Tišine'' (Ticha, Sarajevo 1961, 1970, Beograd 1965), román, makedonsky: ''Tišini'' (Skopje 1965)
* ''Tuđa zemlja'' (Cizí země, Sarajevo 1962), novela
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Meša_Selimović“