Kázání na hoře: Porovnání verzí

'''Kázání na hoře''' či '''Horské kázání''' je [[Ježíš Kristus|Ježíšova]] řeč uvedená v 5. až 7. kapitole ''[[Evangelium podle Matouše|Matoušova evangelia]]''. Své jméno dostala podle prvních slov „Když [[Ježíš Kristus|Ježíš]] spatřil zástupy, vystoupil na horu … a učil je“ (Mt 5,1). Jde o mimořádně významnou pasáž [[Nový zákon|Nového zákona]], která obsahuje některé z nejznámějších a klíčových pasáží poselství Ježíše k lidem, na nichž stojí [[křesťanská etika]]. Na téma výkladu kázání na hoře byly napsány stovky knih a odborných pojednání. Podle tradice bylo kázání proneseno na dnešní [[hora Blahoslavenství|hoře Blahoslavenství]].

* R. A. Guelich uvádí<ref>R. A. Guelich: The Antitheses of Matthew v.21-48:Traditional or Redactional? NTS 22 [1975-76]:444-457</ref>, že tři ze šesti [[antiteze|antitezí]] v Mt5Mt 5,21-4821–48 pravděpodobně historický [[Historický Ježíš|Ježíš]] nikdy neřekl (a sice Mt 5,31-3231–32; 38-4238–42; 43-4743–47), protože tím by zrušil některá ustanovení [[Tóra|židovského zákona]], což je v rozporu s veršem Mt 5,17: "Nedomnívejte„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákona nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit."“ Na druhé straně D. A. Carson upozorňuje, že jiný Ježíšův výrok (Mt 10,34: "Nepřišel„Nepřišel jsem na zem uvést pokoj, ale meč".“) ukazuje na to, že [[antiteze]] nemusí být míněna v absolutním smyslu<ref>Carson, s.141-142: určitě nikdo netrvá na tom, že neexistuje rovina, na které [[Ježíš Kristus|Ježíš]] nepřináší pokoj -- viz např. Mt 5,9: "Blaze těm, kdo působí pokoj,

* D. J. Harrington upozorňuje na [[kontext]] kázání na hoře<ref>Harrington, s.107</ref>: [[Ježíš Kristus|Ježíš]] působil v [[Galilea|Galileji]] (Mt 4,12-2512–25), kde se nacházely "ztracené„ztracené ovce [[judaismus|judaismu]]"“ (Mt 10,5-75–7); a tak vlastně kázání na hoře nese [[judaismus]] lidem, kteří judaismus odmítli nebo jej ještě nepřijali. Na druhé straně např. z Mt 28,18-2018–20 je patrné, že Ježíšovo poselství je určeno všem (včetně stoupenců judaismu), tj. jedná se o pozvání do [[Království Boží|Božího království]] pro každého člověka.

* '''Mt 5,1-121–12''' -– '''[[Blahoslavenství]]''':

Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.“|Mt 5,1-111–11}}

: Ježíš v blahoslavenstvích říká, komu je [[království Boží]] určeno: těm, kteří si uvědomují svou duchovní chudobu, touží po lepším [[charakter]]u u sebe i u ostatních, přijali Boží [[milosrdenství]] a šíří je dál, jsou pro [[spravedlnost|spravedlivé jednání]] ochotni nést utrpení. Slova "pronásledování„pronásledování kvůli mně"mně“ (verš 11) ukazují na to, že Ježíš je v [[Boží království|Božím království]] klíčovou postavou.

* '''Mt 5,13-1613–16''': Ty, které pozval do [[království Boží|království]] a kteří jeho pozvání přijali, vyzývá [[Ježíš Kristus|Ježíš]], aby svým životem nesli zprávu o království dál.

* '''Mt 5,7-- až 7,12''': Ježíš vysvětluje vztah [[Starý Zákon|Starého zákona]] k [[Boží království|Božímu království]]: nepřišel Starý zákon zrušit, ale naplnit svým životem i učením (Mt 5,17); neruší starozákonní [[palestinský kánon|kánon]], ale nyní musí být [[Starý Zákon]] chápán skrze jeho osobu a skrze jeho výklad. V tomto smyslu některá starozákonní ustanovení zintenzivňuje (Mt 5,21-22 ...21–22: soudu podléhá nikoli jen úmyslné zabití, ale i nenávist vůči druhému člověku), jiná starozákonní nařízení ruší (Mt 5,31-32 ...31–32: praxi rozluky mimo případ smilstva; Mt 5,33-37 ...33–37: přísahu), a další potvrzuje v jejich normální platnosti (Mt 5,43 ...: pouze vyjasňuje přikázání lásky oproti nejasnému výkladu ve své době --– nikde ve Starém Zákoně totiž není řečeno "budeš„budeš nenávidět svého nepřítele"nepřítele“)<ref>Carson, s.141-145</ref>:

{{citát|Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.'‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.|Mt 5,43n. }}

: [[Ježíš Kristus|Ježíš]] uzavírá, že [[Starý Zákon]] ukazuje směrem, který může pro vstup do [[Boží království|Božího království]] naplnit jen požadavek dokonalosti (Mt 5,48). To je tak vysoký požadavek, že jej nenaplňují ani vysoce morální lidé té doby (Mt 5,20). Naopak, mnoho skutků zbožnosti je možné dělat pouze navenek --: dávání potřebným (6,1-41–4), [[modlitba|modlitbu]] (6,5-155–15) a [[půst]] (6,16-1816–18). Ježíš ukazuje rozdíl mezi činěním těchto věcí na odiv a jejich pravou podstatou.

: Říká, aby jeho posluchači nesoudili druhé, ale sami přijali jeho slova (7,1-61–6):

{{citát|Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?|Mt 7,1-31–3 }}

: Slibuje jim, že dostanou od Boha přístup do království i vše dobré, pokud o to budou stát (7,7-127–12). Závěrečnou větou této části je tzv. [[zlaté pravidlo]]:

* '''Mt 7,13-2913–29''' -– závěrečné výzvy: Ježíš vyzývá své posluchače, aby zvážili jeho slova a hledali cestu do [[Boží království|Božího království]] (Mt 7,13-1413–14). Varuje je před učiteli, kteří je do [[Boží království|království]] nedovedou (Mt 7,15-20 ...15–20: klíčovým znakem dobrého [[prorok]]a má být [[charakter]], který ve své řeči Ježíš právě vykreslil). Opět říká, že vstup do království nezáležíneleží ve slovech, ale ve [[spravedlnost|skutcích spravedlnosti]] a v [[charakter]]u člověka:

{{citát|„Ne každý, kdo mi říká 'Pane‚Pane, Pane'Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“|Mt 7,21}}

: Současně označuje sám sebe za [[poslední soud|soudce]], který bude rozhodovat o vstupu do [[Boží království|Božího království]] (Mt 7,22-2322–23). Uzavírá '''[[podobenství]]m o domu na skále''' (7,24–29), ze kterého je patrno, že kdyby jej jeho posluchači pouze vyslechli, ale neposlechli, tak klamou sami sebe.