Christine de Pisan: Porovnání verzí

Narodila se v rodině renomovaného lékaře a astrologa Thomase de Pizan (Tommaso di Benvenuto da Pizzano), který od roku [[1368]] působil na dvoře francouzského krále [[Karel V. Francouzský|Karla V.]]. Christine dostala na královském dvoře šlechtickou výchovu typickou pro její dobu a hluboké humanistické vzdělání. Její vybrané způsoby a umělecký talent se jí postaraly o obdiv současníků a mnohé nabídky k sňatku. V roce [[1379]] se provdala za Étienna de Castel, který působil na královském dvoře jako tajemník.

Štěstí a příznivé poměry pro Christine netrvaly dlouho. Král Karel v roce [[1380]] umřel a její manžel Étienne se ocitl bez stálého příjmu a oficiálního místa. V roce [[1385]] umřel Christinin otec Pizzano. O deset let později umřel i její manžel Etienne. Christine měla jen 26 let, když se ocitla sama s třemi dětmi. V tomto období čelila několika soudním procesům kvůli nesplaceným dluhům po zesnulém manželovi a trpěla hmotnou bídou. Přijala proto místo písařky na královském dvoře a začala skládat [[Lyrická poezie|lyrické]] skladby určené pro literární veřejnost. Její první dílo "Cent Ballades d'Amant et de Dame, Virelyas, Rondeaux" mělo velký literární úspěch. Hlavním tématem básní byl smutek vdovy a postavení autorky v nepřejícím prostředí. Svými zdařilými literárními díly si získala slávu a dosáhla ochrany mocných dvořanů, jakjako bylybyl [[Jan z Berry|Jean de Berry]] anebo vévoda [[Ludvík z Valois|Ludvík I. Orleánský]]. Kromě poezie psala i učené spisy filozofické, politické, právnické a dokonce vojenské.

Christine de Pisan se během svého života angažovala v boji za [[Ženská práva|práva žen]] a podporovala jejich působení v literatuře, ale i jejich větší roli ve společnosti. Hájila ženy před ideovými útoky, které byly časté zejména v literárních pracích tehdejších autorů. Tvořila ideovou a literární oponentku [[Jean de Meung|Jeanu de Meung]] a jeho dílu ''Román o růži'' (''Roman de la Rose''), nejznámějšíhocož bylo nejznámější a najkomentovanejšíhonejvíce komentované díladílo západní [[Evropa|Evropy]] v období [[Středověk|středověku]]. "Epistre au Dieu d'Amour" (List bohu lásky) a Dit de la Rose (Slovo o růži), kritika druhé části Románu o růži od Jeana de Meung, je jakýmsi manifestem za ženská práva a je považován za základní kámen feministického hnutí. Získala v tomto sporu podporu učenců jako byl [[Jean Gerson|Jean de Gerson]] nebo [[Eustache Deschamps|Eustacha Deschampse]].