Jaroslav Vrchlický: Porovnání verzí

'''Jaroslav Vrchlický''' (vlastním jménem ''Emil Jakub Frida''), ([[17.Emilius únor]]aJakob [[1853]] [[Louny]]Frida)'')<ref name="matrika">[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-739d&scan=69#scan69 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref>, ([[17. únor]]a [[1853]] [[Louny]]<ref name="matrika"></ref> – [[9. září]] [[1912]] [[Domažlice]]<ref name="matrikaZ">[http://www.portafontium.cz/iipimage/30061380/domazlice-86_3050-z?x=30&y=449&w=685&h=250 Matriční záznam o úmrtí a pohřbu]</ref>) byl [[Česko|český]] [[spisovatel]], [[básník]], [[dramatik]] a [[překladatel]].

Narodil se v domě čpč. p. 103 v Lounech jako syn Jakuba Fridy a jeho manželky Marie, rozené Kolářové. Asi po roce se rodiče odstěhovali do [[Slaný|Slaného]] a Emil Frida žil do deseti let u svého strýce, faráře Antonína Koláře v [[Ovčáry (okres Kolín)|Ovčárech]] u [[Kolín]]a. Zde navštěvoval první ročníky obecné školy (1857–1861), do hlavní (měšťanské) školy chodil krátce v [[Kolín]]ě v letech 1861–1862. Gymnázium studoval ve [[Gymnázium Slaný|Slaném]] od roku [[1862]], kde byl jeho spolužákem [[Václav Beneš Třebízský]], dále v [[Praha|Praze]] a v roce 1872 maturoval v [[Klatovy|Klatovech]].

Veden strýcovým příkladem vstoupil Vrchlický po maturitě do pražského [[Arcibiskupský seminář v Praze|Arcibiskupského semináře]]. V roce [[1873]] ale přestoupil na filozofickou fakultu [[Univerzita Karlova|Karlo-Ferdinandovy univerzity]] v [[Praha|Praze]], kde studoval dějepis, filozofii a románskou filologii. V době studií učil češtinu francouzského historika [[Ernest Denis|Ernesta Denise]], který mu zprostředkoval první kontakty s francouzskou kulturou. První literární práce mu k tisku zprostředkovala redaktorka [[Sofie Podlipská]], do níž se Vrchlický podle dochované korespondence zamiloval. Podlipská byla o dvacet let starší a moudře mu k životnímu vztahu i sňatku nabídla svou, tehdy patnáctiletou, dceru Ludmilu.

Od roku [[1875]] působil jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny [[Montecuccoli-Laderchi]] nejprve v [[Merano|Meranu]] nad [[Panaro|Panarem]] u [[Modena|Modeny]], později v [[Livorno|Livornu]]. Po návratu krátce působil na učitelském ústavu v Praze v Panské ulici, vyučování ho však nebavilo. Na přímluvu hraběte Montecucoliho u [[Leopold Lev Thun-Hohenstein|Leopolda Lva Thuna-Hohensteina]] byl roku [[1877]] jmenován tajemníkem na pražské [[Česká polytechnika|české polytechnice]], později se stal profesorem moderních věd a získal [[čestný doktorát]].

V roce [[1901]] jej, spolu s [[Antonín Dvořák|Antonínem Dvořákem]], rakouský císař [[František Josef I.]] povýšil do [[šlechticŠlechta|šlechtického]]kého stavu a jmenoval jej členem [[Panská sněmovna říšské rady|Panské sněmovny říšské rady]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Vrchlický zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v [[Padova|Padově]], členem Polské společnosti [[tovaryšstva polského]] v [[Paříž]]i a také [[čestné občanství|čestným občanem]] mnoha českých měst. Roku 1893 byl jmenován profesorem evropské literatury na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]]. Byl také členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] (jmenován císařem [[20. duben|20. dubna]] [[1890]]).<ref>{{Citace monografie

** ''[[Selské ballady]]'' – po formální stránce jednoduché a melodické básně, vykazující návaznost na českou lidovou píseň, snaha o vytvoření selské epiky, většinou na základě nevolnické bídy v 17. a&nbsp;18.&nbsp;století a příběhů lidových hrdinů této doby ([[Jan Kozina|Jan Sladký Kozina]], [[Matyáš Ulický]] a jiní), časté jsou naturalistické až drastické popisy vrchnostenské krutosti (např. básně ''Ballada vánoční'', ''Matyáš Ulický'') a naopak výjevy dostli brutální msty poddaných (např. báseň ''Selské kázání'' a zvláště ''Lorecký ze Lkouše''). Básně jsou historicky málo přesné, autor si historické události upravuje a interpretuje po svém.