Srbština: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava faktografie+interní odkazy+překlady do češtiny značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 15:
[[Srbsko]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Černá Hora]], uznávána jako jazyk menšiny v [[Makedonie|Makedonii]]
|regulátor=
Matice srbská
|ISO6391=sr
|ISO6392B=scc
Řádek 29:
Spisovný srbský jazyk je založen na [[Štokavské nářečí|štokavském nářečí]] [[Srbochorvatština|srbochorvatštiny]], a rozlišují se východní (ekavská) a západní (ijekavská) varianta.
* [[ekavština]] (jat se vyslovuje jako ''e/é'') – používá se pouze v Srbsku, kde je z velké míry převažující výslovnost (Bělehrad, Vojvodina, Kosovo, východní, centrální a jižní Srbsko).
* [[jekavština]] (jat se vyslovuje jako ''i/je/ě'') – jediná výslovnost v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Chorvatsku, v Srbsku pouze ve západní části (pořád ustupuje pod vlivem médií)
== Rozšíření ==
Řádek 55:
{{Podrobně|Historický vývoj srbštiny}}
Nejstarší [[srbská literatura]] pochází ze [[středověk]]u a patří do ní taková díla jako ''
Koncem [[15. století]] bylo Srbsko dobyto [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a po příštích 345 let nebylo moc příležitostí pro sekulární psanou tvorbu. Konzervoval se tak do jisté míry středověký stav. Přesto z té doby pocházejí některá nejlepší srbská díla. Nejdůležitější je srbská epická poezie. Je známo, že [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethe]] se učil srbsky, aby si mohl číst srbské eposy v originále. Hlavním útočištěm psaného jazyka v té době byly kláštery, ty se však držely církevní [[Staroslověnština|staroslověnštiny]]. Šířila se také lidová slovesnost a vznikaly různé ústně předávané příběhy a mýty.
Ve středověku došlo k několika změnám, na základě kterých se srbský jazyk odchýlil od ostatních slovanských. Podobně jako i v jiných jazycích se například
[[Soubor:Vuk Karadzic Kriehuber cropped.jpg|left|thumb|Vuk Karadžić, reformátor jazyka]]
Řádek 66:
Koncem [[18. století]] se psaný jazyk již značně vzdaloval od hovorového. V oblastech, které byly obývané Srby, navíc dominovala [[němčina]] a tendence pro podporu srbského jazyka byly velmi malé. Politicky se začalo angažovat [[Rusko]], odkud se pašovaly náboženské knihy. V atmosféře, kdy bylo Rusko považované za patrona všech Slovanů a rozvíjejícího se [[panslavismus|panslavismu]] začala [[ruština]] nabývat na významu. Jednalo se ale jen o krátkodobý jev, neboť i ruský jazyk byl obyvatelům Srbska velmi vzdálen, stejně jako němčina ale i [[staroslověnština]]. Vznikl proto jazyk [[slavenosrbský jazyk|slavenosrbský]], který se pokoušel integrovat všechny tři části. Nebyl však důsledně zkonstruován a mnohé při psaní textu v něm záviselo na autorovi. Ve slavenosrbském jazyce tak začaly postupem času převažovat hlavně lidové prvky.
Počátkem [[19. století]] [[Vuk Stefanović Karadžić|Vuk Karadžić]] reformoval srbskou [[Cyrilice|cyrilici]] na fonetickém principu ''piš, jak mluvíš, a čti, jak je napsáno'' (podle zásady známé v srbštině jako ''
| příjmení = Milošević
| jméno = Miloš
Řádek 90:
| strany = 9
| jazyk = srbština
}}</ref> (protože mnohé z řečtiny přijaté výrazy byly nyní odstraňovány), ale i řada literátů - z nichž byl nejznámější tehdejší jihouherský spisovatel [[Milovan Vidaković]]. V druhé polovině [[19. století]]
Během [[20. století]] byla srbština považována za východní větev [[srbochorvatština|srbochorvatského jazyka]], který se snažil efektivním způsobem využít blízkosti Srbů a Chorvatů a jejich jazyků, které jsou oba v moderní podobě založené na [[štokavské nářečí|štokavském nářečí]]. Po roce [[1990]] se však v souvislosti s politickými událostmi kodifikovaly oba jazyky odděleně jako srbský a chorvatský. Odpadla tak potřeba řešit mnohé věci unikátním způsobem; připouštěním značného množství synonym (pro chorvatskou i srbskou verzi). V Srbsku začala přirozeně dominovat [[ekavština]], která však v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]] používána nikdy nebyla, avšak v souvislosti s událostmi poloviny 90. let začala mírně pronikat i tam.
Řádek 114:
| strany = 18
| jazyk = čeština
}}</ref> Dochází k časté asimilaci (pod + pisati → potpisati), nebo odstraňování jednotlivých hlásek pro zjednodušení výslovnosti (bez + šuma → bešumni). Vypadává skupina -stn- a některé jí podobné (rastao → rasla, mesto → mesni). Kromě toho se také často využívá
| příjmení = Sedláček
| jméno = Jan
Řádek 126:
| strany = 20
| jazyk = čeština
}}</ref>, které odděluje složitější shluky hlásek a umožňuje tak opět zjednodušit výslovnost. Toto vkladné
Pro tvary [[infinitiv]]u se používá tzv. [[dakanje]], tedy tvar s určitou osobou spojený se slovem
== Abeceda a výslovnost ==
Řádek 162:
Srbská slovní zásoba je původem z různých zdrojů. Původní staroslovanská slova, která má srbština společná třeba s dnešní [[čeština|češtinou]] a [[ruština|ruštinou]], doplnila v pozdějších dobách i výraziva jiná. Srbský jazyk byl dlouho ovlivněn nadvládou [[Osmanská říše|Osmanské říše]], během které se do jazyka rozšířily tzv. [[turcizmus|turcismy]], tedy přejímky hlavně v oblasti gastronomie, armády, vlastnictví majetku či státní správy. Jakmile byl turecký prvek odstraněn, začaly pronikat vlivy jiné, například [[němčina|německé]] či [[ruština|ruské]]. V moderní době přicházejí do srbského jazyka slova mezinárodního charakteru, hlavně z [[angličtina|angličtiny]]. Tato slova však nezdomácňují tak rychle, jako je tomu v jiných jazycích,{{Doplňte zdroj}} byť na první pohled je možné vidět jisté zdání, které vytváří hlavně fonetický přepis. Ve skloňování slova zůstávají celá (''metro'', genitiv ''metroa''), někdy se neskloňují vůbec.
Dvě srbská slova se rozšířila do mnoha dalších jazyků: ''vampýr'' (
== Vzorový text ==
| |||