Carl Linné: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 37.48.34.9 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Horst
mBez shrnutí editace
Řádek 11:
Měl se vlastně jmenovat Bengtson, jako jeho otec Nils Bengtson. U Bengtsonů však bylo tradicí, že v každé generaci se jeden ze synů věnoval pastorační práci – kněžství. Šlo o starý selský rod, na jehož usedlosti měli staletou lípu a ten ze synů, který se stal knězem, si podle této lípy zvolil nové příjmení. Otec Karla přijal jméno Linnéus, zkráceně Linné. Kdyby toho nebylo, možná bychom psali místo Rosa alba Linnéus – Rosa alba Bengtson.
 
Už jako čtyřletý chlapec uměl malý Karel skoro všechny rostliny v okolí pojmenovat a řadu z nich pěstoval na otcově zahradě, včetně různých plevelů tak dlouho, až mu to otec musel zakázat. Je také zaznamenáno, že „nebylo-li malého křiklouna čím uspokojit, potřebovala jeho matka jen bylinu do ruky mu dáti, načež vždycky se utajil“. Ve škole prospíval jen v oborech, které ho těšily. Rétorika, morálka, metafyzika, teologie, řečtina, hebrejština byly předměty, z nichž propadal, zatímco nejlepší ze třídy byl v matematice a fyzice. Jazyky mu obecně nešly. Nenaučil se přes pozdější delší pobyty ani anglicky, ani holandskynizozemsky, nemluvil ani německy a vedle švédštiny užíval ponejvíce latiny, ale ani s tou to nebylo slavné. Údajně prohlásil: moje latina asi nemá valné ceny, ale raději snesu tři pohlavky od gramatiků nežli jeden od přírody. Po dvou letech gymnázia bylo jeho otci navrženo, aby ho ze studií vzal a dal vyučit nějakému řemeslu. Stalo se a Karel putoval do učení k místnímu ševci. Protože při této akci jeho otec onemocněl, zastavil se u místního fyzika (čili lékaře) Rotmanna pro nějaký lék a postěžoval si na synka. Rotmann ovšem na tamním gymnáziu učil a znal Linného. Otci ševcovství rozmluvil, Karla si vzal k sobě a soukromě ho připravoval ke studiu na univerzitě. Dá se tedy říci, že právě tento Rotmann Linného objevil.
 
Na univerzitní studium v [[Lund]]u neměl Linné dost finančních prostředků. Opět zasáhla náhoda. Na Rotmannovu přímluvu jej k sobě na byt a stravu vzal lékař a profesor doktor Stobe. Ten, poznav Linného nadání a schopnosti, brzy mu chtěl dokonce předat část své lékařské klientely (Linné právě začal studovat), ale protože švédská medicína se v té době odehrávala výhradně korespondenčně, brzy zjistil, že „jinochova ruka nalezena jest příliš nesličnou“, a s nevrlostí musel přestat již na prvním pokuse – Linného rukopis byl málo čitelný.