Jaroměř: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Pořadí šablon
mBez shrnutí editace
Řádek 54:
Do Jaroměře přijel z blízkého Josefova, kde ráno provedl spolu s legionářskými generály Stanislavem Čečkem a Janem Syrovým přehlídku vojenské posádky. Návštěva byla zachycena na filmový pás.
 
Německé jednotky se před koncem druhé světové války začaly v Jaroměři opevňovat, ale přišla německá kapitulace. Po ní byla Jaroměř a Jaroměřsko osvobozeno zejména ve čtvrtek 10. května 1945 dopoledne vozatajskými, jízdními a motorizovanými jednotkami I. ukrajinského frontu maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]], svazky levokřídelní 59. armády generál-poručíkagenerálporučíka I. T. Korovnikova, které se pak v Jaroměři spojily s 21. armádou generál-poručíkagenerálporučíka D. S. Guseva. Na Jaroměřské radnici byl přijat podplukovník Fajanc, který byl prvním styčným sovětským důstojníkem, zapsaným v kronice města Jaroměře.
 
V roce [[1948]] byl Josefov sloučen s Jaroměří. Protože josefovská pevnost ztratila svůj vojenský význam, byl Josefov poznamenán stagnací provázenou trvalým úbytkem obyvatel. Po okupaci [[Československo|Československa]] [[Sovětský svaz|sovětskými]] vojsky v roce [[1968]] byla zdejší vojenská nemocnice zabrána natrvalo okupačními vojsky a v Josefově byla ubytována silná vojenská posádka. To vše vedlo k značné devastaci této místní části a tento neblahý vliv je zde mnohdy patrný dodnes. Dokumentuje to například skutečnost, že Josefov byl vybrán pro natáčení českého filmu [[Musíme si pomáhat]], který se odehrává na konci [[Druhá světová válka|II. světové války]].