Flamenco: Porovnání verzí

Dělí se na '''flamenco jondo''' (vážné, hluboké), '''flamenco chico''' (lehké) a '''flamenco intermedio''' (střední) a zahrnuje řadu tanců, počínaje vesnickými [[Sevillanas]] přes [[Alegría|Alegríu]], [[Bulería|Buleríu]], [[Tangos]], [[Soléá]] atd. Hlavními disciplínami jsou [[zpěv]], [[tanec]], hra na [[kytara|kytaru]] a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra na [[cajón]] (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo. Pojem ''duende'', používaný pro nejvyšší extázi ve flamenkovém smyslu, znamená syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností.

''Flamenco (cante, toque, baile) jondo'' se dá přeložit jako „hluboké flamenco“. Je vážné, melancholické s důrazem na nejhlubší emoce. Řadí se sem:

''Cante (toque, baile) chico'' je živější než cante jondo. Dalo by se také charakterizovat jako veselé, rozpustilé, smyslné, něžné, poetické a eroticky laděné. Často není dobře provedeno – je příliš hlučné a divoké. Což je chyba, protože v tomto případě není vhodné upřednostňovat rozjásanost před důstojností.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pohren | jméno = Donn E | odkaz na autora = Donn Pohren | titul = The Art of flamenco | překladatelé = | vydavatel = The Bold Strummer Ltd. | místo = | rok = 2005 | strany = 59–60 | poznámka = | jazyk = anglicky | isbn = 0-933224-02-8}}</ref> Patří sem tyto styly:

[[Kategorie:Flamenco| ]]