Beleriand: Porovnání verzí

'''Beleriand''' je země nacházející se ve fiktivním světě [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkiena]]. Jako Beleriand bývají v [[První věk|prvním věku]] označovány rozlehlé země nacházející se severozápadně od pohoří [[Ered Luin]], ačkoliv původně byl tento název užíván pouze pro oblast kolem [[Balarská zátoka|Balarské zátoky]].<ref name="Tolkien (1992), 252">[[John Ronald Reuel Tolkien|Tolkien, John Ronald Reuel]]. ''Silmarillion'' Praha: 1992. [dále jen Tolkien (1992)]. Str. 252.</ref>

Beleriand jako první osídlili [[Elfové (Středozem)|elfové]], kteří zde zůstali při [[Velká pouť elfů|velkém putování elfů]]. Později dorazili do zemí Beleriandu též [[Trpaslíci (Středozem)|trpaslíci]] následovaní [[Noldor]]skými vyhnanci a [[Lidé (Středozem)|lidmi]]. Říše elfů a lidí vytvořené v Beleriandu se po celý první věk bránily v mnoha [[Beleriandské války|válkách]] náporům prvního [[Temný pán|Temného pána]] [[Morgoth]]a. Rozhodujícím střetnutím se stala [[válka hněvu]], v níž byl Morgoth definitivně poražen. Při tomto boji však došlo ke zničení a rozervání Beleriandu, který byl téměř celý zatopen mořem, čímž skončil první věk.

Země Beleriandu se v prvním věku nacházely jižně od hor [[Ered Wethrin]], [[Ered Gorgoroth]] a Maedhrosovy marky, které je ze severu oddělovaly od chladné země [[Hithlum]], vysočiny [[Dorthonion]] a prázdné planiny [[Lothlann]]. Za nimi se rozprostírala travnatá pláň [[Ard-galen]], která byla po [[Bitva náhlého plamene|Dagor Bragollachu]] známá jako [[Anfauglith]]. Přes pláně Ard-galenu shlížely na jižní země štíty [[Thangorodrim]] tyčící se nad [[Angband]]em, pevností prvního [[Temný pán|Temného pána]] [[Morgoth]]a. Na východě tvořilo hranici mezi Beleriandem a Eriadorem pohoří [[Ered Luin]] a jeho západní břehy omývalo Velké moře, [[Belegaer]].<ref name="Tolkien (1992), 252"></ref>

Elwë se jednoho dne při pátrání po svém příteli [[Finwë]]m ztratil v hustém lese [[Nan Elmoth]]u. Místo přítele v lese objevil [[Maiar|Maiu]] [[Melian]], do které se okamžitě zamiloval a zcela zapomněl na svou cestu na západ, neboť v její tváři viděl světlo [[Aman (Tolkien)|Amanu]].<ref>Tolkien (1992). Str. 44.</ref> Panování nad Elwëho lidem se ujal jeho mladší bratr [[Olwë]], který následoval Vanyar a Noldor a byl i se svým lidem [[Ulmo|Ulmem]] přetažen na ostrově na druhou stranu moře, kde také oni spatřili světlo [[Dva valinorské stromy|Dvou stromů]].

Mnozí z Teleri však neodpluli a zůstali v Beleriandu. Ty z nich které k tomu aby zůstali přemluvil [[Ossë]], zůstali na pobřeží a byli známi jako [[Falathrim]], elfové z pobřežního Falasu. Ve vnitrozemí Beleriandu však zůstali také přátelé a příbuzní Elwëho, kteří po něm stále pátrali a nestihli tak odjet spolu s Olwëm přes moře. Elwë, který nakonec procitnul a vyšel z lesa, shromáždil kolem sebe zbývající Teleri a společně vytvořili v lesích Region a Neldoreth říši Doriath. Moc krále Elwëho, známého jako [[Elu Thingol]], uznávali všichni [[Eldar]] žijící v Beleriandu.<ref name="rfr1">Tolkien (1992). Str. 47.</ref>

Za dnů Melkorova zajetí přešli do Beleriandu přes Modré hory také první trpaslíci. Jednalo se o tzv. [[Drobní trpaslíci|Drobné trpaslíky]], kteří byli v pradávných dnech zapuzeni z trpasličích měst na východě, načež se zmenšili vzrůstem i zručností. Sindar netušíc o koho se jedná, tyto trpaslíky nejprve dlouho lovili a zabíjeli. Teprve když Ered Luin překročili také trpaslíci z měst Belegostu a Nogrodu a elfové poznali, že se jedná o mluvící a inteligentní bytosti, navázali s trpaslíky přátelštější vztahy.<ref>Tolkien (1992). Str. 161.</ref>

Do Beleriandu nakonec přes Modré hory dorazil také zástup zatoulaných [[Nandor]] vedený [[Lenwëho]] synem [[Denethor (První věk)|Denethorem]]. Doriathský král Thingol Denethora přijal a dovolil mu se svým lidem usadit se v Ossiriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 75.</ref>

Brzy po Morgothově návratu do Středozemě zaútočily na Doriathské království hordy [[Skřeti (Středozem)|skřetů]]. Král Thingol se však dík trpasličím zbraním a pomoci Ossiriandských elfů s vypětím všech sil ubránil a východní část Morgothova vojska v [[První bitva Beleriandských válek|první bitvě Beleriandských válek]] porazil. V boji zahynul pán Nandor Denethor a většina jeho mužů. Ossiriandští elfové, kterým se začalo říkat [[Laiquendi]], se vrátili do své země a od těch časů již nikdy otevřeně nevyšli do války. Círdan a jeho lid byl přesilou zatlačen za hradby svých přístavů.<ref>Tolkien (1992). Str. 76-77.</ref>

Situaci tehdy náhle změnil nečekaný příchod Noldor vyhnaných z Amanu, kteří překročili úžinu [[Helcaraxë]] a opět stanuli ve Středozemi. Morgoth proti nim vyslal svá vojska a rozhořela se bitva [[Dagor-nuin-Giliath]]. Noldor tehdy za prvního východu Slunce skřety rozdrtili a vytlačili přitom sluhy Temného pána ze zemí Beleriandu. Po bitvě založili vítězní vůdcové Noldor svá království v Beleriandu a v severních vysočinách jako hráz mezi zeměmi Eldar a Angbandem. Největším královstvím Noldor se stala země Hithlum v níž sídlil jejich Velekrál [[Fingolfin]] a jeho nejstarší syn [[Fingon]]. Fingonův mladší bratr [[Turgon]], který nějaký čas sídlil ve Vinyamaru, později založil skryté království [[Gondolin]]. [[Finarfin]]ovi synové [[Angrod]] a [[Aegnor]] se svým lidem žili v Dorthonionu a jejich bratr [[Finrod]] vystavěl věž [[Minas Tirith]] na ostrově [[Tol Sirion]], z níž střežil Sirionský průsmyk. [[Fëanor]]ovi synové [[Celegorm]] s [[Curufin]]em sídlili v [[Himlad]]u odkud zabezpečovali Aglonský průsmyk, [[Caranthir]] žil v [[Thargelion]]u a [[Maedhros]] s [[Maglor]]em bránili průchod mezi Lothlannem a východním Beleriandem.

V roce 60 [[První věk|prvního věku]] rozdrtili Eldar Morgothova vojska v Slavné bitvě, [[Dagor Aglareb]], po které následovalo 400 let [[Obležení Angbandu]], ostražitého míru, za kterého Temný pán zbrojil a omezil se pouze na ojedinělé výpady. Mír přinesl zemím Beleriandu velký rozkvět a jeho říše v tom čase bohatly.<ref>Tolkien (1992). Str. 92.</ref> Noldorští tehdy vystavěli svá tajná města [[Gondolin]] a [[Nargothrond]]. Za časů obležení Angbandu přišli do Beleriandu z východu první lidé. Většina z Edain záhy vstoupila do služeb knížat Eldar a připojila se k jejich válce s Temným pánem.

Po porážce Dagor Bragollachu přešli Ered Luin první zástupy Černých mužů z východu vedení svými pány [[Bór (Středozem)|Bórem]] a [[Ulfang]]em, kteří se usadili ve východním Beleriandu.<ref>Tolkien (1992). Str. 124.</ref> Mnozí z nich se ukázali jako nevěrní v páté velké bitvě Beleriandských válek, kdy byla [[Maedhrosova unie]] Morgothovými sluhy i díky zradě Ulfangových synů [[Nirnaeth Arnoediad|rozprášena]] na pláni Anfauglith.

Po tomto triumfu obsadil Temný pán Hithlum, východní marku a jeho vojska postupně zničila Falas i skryté říše [[Nargothrond]] a [[Gondolin]]. Království Doriath zaniknulo poté, co bylo vypleněno trpaslíky a vzápětí Noldor toužícími po spojených klenotech Nauglamíru a Silmarilu. Přeživší Eldar a Edain se skryly u ústí Sirionu v zemi [[Arvernien]] a na ostrově Balar, kde přežili díky moci Ulma. Fëanorovi synové kvůli své přísaze a touze získat otcovy Silmarily přístavy napadnou a dojde k poslednímu vraždění rodných. Klenoty však nezískají neboť [[Elwing]] a [[Eärendil]]ovi se i se Silmarilem podaří odplout na moře.

Přístavní země Falas se rozkládala na západním pobřeží Beleriandu, jižně od Nevrastu a severozápadně od Arvernienu. Falasem do moře Belegaeru protékaly řeky [[Brithon]] a [[Nenning]]. Prvními obyvateli této země se stala část [[Teleri]], kteří si zamilovali moře a [[Ossë]] je přesvědčil, aby zanechali putování na západ a zůstali ve Středozemi. Jejich pánem se stal [[Círdan]], díky Ossëmu se stali prvními staviteli lodí ve Středozemi a navýzali se '''Falathrim''' ''elfové z Falasu''. Nejvýznamnějšími městy Falasu se staly Círdanovy opevněné přístavy '''Brithobmar''' a '''Eglarest''' vystavěné u ústí řek Brithonu a Nenningu.<ref name="rfr1" /> Elfové Falasu respektovali autoritu doriathského krále Thingola a dobré styky udržovali rovněž s Noldor, kteří pod vedením [[Finrod Felagund|Finroda Felagunda]] zbudovali na východ od Falasu svou říši [[Nargothrond]]. Nargothrondští sousedé pomohli Falathrim opevnit jejich přístavy a na obranu proti možnému Morgothovu útoku z moře nechal Finrod zbudovat na pobřeží věž '''Barad Nimras'''.<ref name="Tolkien (1992), 95"></ref> Morgothova vojska ohrožovala Falas již v [[První bitva Beleriandských válek|první bitvě beleriandských válek]], avšak dobýt oba přístavy se skřetům podařilo teprve po [[Nirnaeth Arnoediad|bitvě nespočetných slz]]. Zbytek přeživších Falathrim uprchl díky jejich rychlím lodím, načež pod vedením Círdana zřídili útočiště pro uprchlíky na ostrově [[Balar]] a v ústí [[Sirion]]u.<ref>Tolkien (1992). Str. 155.</ref> Opuštěný Falas se stejně jako zbytek Beleriandu potopil při zkáze na konci prvního věku.

Hilmad čili ''Chladná země'' byl kraj nacházející se jižně od Aglonského průsmyku mezi řekami Arosem a Celonem. Obývali ji Fëanorovi synové Celegorm a Curufin se svým lidem, kteří průsmyk nazývaný Brána Doriathu střežili proti Morgothovi.<ref name="Tolkien (1992), 97" /> V Dagor Bragollachu dobyli armády Temného pána Aglon a Celegorm s Curufinem byli nuceni ze své země uprchnout. Himlad ležící na hranicích Doriathu tak zůstal opuštěný až do zkázy celého Beleriandu.

=== Maglorova brána ===

Nan-tathren, ''Vrbové údolí'' či ''Vrbová země'' bylo krajinou v jihozápadním Beleriandu, v místě soutoku Sirionu s Narogem. Až do porážky v bitvě nespočetných slz zde nežilo mnoho obyvatel.<ref name="Tolkien (1992), 95" /> Po pádu Gondolinu sem podél Sirionu přivedl přeživší Tuor, syn Huorův. Po krátkém zotavení však rychle pokračovali dál až dorazili k pobřeží, kde se usadili.

=== Nargothrondská říše ===

Království Nargothrond, nacházející se v západním Beleriandu, bylo největší říší Eldar v Beleriandu, na severu sahající k pohoří Ered Wethrin a z východu a ze západu ohraničená řekami Teiglin a Nenning. Skryté hlavní město Nargothrond leželo ve vysočině Taur-en-faroth přibližně na středním toku řeky Narog. Město založil Finarfinův syn Finrod, který jej zbudoval za pomoci trpaslíků z Ered Luin, od kterých si za tento čin vysloužil přízvisko ''Felagund'' čili ''Hlubitel jeskyní''. Za Finrodovi vlády udržovali Nargothrondští Noldor dobré vztahy s trpaslíky, s Círdanovým lidem z Falasu i s nově příchozími lidmi. Po porážce v Dagor Bragollachu však do Nargothrondu přišli [[Fëanorovi synové]] Celegorm a Curufin, kteří proti králi poštvali jeho lid a zapuzený Finrod zanedlouho zahynul v [[Sauron]]ově vězení na ostrově [[Tol-in-Gaurhoth]]. Zpráva o jeho smrti otevřela Nargothrondským oči a Fëanorovi syné byli vyhnáni, načež se vlády chopil Finrodův bratr [[Orodreth]]. Jeho vláda byla charakteristická skrýváním, což změnil až [[Húrin]]ův syn [[Túrin]]. Ten získal u královského dvora velký vliv, načež Noldor z Nargothrondu vyšli otevřeně do války proti Temnému pánovi. Morgoth však díky tomu odhalil přesnou polohu do té doby skrytého města a po porážce [[Bitva u Tumhaladu|u Tumhaladu]], v níž padl i král Orodreth, v roce 495 bylo město vypleněno a zcela zničeno. Nějaký čas v něm poté přebýval drak Glaurung, po němž se v troskách města usadil trpaslík [[Mîm]], kterého nakonec usmrtil stařec Húrin.

Jméno Nevrast znamenající ''Bližší břeh'', nejprve užívané jako označení pro celé severozápadní pobřeží Středozemě,<ref>Tolkien (1992). Str. 270.</ref> bylo užíváno pro zemi nacházející mezi mořem a horami Ered Wethrin a Ered Lómin. Uprostřed této horami sevřené nížiny leželo bažinaté jezero Linaewen. Prvními osídlenci Nevrastu se stali v hvězdných letech Sindar. Po návratu do Středozemě se v Nevrastu usadil také mladší Fingolfinův syn Turgon se svým lidem. Ten vystavěl své sídlo [[Vinyamar]] na západním pobřežím pod horou Taras. Nevrast se stal první místem, kde se Sindar a Noldor smísili. Turgon nechal po radách Ulma tajně vystavět své nové sídlo [[Gondolin]], kam z Nevrastu odvedl všechen svůj lid.<ref>Tolkien (1992). Str. 99-100.</ref> Do opuštěného Vinyamaru přišel dík Ulmově moci [[Huor]]ův syn [[Tuor]], který se odtamtud vydal varovat Turgona do Gondolinu před chystající se zradou. Opuštěný Nevrast se na konci prvního věku se potopil se zbytkem Beleriandu na mořské dno.

=== Ossiriand ===

Název Ossiriandu ''Země sedmi řek'' odkazuje na řeku Gelion a jeho šest levých přítoků vytékajících z Ered Luin. Zemi obývali Zelení elfové [[Laiquendi]], které přes Modré hory přivedl ještě před prvním východem Slunce jejich vůdce Denethor. Od první velké bitvy, v níž padla většina Ossiriandských včetně Denethora, se Laiquendi skrývali a nevycházeli otevřeně do boje. Při zkáze Beleriandu se Ossiriand stal jedinou zemí na západ od Ered Luin, kterou nezatopilo vzbouřené moře. Od druhého věku byl znám jako [[Lindon]].

Thargelion, čili ''země za Gelionem'', byl kraj nacházející se mezi Gelionem a Ered Luin. Od jižněji položeného Ossiriandu jej dělila řeka [[Ascar]]. Na severu země se nacházelo studené jezero [[Helevorn]], na které shlížela hora Rerir. Tuto zemi po návratu Noldor osídlil Fëanorův syn Caranthir. Kraj byl proto rovněž znám jako '''Dor Caranthir''' čili ''Caranthirova země'', Sindar však zemi ještě před příchodem Noldor nazývali '''Talath Rhûnen''', ''Východní dolina''. Byl to právě Thargelion, kde se Noldor poprvé setkali s trpaslíky z Ered Luin. V zemi též po přechodu hor nějaký čas pobýval Druhý dům Edain. Proti Haladin však Temný pán vyslal skřetí vojsko, které by bylo Edain zcela rozprášilo, kdyby je od zkázy nezachránil Caranthir. Vůdkyní Druhého domu se tehdy stala [[Haleth]], která svůj lid z Thargelionu odvedla na západ a usadila se v Brethilu. Mír v zemi byl narušen po Dagor Bragollachu, kdy do Thargelionu vtrhli skřeti a drak Glaurung, který poplenil krajinu okolo Gelionu. Caranthir s přeživšími ze zkázy uprchnul a připojil se ke svým bratrům na [[Amon Ereb|Amon Erebu]]u. Zničený Thargelion se po válce hněvu s většinou Beleriandu potopil na konci prvního věku na dno moře.